news menu leftnews menu right

Co je to Prajzská

  • Mezi hranicemi s Polskem, řekou Opavou a Odrou leží Hlučínsko. Lidé, kteří tam žijí, potkal zajímavý osud.
     
    Aniž by se někam stěhovali, stali se z nich Prusové (proto název Prajzská), Čechoslováci, Němci a nyní Češi. Po Prusech v nich zůstal smysl pro pořádek a pracovitost, kterou neztratili ani za doby budování komunismu. Soudruzi je považovali za nespolehlivé a hanlivě je nazývali Prajzáky. Zajímavé příběhy místních lidí, jejich zvyky i místní speciality postupně najdete na těchto webových stránkách.
     

    Tvořit je můžete také vy. Znáte nějaký zajímavý recept? Setkali jste se se zajímavým člověkem? Víte o nějaké místní zajímavosti? Znáte nějaký speciální výraz v nářečí, který jinde neznají?
     
    Pak pište na e- mail:
    prajzskenoviny@seznam.cz
    Liana Melecká

Nejnovější

Z mlýna je „nemlyn" s překvapením. Hostům tam teče pod nohama voda

Kravaře. O existenci starého kravařského mlýna, se majitel stavební firmy DK1 Daniel Kozel dozvěděl náhodou. Když ho uviděl, věděl, že ho musí koupit. Skoro čty....

Všichni čekají, co vymyslí FURTISAMI. Pomáhá a baví se celá obec

Velké Hoštice. Každým rokem jiné překvapení. Dětské dny ve Velkých Hošticích na Hlučínsku, se díky skupině nadšenců staly magnetem, nejen pro místní. Loni se....

Svatý Martin přijede na perníkovém koni

Bohuslavice. Ti, kdo si chtějí zažít atmosféru začínajícího adventu určitě už dnes zamíří do Bohuslavic. Po tři dny budou v místním kulturním domě místní p....

Studentky navrhly unikátní betlém. Dřevo napustí olejem Svatého Kříže

Opava. Návrh betlému tří studentek opavské Střední školy průmyslové a umělecké, zvítězil v soutěži vyhlášené opavským magistrátem a ozdobí letošní v....

Příběh ze záhrobí se prodává sám

Dolní Benešov. Nedávno vyšla dolnobenešovské spisovatelce Anně Malchárkové nová knížka Záhada kamenného svědka. Autorka se v ní vrací ke krvavé vraždě b....

Bio zahrádka přinesla úrodu. Patnáct obřích dýní

Chuchelná. Žádný pěstěný trávník, ani módní štěrkové záhony s okrasnými travami. Zahrádka před domem Antonína Pavlíčka v Chuchelné, vypadá jako ....

Kravaře mají nejlepší trafiku

Kravaře. Absolutním vítězem soutěže První novinové společnosti (PNS) o Trafiku roku 2015 se stala Magda Lišková z Kravař. Získala ji v kategorii „okénk....

Byla jsem přitom

Praha. „Zavřít hranice. Soudit se o kvóty. Jinak nové volby.“  To bylo ústřední přání asi šesti tisíc lidí, kteří se v sobotu sešli na Hradčanském ná....

Chceš stavět? Zaplať silnici a daruj městu

Kravaře. Majitelům stavebních pozemků v Kravařích, které nejsou napojeny na veřejné sítě, ani komunikace, věnovali zastupitelé novoroční dárek. Jsou to zás....

Kravařský odpust vydělal milion, Kutský ani korunu

Kravaře. Po dlouhých letech se Kravařští dozvěděli, kolik město vydělalo na největší akci celého roku, Kravařském odpustu. Na pronájmu pozemků a veřejného pro....

Baner

  •  

    Místo pro vaši reklamu

Počítadlo návštěv:
Z mlýna je „nemlyn" s překvapením. Hostům tam teče pod nohama voda
(18 Hodnoceno, průměr 3.33 z 5)
Napsal uživatel Liana Melecká   
Úterý, 16 Leden 2018 15:07

Kravaře. O existenci starého kravařského mlýna, se majitel stavební firmy DK1 Daniel Kozel dozvěděl náhodou. Když ho uviděl, věděl, že ho musí koupit. Skoro čtyři roky bojoval jeho projekční tým s úředníky, než získal veškerá povolení. Kombinací starého s novým, vznikla originální restaurace nemlyn. Staré kameny a trámy doplňuje čedičová dlažba a skleněná podlaha, pod níž protéká obnovený náhon.

Kdo je Daniel Kozel?
Je majitelem stavební a obchodní firmy DK1. Ta vznikla v roce 1991 a zpočátku byla zaměřena na projektování bytových i nebytových staveb. V současné době rozvíjí své aktivity v pěti oblastech - projekce, realizace, prodej stavebnin, prodej kameniva a paliva, doprava a mechanizace.On sám o sobě prozrazuje pouze: „Narodil jsem se v roce 1968, a od té doby stále něco vymýšlím, tvořím a stavím.“

Kdy jste dostal nápad mlýn koupit?
Byla to náhoda. Kolegovi z Českého Těšína, který provozuje realitní kancelář, to někdy v roce 2010 přišlo do nabídky na prodej. Jenže vůbec nevěděl, kde to stojí, ani co to je. Tak mě oslovil, ať se mu na to podívám a vyhodnotím. Ani já jsem o  mlýně, do té doby nevěděl, i když jsem v Kravařích často. To místo mě zaujalo, mělo to svoje kouzlo a ducha, nějakou historii. Neodolal jsem a stavbu koupil. Byl jsem si vědom, že bude časově náročné z toho něco udělat s ohledem na záplavové území, památkáře, životní prostředí, územní plán.

Proč jste ho přestavěl právě na restauraci? Už jste s podobným provozem měl zkušenost?
Nějaké zkušenosti máme. Od roku 1992, jsem provozoval s kolegy kavárnu PARK v Bolaticích. Stále funguje a celých šestadvacet let je nekuřácká. Vlastníme ještě hospodu v Bolaticích Borové, kterou jsme pořídili jako zdevastovanou v roce 2009. Dali jsme ji dohromady a obnovili provoz. Provozuje ji nájemce.

Restaurace se jmenuje nemlyn. Prozradíte proč?
Je to taková trochu slovní hříčka. Chtěli jsme, aby se o tom mluvilo.

 

Kdo je autorem projektu?
Máme vlastní projekci, takže všechny stavby si navrhujeme sami. Zpočátku jsme na konceptu spolupracovali s architektem Jiřím Halfarem. Na stavebním řešení pracovalo nakonec devatenáct projektantů. Musím přiznat, že mnozí to vzdali, když se potýkali s komplikovanou legislativu a časovými průtahy při získávání všech povolení. O vstřícnosti úřadů se nedalo mluvit. S menšími přestávkami to trvalo skoro čtyři roky.

Když se člověk rozhlédne, napadne ho, že z původního mlýna moc nezbylo.
To máte pravdu, moc nezbylo. Nicméně, zbyl nějaký původní materiál, trámy a kámen, který jsme znovu využili, tak nějak nově.

Nápad prosklít podlahu, aby se hosté mohli dívat na vodu v náhonu přišel kdy?
Napřed jsme objevili původní náhon pod zabetonovanou podlahou. Když jsme odbagrovali navážku a skládku odpadů, přemýšleli jsme, jak ukázat návštěvníkům vodu v náhonu, která kdysi protékala mlýnem. Jiné řešení, než prosklená podlaha se nenabízelo.

Prosklená podlaha a pohled do restaurace FOTO DK1

 

Otáčející se vodní kolo je jen okrasa, nebo má i praktický účel?
To, i ono. Kolo budeme využívat pro výrobu elektřiny na ohřev teplé užitkové vody.

Kdo je autorem vodníka, sedícího vedle?
Toho dali dohromady naši zámečníci. Svařili ho ze starého železného šrotu. Už s podobnými věcmi mají nějaké zkušenosti.

Stavbu jste začali kdy? A jak dlouho trvala?
Vlastní realizaci jsme začali v únoru roku 2017 a v říjnu toho roku jsme dokončili stavební práce. Před tím jsme ještě dělali nějaké zajišťovací práce. Stále ladíme mnoho detailů, aby byl provoz co nejefektivnější.

Jak se k projektu stavěli památkáři?
Památkáři byli jedni z několika desítek účastníků stavebního řízení. Přestože jsem stavař, jejich požadavky byly pro nás tak nějak nečitelné a nevěděli jsme, k čemu měly přispět. Nicméně, stavba stojí, je zkolaudována, tak je vše v pořádku.

Pro některé hosty je překvapením osušovač rukou na dámské toaletě. Pro menší postavy funguje i jako fén. Kdy vás to napadlo?
Automatická vodovodní baterie, spojená s osušovačem rukou, je výrobek, který na stavbách používáme čím dál častěji. Navíc na splachování toalet používáme dešťovou vodu a ne pitnou z veřejného vodovodu.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Vchod do nemlyna a terasa nad vstupem

Místo, kde váš nemlyn stojí, byl při povodních pod vodou. Proto jste zvolili tak trvanlivou dlažbu?
Taková povodeň, kterou jsme zažili v roce 1997, by nás teoreticky už neměla zasáhnout. Pro jistotu jsme ale stavbu navrhli tak, abychom v podstatě otevřeli dveře, voda protekla a pak dveře zavřeli. Vlastní stavba záplavu vydrží. Dlažba je z čediče a využívá se v chemických provozech a kanalizacích. Snese chůzi cyklistů v „okovaných“ botách a zvolili jsme ji také z designových důvodů.

Z venkovní terasy mají hosté výhled na vedlejší parcelu, kde město ukládalo odpad za povodní. Nedávno jste ji koupili. Co s ní budete podnikat?
Po několikaleté anabázi jsme od města Kravaře koupili bývalé zahradnictví, které je zaneřáděné odpadem všeho druhu. Vypadá to, že si tu pomohl s likvidací odpadů kde kdo z okolí. Celé to je navíc zarostlé náletovou zelení a křídlatkou. I když nám pozemek, ještě nepatřil, postupně jsme ho vyčistili od nejhrubšího odpadu a prořezali jsme keře a stromy. Chceme odvézt tisíce tun navážky a zeleň upravit a dosadit tak, aby tento prostor plynule navázal na zámecký park. Zřídíme hřiště pro děti, odpočívadla a celý pozemek zpřístupníme. To, že se tam nemůže nic stavět s ohledem na záplavové území, nám nevadí.

 
Všichni čekají, co vymyslí FURTISAMI. Pomáhá a baví se celá obec
Napsal uživatel Liana Melecká   
Úterý, 27 Červen 2017 07:54

Velké Hoštice. Každým rokem jiné překvapení. Dětské dny ve Velkých Hošticích na Hlučínsku, se díky skupině nadšenců staly magnetem, nejen pro místní. Loni se děti přenesly do středověku a zlý drak na ně dštil oblaka dýmu. Letos lidé na vlastní oči sledovali zákulisní intriky kardinála Richelieu.

Přijel král(Libor Daněk)! Kardinál (Roman Kaluža) už v duchu kuje pikle.  FOTO Pavel Straub

„Máme to prakticky rozdělené. Zatímco my, představitelky jemného pohlaví, vymyslíme období a děj celého odpoledne, kutilové z řad manželů, se zavřou v dílně a navrhují a vyrábí rekvizity,“ prozradila Pavla Dvořáková, předsedkyně spolku Furtisami, režisérka a scénáristka v jedné osobě.

K nadšencům se přidali další

Na začátku byla skupina několika rodin, které chtěly pro své děti uspořádat nezvyklou oslavu. A jak vznikl neobvyklý název? Když se lidé ptali, kdo to pořádá, někdo z účinkujících pohotově odpověděl: „No, přece furt ti samí“  .

Na organizaci letošního svátku dětí se podílela stovka dospělých, včetně jejich potomků. Občerstvení nadšeně chystali příslušníci dalších spolků. „Kdysi si spolky konkurovaly. Na akci hasičů chodily jen rodiny hasičů, a na sportovní akce zase naopak. Teď nám ženy upekly langoše, seniorky koláče, chovatelé spotřebovali celou dětskou vaničku těsta na bramborové placky, zástupce myslivců uvařil guláš a hasiči stavěli stany,“ doplnila další z týmu organizátorů Silva Schaffartziková.

Muži a synové stříleli a šermovali

Kdo je FURTISAMI ?
První akci, před více jak devíti lety, má na svědomí parta asi pěti maminek, které se scházely při procházkách s kočárkem. Tehdy působily pod hlavičkou Červeného Kříže, nebo obce. Spolek s názvem FURTISAMI oficiálně zapsali do obchodního rejstříku v prosinci 2013. Organizátoři mají za sebou již tyto akce: první 2. roky Pohádky, 3. rok Řemesla, 4. rok Cesta kolem světa, 5. rok Piráti, 6. rok Pravěk – Flinstones, 7. rok Antika - Asterix a Obelix,  8.rok Hoštický hravý středověk, 9 rok. Baroko - Zahradní slavnost Ludvíka XIV

Její manžel Radim se kvalifikoval na výrobcem děl. Ta spustila salvu, při příjezdu Ludvíka XIV. Nechyběly ani souboje na kordy mezi gardisty kardinála a královskými mušketýry. Kulisy hradu, který loni překvapil i komisi vybírající Vesnici roku, zase použili jako rekvizitu při plnění úkolů pro dětské účastníky. Ty jsou v režii každé rodiny a do termínu akce jsou tajné. Letos si královské vzkazy s úkoly, vyzvedlo více jak sedm set dětí.

„Největší problém je vždycky rozdělit jednotlivé role. Všichni pánové totiž chtějí být v centru dění a tak musím zapojit ženskou psychologii, aby byli spokojeni a roli věrohodně zahráli,“ usmívá se režisérka. Vybruslila z toho nakonec na výbornou. Intrikářského kardinála přesvědčivě zahrál Roman  Kaluža, který se, podle místních zdrojů, v postavách církevních hodnostářů vyžívá. Role dvorního konferenciéra se se ctí zhostil manžel režisérky Roman Dvořák a  krále Ludvíka Libor Daněk.

Přijíždí snoubenka Ludvíka XIV Kardinálovi se nelíbí a tak ji unáší na loď U všeho jsou samozřejmě gardisté

Ten také spolu s Romanem Winklerem vytvořili realizační tým a vyrobili opravdovou loď. Ta, tažena kardinálovými gardisty vyplula na hladinu místní strouhy a na čas zmizela se snoubenkou na palubě v nedalekém lese. Ostatní muži, mládenci i chlapci se dokonale realizovali v rolích gardistů a mušketýrů. Kabátce měli kromě barev stejné, zato kordy: každý originál, vyrobený hrdým majitelem.  

Ženy se krášlily

S ženami to bylo jednodušší. Ať snoubenka krále, či dvorní dámy, všechny byly prostě dokonalé. Jak prozradily, tak zdrojem nádherných rób jsou obvykle „sekáče“ v okolí. Ty pak podle doby, ve které se slavnost odehrává, upravuje dvorní švadlena Alžběta Daňková. „Neobešly bychom se ani bez své královské kadeřnice a zároveň vizážistky Petry Ostrákové. Před akcí, nás česaly a líčily celkem tři. Začaly v půl sedmé a poslední byla hotová v poledne. Úspěšná byla i tajná výprava na pštrosí farmu. Každý účes zdobilo pravé pštrosí péro,“ usmívá se facebooková mluvčí a místní nástěnkářka pro starší generaci Lucie Vitásková.

Dámy ohromily róbami i účesy. Všechny byly dokonalé
Na své si přišly hlavně děti

Půl roku příprav a úspěch se dostavil

Celá akce se připravovala už půl roku dopředu a byla to už devátou akcí tohoto spolku se zvláštním . Večery a noci vybírala režisérka vhodnou hudbu a sestavovala příběh, který před diváky odehrají. Nechyběla ani generálka den předem. "Když se jelo "na ostro", režisérka mává na zvukaře, Martina Zbytovského, ať pustí poc hod. A pořád nic. Fleška totiž ležela v kabelce," prozradila mluvčí. 

Letošní akce z doby Ludvíka XIV byla jejich už devátou akcí a režisérka už nosí v hlavě obrysy příští akce. Co připravují, ale  neprozradí „Jsme sehraná parta a i když debaty jsou bouřlivé, vždycky se nakonec domluvíme. Finančně nás podporují sponzoři, obec i návštěvníci z dobrovolného vstupného. Hlavně nás to ohromně baví,“ zakončila Dvořáková.

 
Svatý Martin přijede na perníkovém koni
Napsal uživatel Liana Melecká   
Sobota, 26 Listopad 2016 10:48

Bohuslavice. Ti, kdo si chtějí zažít atmosféru začínajícího adventu určitě už dnes zamíří do Bohuslavic. Po tři dny budou v místním kulturním domě místní perníkářky a perníkáři představovat, co jejich šikovné ruce vytvořily.

„Tentokrát jsme tvořili na téma "Od sv. Martina až do Hromnic". Takže lidé uvidí perníky jak s náboženskou tématikou ( Martin na bílém koni, sv. Barborka, sv.Mikuláš, Betlém, Tři králové, či andělské chóry), tak různé zvyky a tradice. Například svatomartinská perníková husa, přástky s perníkovým kolovrátkem, pohádkovou knihou, štědrovečerní tabule s perníkovým talíři, rybou a vánočkou a spoustou ozdob i dárečků pod stromečkem,“ prozradila jedna z pořadatelek výstavy Magdalena Birtková.

Pro ty, kdo si chtějí vyrobit něco vánočního vlastnoručně, je opět připravena adventní dílna pro děti i dospělé. Po setmění, v pět hodin odpoledne Bohuslavičtí rozsvítí svůj vánoční strom.

Kromě inspirace perníkovými výrobky si mohou lidé nakoupit výrobky místních řemeslníků a výrobců. Med od včelařů, adventní věnce, paličkovanou krajku a k tomu u kávy ochutnat domácí cukroví i koláče. Výstava je otevřena v sobotu a neděli od půl druhé do sedmi hodin do večera. A v pondělí od devíti do šesti hodin večer.

roj: http://opavsky.denik.cz/zpravy_region/bohuslavice-pozvanka-kouzlo-a-vune-perniku25112016.html

 
Studentky navrhly unikátní betlém. Dřevo napustí olejem Svatého Kříže
(16 Hodnoceno, průměr 3.00 z 5)
Napsal uživatel Liana Melecká   
Čtvrtek, 20 Říjen 2016 17:07

Opava. Návrh betlému tří studentek opavské Střední školy průmyslové a umělecké, zvítězil v soutěži vyhlášené opavským magistrátem a ozdobí letošní vánoční trhy. Autorky návrhu nyní tráví většinu času v dílně, kde za pomoci spolužáků a jejich pedagogů opavský betlém vyřezávají.

 

„Studenti oboru design hraček dostali loni na jaře toto téma, jako zadání pro ročníkový projekt. Soutěž vyhlásila kancelář primátora Opavy a účastníci měli navrhnout betlém v životní velikosti na vánoční trhy.  

Jednotlivé díly měly být rozebíratelné, skladné, a aby je šlo lehce přemístit,“ vysvětlil koordinátor projektu a zástupce ředitele pro umělecké obory Lubomír Anlauf.

 

Studentky vyrobily i model

Autorkou návrhu figur Svaté rodiny je Pavla Václavíková a její dvě spolužačky Kristýna Martiníková a Alena Rejkubová zaujaly zadavatele svým projektem přístřeší, kde Ježíšek, Marie a svatý Josef složí hlavu. „Inspirovaly jsme se v knihách a na internetu.

Každá navrhla svou představu a pak jsme to spojily dohromady. Kromě grafického návrhu jsme vyrobily i model v měřítku jedna k jedné,“ prozradila Rejkubová.

Autorky betlému (zleva) Kristýna Martiníková, Pavla Václavíková, Alena Rejkubová. FOTO PATRIK KOZÁK

Postavy napustí olejem Sv. Kříže

Jejich původní návrh chléva se během výroby vyvíjí a upravuje. Dřevo bude přírodní, napuštěné příznačně olejem Svatého Kříže a místo prken přikryje střechu pravý modřínový šindel. Aby vynikly postavy Svaté rodiny, upustili výrobci od zadní stěny, zato ve štítu chléva přibude velká hvězda. „Uvidíme, jak to bude vypadat na místě. Asi postavy jen nasvítíme,“ doplnil Anlauf. Vše musí být hotovo poslední týden v listopadu, proto výrobní tým tří autorek posílil ještě Vojtěch Sofka a Julie Drtilová.

 

 

ROZHOVOR:

Bála se, že odštípne, co nemá

S těmito pocity zápasila autorka podoby Svaté rodiny, dvacetiletá Pavla Václavíková z Kravař, když poprvé uchopila do ruky dláto a začala opracovávat první postavu. Aby vše zvládla, začala s učením už o prázdninách

 

Kdo vás do řezbařiny zasvětil?
Začala jsem chodit do ateliéru našeho učitele a sochaře Daniela Klose. Měla jsem obavu, jestli mi řezbařina půjde, když jsem to nikdy nedělala. Zaučoval mě denně celý srpen a hodně mi to pomohlo.

Jaké byly začátky?
Zpočátku jsem se bála, že když do dláta moc udeřím, odštípnu toho víc, než bych chtěla. Ale když mě můj učitel uklidnil, že se to vždycky dá nějak napravit, strach mě přešel.

Co ruce? Žádný úraz během práce?
Ne. Asi proto, že mně to hodně bavilo, jsem se trefila, jenom do dřeva (smích)

Z čeho jste sbírala inspiraci při tvoření návrhu?
Hodně nám pomáhala naše učitelka Gabriela Bernardová. Nosila nám do hodiny podklady z knih, z historie i fotky betlémů. Do soutěže jsem poslala tři verze podob svaté rodiny, ze kterých zástupci magistrátu vybírali.

Vybrali podle vás tu nejlepší?
No, trochu jsem měla problém s podobou Josefa. Myslela jsem, že vyberou postavu z profilu, ale jim se zalíbila ta zepředu. Nebyla jsem si jistá, jestli to zvládnu vyřezat. Přece jenom je to pro začátečníka složitější.

Kolik soch lidé na letošních trzích uvidí?
Zatím tři základní. Stojící Josef, klečící Marie a Ježíšek v jesličkách. Máme obrysy všech tří postav a rozpracované dospělé postavy. O detailech Ježíška ještě debatujeme.

Takže příští vánoce přibudou další?
Ano, další tři.

Co rodiče? Zajímá je to?
Rodiče mi fandí. Nejvíc se o to zajímá ségra a babička.

 
Příběh ze záhrobí se prodává sám
Napsal uživatel Liana Melecká   
Neděle, 02 Říjen 2016 13:42

Dolní Benešov. Nedávno vyšla dolnobenešovské spisovatelce Anně Malchárkové nová knížka Záhada kamenného svědka. Autorka se v ní vrací ke krvavé vraždě bolatického učitele, která se odehrála před více jak sto lety. Jen co se totiž tento příběh, vydaný před devíti lety pod názvem Kamenný svědek,  dostal do povědomí lidí, začaly se dít věci, jako ze seriálu zabývající se záhadami ze záhrobí „Věřte nevěřte.“

„Lidé se mi začali svěřovat s paranormálními zážitky, které se jim staly v okolí kříže, postaveném na památku tragické smrti Oskara Kuroně u cesty na Chuchelnou. V obavách, aby se jim lidé nevysmáli, to dlouho tajili. A nebyli sami, i mně potkalo něco podobného,“ prozradila Malchárková. Podrobnosti už odmítá sdělit a odkazuje čtenáře na knihu, která znovu popisuje velkou lásku a tragický konec života jen čtyřiadvacetiletého mladého učitele.

Vypadá to, že se tato strategie se autorce vyplácí. Kniha jde dobře na odbyt i bez reklamy. „Stačilo, když jsem svým příznivcům oznámila, že jsem vydala novou knížku a ti, co ji četli mi reklamu udělali sami,“ doplnila Anna Malchárková.

 

Autorka vydala:

Od všeckeho trošku (2006) Poztrácené korálky (2006) Kamenný svědek (2007) Modrá barva duhy (2009) Grunt (2011) Album (2012) Vyhnalovec (2014), Záhady kamenného svědka (20016)

 
Bio zahrádka přinesla úrodu. Patnáct obřích dýní
(18 Hodnoceno, průměr 2.94 z 5)
Napsal uživatel Liana Melecká   
Čtvrtek, 29 Září 2016 16:24

Chuchelná. Žádný pěstěný trávník, ani módní štěrkové záhony s okrasnými travami. Zahrádka před domem Antonína Pavlíčka v Chuchelné, vypadá jako z dob našich babiček. Letos na ní vyrostlo patnáct obřích dýní.

Ty největší měří po obvodu  na délku dva metry a na šířku stošedesát centimetrů. „Snažím se pěstovat zeleninu jako to dělala moje maminka. Zahrádka před domem je na svahu, orientovaná na jih a zezadu chráněná domem. Takže tu vyroste skoro všechno, co zasadím,“ vysvětluje Pavlíček. Většinou sadí semena dýní z minulé úrody, ale letos koupil balíček dýňových semínek v Lidlu. V dubnu je zasadil do kbelíku plného kompostu.

"Když vyrašily listy, počkal jsem do „třech zmrzlých" a přesadil jsem je do zahrádky. Aby se dobře ujaly, přikryl jsem je sklenicí od okurek a pohnojil zředěným trusem od slepic.

 

Antonín Pavlíček se svou úrodou a společníkem kocourem.  FOTO LIANA MELECKÁ

O zbytek se postaral „ten nahoře,“ Hodně pršelo, takže jsem nemusel ani polívat,“ prozradil úspěšný zahrádkář, který základní vědomosti o zahradničení získal od svého otce. Ten byl zakladatelem místního svazu zahrádkářů a včelařů. Když otec zemřel, staral se Pavlíček o ovocný sad, zeleninovou zahradu a pole s maminkou. Dnes zůstalo vše jen na něm a společnost mu dělá jeho oblíbený rezavý kocour. 

Největší dýně už rozdal rodině a jednu dokonce obdivovali obyvatelé polských Krzanowic během dožínek. Zbytek úrody ještě získává správnou barvu na zahrádce. Hned vedle dýní se na keřích červenají rajčata, dozrává paprika a červená vinná réva, česnek, i cukety. Raritou je také vzrostlý ořech. Nerostou na něm však ani ořechy vlašské, ani lískové, ale para ořechy.

Para ořechy

Kromě zahradničení má Antonín Pavlíček ještě jednoho zajímavého koníčka. Společně se svým bratrem, dvojčetem, si sami sestavili za domem hvězdárnu. Dnes je zařízení natolik dokonalé, že člověk může bez problémů sledovat i takové detaily, jako ledovec na Marsu.

 

Zahrádkář se svým dalekohledem

 

 
Kravaře mají nejlepší trafiku
Napsal uživatel Liana Melecká   
Neděle, 22 Květen 2016 16:10

Kravaře. Absolutním vítězem soutěže První novinové společnosti (PNS) o Trafiku roku 2015 se stala Magda Lišková z Kravař. Získala ji v kategorii „okénko“ spolu s dalšími pěti majiteli z celé ČR.

„Do soutěže jsem se přihlásila sama. Poslala jsem fotografii, napsala něco o sobě, jak dlouho ji provozuji, co prodávám, jak mám noviny a časopisy vystaveny a jak se chovám k zákazníkům,“ prozradila Lišková.

V prvním kole porotci trafiku vybírali podle zaslaných materiálů a ty, co postoupili do druhého kola osobně navštívili. 

Kontrolovali, zda vše co majitelé uvedli je pravdivé, a každou zhodnotili. Nakonec vybrali šest nejlepších. Tři s prodejem přes okénko a tři s pultovým prodejem.

Na vyhlášení vítězů jela Magda Lišková 18. května do Prahy. Gala večer se konal stylově na Žižkovské věži. „Byl to zážitek a moc se mi tam líbilo. Dostala jsem diplom, finanční odměnu a krásnou kytici,“ přiznala výherkyně.

 

 
Stovky barevných sklíček, a je tu madona
(15 Hodnoceno, průměr 2.80 z 5)
Napsal uživatel Liana Melecká   
Čtvrtek, 24 Březen 2016 10:31

Praha. Kravaře. Na každého, kdo jednou vejde do uměleckého sklenářství Jiřička Coufal, dýchne kus historie. Skříně plné historického skla, starý krucifix, na stěně diplom, opravňující zakladatele Josefa Jiřičku učit žáky vyrábět umělecké vitráže, a všude kolem ukázky umění současných i minulých pracovníků.

Právě v této dílně, založené již od roku 1935, začnou tvořit vitráž Panny Marie rozvazující uzly. Ta zdobí okno chrámu svatého Bartoloměje v Kravařích ve Slezsku.

„Vycházeli jsme z představy kravařského faráře Daniela Víchy, použít motiv bavorského barokního obrazu, který si oblíbil papež František. Protože, ale vitráž bude v okně negotického kostela, upravil jsem návrh v duchu 19. století,“ prozradil výtvarník a autor návrhu Radek Páník.

Madonu nakreslí na papír

Barevnou madonu se dvěmi anděly po stranách ohraničil šedobílým rámem z ornamentálního čirého skla a pod nohy Marie přidal kravařský kostel, ke kterému putují věřící.

Po velikonocích zdejší tým zamíří do Kravař, zaměřit okno kostela. A výroba vitráže může začít. „Figury zvětšíme v měřítku 1:1 a zkopírujeme na šablonový papír. Vypadá to, že madona bude vysoká asi dva a půl metru,“ doplnil Petr Coufal, žák syna zakladatele, akademického malíře Josefa Jiřičky a Martina Jiřičky, který nyní dílnu vede.

 

Výtvarník Radek Páník ukazuje vypálený díl vitráže

FOTO LIANA MELECKÁ

 

Vznikne obří puzzle

Nákres pak výtvarník rozdělí na jednotlivé části, takže vznikne takové obří puzzle. „Každému dílu určím barevný odstín skla. K tomu máme vlastní vzorník,“ vysvětloval Páník a pro názornost vytáhl ze skříně krabici plnou zelených sklíček.

Pak zaměstnanci začnou z barevných skel vyřezávat navržené díly. Nejvíce času však zabere další fáze výroby – malba a stínování. „Je to kombinace olejové a vodové sklenářské barvy. Až bude vše hotovo, pojedou naplno obě vypalovací pece. Než vše vypálíme, počítám, uplynou tři měsíce," řekl Coufal. Teprve potom pracovníci díly skla poskládají do olověných profilů, které následně celoplošně pocínují. Jednotlivé segmenty pak v Kravařích osadí do okna místního chrámu.                                                                                                            Malovaný díl před vypálením 

Umělecké sklenářství Jiřička-Coufal

Tato specializovaná dílna na malbu na sklo a vkládání skla do olova existuje od roku 1935 v Praze. Založil ji Josef Jiřička senior, který zde realizoval návrhy vitráží Maxe Švabinského pro katedrálu sv. Víta na Pražském hradě,  díla Karla Svolinského, Jana Baucha, Vladimíra Sychry, nebo Cyrila Boudy.

 

 

Barokní obraz, z něhož návrhář vycházel Takto bude vypadat kravařská vitráž

V roce 1964 ho vystřídal jeho syn, absolvent sklářské školy v Novém Boru a Vysoké školy umělecko průmyslové v Praze, Josef Jiřička junior. Realizoval zde vitráže pro kostely svatého Bartoloměje v Kolíně, svatého Bartoloměje v Plzni, v Rakovníku, Velkém Boru, Mostě, Košicích, nebo Libiši. Vyrobil vitráže podle návrhu Karla Svolinského, Jana Baucha, Cyrila Boudy.

V letech 1991 až 2002 se na vedení dílny podílel třetí v generaci mistrů, Martin Jiřička.

V současnosti dílna pokračuje v tradici rodiny Jiřičků pod vedením Petra Coufala,. Téměř devadesát procent jejich výroby tvoří restaurátorské práce historických vitráží z celé české republiky. Zájemci o práci se sklem si zde mohou prohlédnout unikátní sklad historických skel z přelomu 19. a 20. století, originální malby na sklo od Maxe Švabinského, či původní vzorník secesních vitráží.

 

 
To, co jsem vyřešil, jsem musel dostat z hlavy. A vznikla kniha
(16 Hodnoceno, průměr 2.88 z 5)
Napsal uživatel Liana Melecká   
Středa, 09 Březen 2016 14:14

Hlučín. K čemu sloužily záhadné obrazce na planině NAZCA? Používali pravěcí lidé knoflíky?  Takovéto otázky víří už roky v hlavě Jiřího Sonnka z Hlučína. Vlastní řešení záhad,  se kterými se potýkají odborníci na celém světě, nyní publikoval v knize Od knoflíkové dírky k rozluštění záhady Nazca.

1) Jak dlouho vám trvalo připravit materiál k napsání knihy?
Určitě pět let, ale v hlavě jsem některé věci nosil již dávno před tím, než jsem se rozhodl napsat knihu. Musel jsem to dostat z hlavy, proto vznikla kniha "Od knoflíkové dírky k rozluštění záhady NAZCA".

2) Kdo vám vydání financoval? Našel jste nějakého sponzora?
Oslovil jsem Lanex Bolatice a Jutu Hradec Králové s tím, že si do knihy mohou vložit celostránkovou reklamu. Bohužel jsem neuspěl, mají vysoké náklady na výrobu a musí šetřit. Do knihy, jejíž hlavní části je výroba provazů by se to přitom hodilo.

Jiří Sonnek před obrazci planiny NAZCA

3) Takže jste vše financoval ze své kapsy?
Ano, celé vydání a všechny náklady na výrobu jsem financoval sám. O návratnosti investice silně pochybuji, mladí lidé knihy nekupují a nečtou. Vystačí si z mobilem a počítačem.

4) V knize řešíte různé záhady z minulosti. Jak si je vybíráte?
V dnešní době počítačů a satelitů se otevřely nevídané možnosti věci studovat a prověřovat bez nutnosti daná místa osobně navštívit, ostatně, cesta do pravěku se dá zrealizovat jenom virtuálně. Některé věci mne napadnou náhodně, na některé narazím v knihách. Některé záhady vysvětlil pokrok v bádání a dnešní technické možnosti. Některé, v knihách popsané záhady často nejsou v kontextu doby, například arktické podnebí v době vzniku jeskynních maleb. Minulá doba při vysvětlování různých nálezů často nebrala v úvahu logiku věci a inteligenci naších předků podceňovala. Snažím se to napravit.

5) Co potom? Napřed si uděláte model a pak popíšete, jak to mohlo probíhat?
Své nápady vždy prověřím, vyrobím model nebo provedu archeologický experiment, který musí můj nápad (hypotézu) potvrdit a v praxi funkčnost potvrdit. 

Kdo je Jiří Sonnek?

Žije a působí v Hlučíně. Profesí je elektronik a již pětatřicet let se zabývá katodickou protikorozní ochranou v zemi uložených dálkových plynovodů i vodovodů. Rád cestuje za lidmi, kteří žijí původním způsobem života. Byl na Sumatře, projel  thajskou džunglí, pobyl mezi nomády na Sahaře. Jeho srdce však patří Tibeťanům a jeho cesty často míří do Nepálu. Rád také píše a zveřejňuje staré příběhy v hlučínském nářečí

6) Které vyřešení záhady si nejvíc ceníte a která vám zabrala nejvíc času?
Rozhodně vyřešení záhadných obrazců na planině NAZCA. Ten zdánlivý problém mohu pořád vylepšovat, upřesňovat detaily, které do sebe zapadají jako ozubené kolečka. 

7) Musí to být asi hodně časově náročné? Jak dlouho vám trvá, než jednu záhadu vyřešíte?
To je různé, něco mne napadne jako blesk a něco musím dlouho zkoumat, upravovat, měnit. Dobrý nápad nebo myšlenka se vybaví jenom člověku s širokým rozhledem a všeobecným vzděláním. Říká se, na dobrou myšlenku musí být člověk připraven. Mi osobně hodně pomohlo cestování. Cestování a poznávání je důležitou formou utváření osobnosti. Podle mne minulá doba, kdy nebylo možno volně cestovat po světě, velice poškodila naší společnost. Bylo to zlo, které se bude ještě dlouho projevovat. 

8) Ozvali se vám i další badatelé, kteří se podobnými záhadami zabývají?
Většinou jsem je musel oslovit sám. Od některých dostávám úžasné dopisy a gratulace, poděkování za vyřešení problémů, s kterými si nevěděli rady. Odborníci na Nazku  moji hypotézu zatím zametají pod koberec. Chápu je, celý život se věnovali problému NAZCA, smažili se v horku pouště Atacama, vydávali knihy (nejobsáhlejší díla pojednávající o náboženských rituálech, vztahem čar ke hvězdám a podobně) a pak přijde amatér, který jim vezme lopatičku i s kyblíčkem. Ti mne rádi mít nemohou. Přesto jsem s mým poznáním musel vyjít ven, vysvětlit to co není potřeba hledat ve hvězdách, ale co leží před nosem.

9) Kde skladujete své modely?
Doma, v garáži, na zahradě, podle velikosti. Některé tvoří vkusné doplňky v bytě.

10) Co Muzeu Hlučínska? Jak se k tomu tato instituce staví?
Zatím o sobě víme, rozhoduji se, zda dřív uspořádat výstavu v Hlučínském muzeu, nebo v Dolních Vítkovicích.

11) Co na váš koníček říká rodina?
Myslím, že jsou na moji knihu, a také na mé vystoupení v celostátním vysílání televize Dobré ráno hrdí.

12) Kromě řešení záhad také podnikáte cesty do Nepálu. Co vás tam láká a neplánujete vydat cestopis? 

Na tom již usilovně pracuji, bude se to jmenovat "Kamínky z Nepálu". Cestopisů o této exotické zemi vyšlo mnoho, proto v připravované knize popisuji způsob života tamních lidí, jejich radost ze života a způsob obživy. Zdůrazňuji věci, ktrrých sjme se zbavili, nebo o které nás připravily technické vymoženosti. V Nepálu je možné takové příjemné a radostné věci ještě zažít. Čtenáře chci zatáhnout do různých příběhů takovým způsobem, aby se rozhodli Nepál navštívit a prožít to, co lze jen obtížně popsat.

 
Byla jsem přitom
(17 Hodnoceno, průměr 2.82 z 5)
Napsal uživatel Liana Melecká   
Sobota, 06 Únor 2016 20:17

Praha. „Zavřít hranice. Soudit se o kvóty. Jinak nové volby.“  To bylo ústřední přání asi šesti tisíc lidí, kteří se v sobotu sešli na Hradčanském náměstí v Praze. Poklidnou demonstraci uspořádalo hnutí Blok proti Islámu spolu s Úsvitem národní demokracie. Demonstraci si na vlastní kůži prožila redaktorka Prajzských novin Liana Melecká.

Moje cesta začala před jednou hodinou na Vítězném náměstí v Dejvicích. Tam se shromáždily asi čtyři stovky demonstrantů, kteří si přáli Evropu bez EU. Pod dohledem desítek policistů a několika jejich doprovodných vozidel se průvod vydal směrem k Loretánskému náměstí. Již cestou se přidávali další účastníci protestu, takže Loretánské náměstí zaplnila téměř  tisícovka lidí.

Protože jsem z médií byla varována, že průchody na Hradčanské náměstí obsadí policisté a budou kontrolovat doklady těch, kteří budou chtít dojít až na Hradčanské náměstí, vydala jsem se tam už po druhé hodině. Průchod z Kapucínské ulice už byl sice obsazen černooděnci a auty, ale prošla jsem bez kontroly se skupinou německých turistů.

Hradčanské náměstí už se začalo plnit lidmi, kteří dostali stejný nápad jako já. Ve tři hodiny tam podle propočtů mého muže matematika, stálo více jak šest tisíc lidí. Žádní extrémisté ani xenofobové. Byli to lidé různého věku. Pěstěné dámy v nejlepších letech, rodiny s dětmi, mladíci i důchodci. V rukou hesla, české vlajky, vlajky s moravskou i slezskou orlicí, i Pegidy. Všichni pozorně poslouchali přímý přenos z Drážďan, kde nás zdravilo na deset tisíc příznivců Egidy. Slyšeli jsme přenos z Estonska a Finska a informaci, že ve stejnou dobu lidé demonstrují v Polsku, Slovensku, Rakousku i Austrálii.

Nekvapily mě informace mladíka z Přímé demokracie Švýcarska, který potvrdil, že ani osmnáct žádostí o povolení demonstrace proti islamizaci místní úřady nepovolily. Důvod? Nechceme, abyste se srazili s levicovými odpůrci a vyvolali nepokoje.

Po návratu domů si pouštím internet a z Novinek se dozvídám se, že na Hradčanské náměstí dorazilo asi tři tisíce lidí a z Radiožurnálu mě hlasatelka uvedla do obrazu, že to byly akce proti „údajné“ islamizaci Evropy.

 
« ZačátekPředchozí12345678910DalšíKonec »

Strana 1 z 12


Valid XHTML and CSS.