news menu leftnews menu right

Co je to Prajzská

  • Mezi hranicemi s Polskem, řekou Opavou a Odrou leží Hlučínsko. Lidé, kteří tam žijí, potkal zajímavý osud.
     
    Aniž by se někam stěhovali, stali se z nich Prusové (proto název Prajzská), Čechoslováci, Němci a nyní Češi. Po Prusech v nich zůstal smysl pro pořádek a pracovitost, kterou neztratili ani za doby budování komunismu. Soudruzi je považovali za nespolehlivé a hanlivě je nazývali Prajzáky. Zajímavé příběhy místních lidí, jejich zvyky i místní speciality postupně najdete na těchto webových stránkách.
     

    Tvořit je můžete také vy. Znáte nějaký zajímavý recept? Setkali jste se se zajímavým člověkem? Víte o nějaké místní zajímavosti? Znáte nějaký speciální výraz v nářečí, který jinde neznají?
     
    Pak pište na e- mail:
    prajzskenoviny@seznam.cz
    Liana Melecká

Nejnovější

Všichni čekají, co vymyslí FURTISAMI. Pomáhá a baví se celá obec

Velké Hoštice. Každým rokem jiné překvapení. Dětské dny ve Velkých Hošticích na Hlučínsku, se díky skupině nadšenců staly magnetem, nejen pro místní. Loni se....

Svatý Martin přijede na perníkovém koni

Bohuslavice. Ti, kdo si chtějí zažít atmosféru začínajícího adventu určitě už dnes zamíří do Bohuslavic. Po tři dny budou v místním kulturním domě místní p....

Kravaře mají nejlepší trafiku

Kravaře. Absolutním vítězem soutěže První novinové společnosti (PNS) o Trafiku roku 2015 se stala Magda Lišková z Kravař. Získala ji v kategorii „okénk....

Zručné ruce si poradily s perníkovým mořem

Bohuslavice. Zdá se, že bohuslavické perníkářky každým rokem zvedají laťku svých dovedností. Letos se rozhodly vytvořit z perníku přímo moře. „Do Boh....

REKLAMA

 

Výstava o Hlučínsku získala ocenění

Hlučín. Muzeum Hlučínska získalo Zvláštní ocenění na prestižní Národní soutěži muzeí Gloria Musaealis v kategorii Muzejní počin roku 2014,v kategorii Muz....

Zvony jsou jako lidé. I ony mají srdce: říká kravařský farář Daniel Vícha.

Z jeho hlavy vzešla originální myšlenka uctít padlé vojáky z 2.světové války z farnosti tím, že nechá odlít Zvon pokoje. Kromě stošedesátijedna j....

Oslava jara v Chuchelné

Chuchelná. Milovníci vážné hudby si přijdou na své v neděli 24.května v Chuchelné. V místním kostele Povýšení sv. Kříže zazní skladby českých a světových ....

Baner

  •  

    Místo pro vaši reklamu

Počítadlo návštěv:
Všichni čekají, co vymyslí FURTISAMI. Pomáhá a baví se celá obec
(1 Hodnoceno, průměr 5.00 z 5)
Napsal uživatel Liana Melecká   
Úterý, 27 Červen 2017 07:54

Velké Hoštice. Každým rokem jiné překvapení. Dětské dny ve Velkých Hošticích na Hlučínsku, se díky skupině nadšenců staly magnetem, nejen pro místní. Loni se děti přenesly do středověku a zlý drak na ně dštil oblaka dýmu. Letos lidé na vlastní oči sledovali zákulisní intriky kardinála Richelieu.

Přijel král(Libor Daněk)! Kardinál (Roman Kaluža) už v duchu kuje pikle.  FOTO Pavel Straub

„Máme to prakticky rozdělené. Zatímco my, představitelky jemného pohlaví, vymyslíme období a děj celého odpoledne, kutilové z řad manželů, se zavřou v dílně a navrhují a vyrábí rekvizity,“ prozradila Pavla Dvořáková, předsedkyně spolku Furtisami, režisérka a scénáristka v jedné osobě.

K nadšencům se přidali další

Na začátku byla skupina několika rodin, které chtěly pro své děti uspořádat nezvyklou oslavu. A jak vznikl neobvyklý název? Když se lidé ptali, kdo to pořádá, někdo z účinkujících pohotově odpověděl: „No, přece furt ti samí“  .

Na organizaci letošního svátku dětí se podílela stovka dospělých, včetně jejich potomků. Občerstvení nadšeně chystali příslušníci dalších spolků. „Kdysi si spolky konkurovaly. Na akci hasičů chodily jen rodiny hasičů, a na sportovní akce zase naopak. Teď nám ženy upekly langoše, seniorky koláče, chovatelé spotřebovali celou dětskou vaničku těsta na bramborové placky, zástupce myslivců uvařil guláš a hasiči stavěli stany,“ doplnila další z týmu organizátorů Silva Schaffartziková.

Muži a synové stříleli a šermovali

Kdo je FURTISAMI ?
První akci, před více jak devíti lety, má na svědomí parta asi pěti maminek, které se scházely při procházkách s kočárkem. Tehdy působily pod hlavičkou Červeného Kříže, nebo obce. Spolek s názvem FURTISAMI oficiálně zapsali do obchodního rejstříku v prosinci 2013. Organizátoři mají za sebou již tyto akce: první 2. roky Pohádky, 3. rok Řemesla, 4. rok Cesta kolem světa, 5. rok Piráti, 6. rok Pravěk – Flinstones, 7. rok Antika - Asterix a Obelix,  8.rok Hoštický hravý středověk, 9 rok. Baroko - Zahradní slavnost Ludvíka XIV

Její manžel Radim se kvalifikoval na výrobcem děl. Ta spustila salvu, při příjezdu Ludvíka XIV. Nechyběly ani souboje na kordy mezi gardisty kardinála a královskými mušketýry. Kulisy hradu, který loni překvapil i komisi vybírající Vesnici roku, zase použili jako rekvizitu při plnění úkolů pro dětské účastníky. Ty jsou v režii každé rodiny a do termínu akce jsou tajné. Letos si královské vzkazy s úkoly, vyzvedlo více jak sedm set dětí.

„Největší problém je vždycky rozdělit jednotlivé role. Všichni pánové totiž chtějí být v centru dění a tak musím zapojit ženskou psychologii, aby byli spokojeni a roli věrohodně zahráli,“ usmívá se režisérka. Vybruslila z toho nakonec na výbornou. Intrikářského kardinála přesvědčivě zahrál Roman  Kaluža, který se, podle místních zdrojů, v postavách církevních hodnostářů vyžívá. Role dvorního konferenciéra se se ctí zhostil manžel režisérky Roman Dvořák a  krále Ludvíka Libor Daněk.

Přijíždí snoubenka Ludvíka XIV Kardinálovi se nelíbí a tak ji unáší na loď U všeho jsou samozřejmě gardisté

Ten také spolu s Romanem Winklerem vytvořili realizační tým a vyrobili opravdovou loď. Ta, tažena kardinálovými gardisty vyplula na hladinu místní strouhy a na čas zmizela se snoubenkou na palubě v nedalekém lese. Ostatní muži, mládenci i chlapci se dokonale realizovali v rolích gardistů a mušketýrů. Kabátce měli kromě barev stejné, zato kordy: každý originál, vyrobený hrdým majitelem.  

Ženy se krášlily

S ženami to bylo jednodušší. Ať snoubenka krále, či dvorní dámy, všechny byly prostě dokonalé. Jak prozradily, tak zdrojem nádherných rób jsou obvykle „sekáče“ v okolí. Ty pak podle doby, ve které se slavnost odehrává, upravuje dvorní švadlena Alžběta Daňková. „Neobešly bychom se ani bez své královské kadeřnice a zároveň vizážistky Petry Ostrákové. Před akcí, nás česaly a líčily celkem tři. Začaly v půl sedmé a poslední byla hotová v poledne. Úspěšná byla i tajná výprava na pštrosí farmu. Každý účes zdobilo pravé pštrosí péro,“ usmívá se facebooková mluvčí a místní nástěnkářka pro starší generaci Lucie Vitásková.

Dámy ohromily róbami i účesy. Všechny byly dokonalé
Na své si přišly hlavně děti

Půl roku příprav a úspěch se dostavil

Celá akce se připravovala už půl roku dopředu a byla to už devátou akcí tohoto spolku se zvláštním . Večery a noci vybírala režisérka vhodnou hudbu a sestavovala příběh, který před diváky odehrají. Nechyběla ani generálka den předem. "Když se jelo "na ostro", režisérka mává na zvukaře, Martina Zbytovského, ať pustí poc hod. A pořád nic. Fleška totiž ležela v kabelce," prozradila mluvčí. 

Letošní akce z doby Ludvíka XIV byla jejich už devátou akcí a režisérka už nosí v hlavě obrysy příští akce. Co připravují, ale  neprozradí „Jsme sehraná parta a i když debaty jsou bouřlivé, vždycky se nakonec domluvíme. Finančně nás podporují sponzoři, obec i návštěvníci z dobrovolného vstupného. Hlavně nás to ohromně baví,“ zakončila Dvořáková.

 
Svatý Martin přijede na perníkovém koni
Napsal uživatel Liana Melecká   
Sobota, 26 Listopad 2016 10:48

Bohuslavice. Ti, kdo si chtějí zažít atmosféru začínajícího adventu určitě už dnes zamíří do Bohuslavic. Po tři dny budou v místním kulturním domě místní perníkářky a perníkáři představovat, co jejich šikovné ruce vytvořily.

„Tentokrát jsme tvořili na téma "Od sv. Martina až do Hromnic". Takže lidé uvidí perníky jak s náboženskou tématikou ( Martin na bílém koni, sv. Barborka, sv.Mikuláš, Betlém, Tři králové, či andělské chóry), tak různé zvyky a tradice. Například svatomartinská perníková husa, přástky s perníkovým kolovrátkem, pohádkovou knihou, štědrovečerní tabule s perníkovým talíři, rybou a vánočkou a spoustou ozdob i dárečků pod stromečkem,“ prozradila jedna z pořadatelek výstavy Magdalena Birtková.

Pro ty, kdo si chtějí vyrobit něco vánočního vlastnoručně, je opět připravena adventní dílna pro děti i dospělé. Po setmění, v pět hodin odpoledne Bohuslavičtí rozsvítí svůj vánoční strom.

Kromě inspirace perníkovými výrobky si mohou lidé nakoupit výrobky místních řemeslníků a výrobců. Med od včelařů, adventní věnce, paličkovanou krajku a k tomu u kávy ochutnat domácí cukroví i koláče. Výstava je otevřena v sobotu a neděli od půl druhé do sedmi hodin do večera. A v pondělí od devíti do šesti hodin večer.

roj: http://opavsky.denik.cz/zpravy_region/bohuslavice-pozvanka-kouzlo-a-vune-perniku25112016.html

 
Kravaře mají nejlepší trafiku
Napsal uživatel Liana Melecká   
Neděle, 22 Květen 2016 16:10

Kravaře. Absolutním vítězem soutěže První novinové společnosti (PNS) o Trafiku roku 2015 se stala Magda Lišková z Kravař. Získala ji v kategorii „okénko“ spolu s dalšími pěti majiteli z celé ČR.

„Do soutěže jsem se přihlásila sama. Poslala jsem fotografii, napsala něco o sobě, jak dlouho ji provozuji, co prodávám, jak mám noviny a časopisy vystaveny a jak se chovám k zákazníkům,“ prozradila Lišková.

V prvním kole porotci trafiku vybírali podle zaslaných materiálů a ty, co postoupili do druhého kola osobně navštívili. 

Kontrolovali, zda vše co majitelé uvedli je pravdivé, a každou zhodnotili. Nakonec vybrali šest nejlepších. Tři s prodejem přes okénko a tři s pultovým prodejem.

Na vyhlášení vítězů jela Magda Lišková 18. května do Prahy. Gala večer se konal stylově na Žižkovské věži. „Byl to zážitek a moc se mi tam líbilo. Dostala jsem diplom, finanční odměnu a krásnou kytici,“ přiznala výherkyně.

 

 
Zručné ruce si poradily s perníkovým mořem
Napsal uživatel Liana Melecká   
Pátek, 20 Listopad 2015 11:27

Bohuslavice. Zdá se, že bohuslavické perníkářky každým rokem zvedají laťku svých dovedností. Letos se rozhodly vytvořit z perníku přímo moře.

„Do Bohuslavic připluje námořní flotila, kterou před ztroskotáním u zrádných skalisek chrání majáky, návštěvníci uvidí různé druhy ryb, námořníky, jak popíjejí rum, piráty i s naloupenými poklady. Na svoji první plavbu vyplul i Titanic,“ popisovala, co letos uvidí návštěvníci této populární předvánoční výstavy Magdalena Birtková.

Akce se koná od 28 do 29. listopadu od půl druhé odpoledne do sedmi hodin večer, v sále kulturního domu v Bohuslavicích. Kromě výstavy perníkových výrobků si mohou lidé zakoupit i adventní věnce, ozdoby, paličkovanou krajku i výrobky místních včelařů. V neděli v pět hodin odpoledne Bohuslavičtí před kulturním domem rozsvítí svůj vánoční strom.

 
REKLAMA
Napsal uživatel Liana Melecká   
Čtvrtek, 01 Říjen 2015 16:33

 

 
Výstava o Hlučínsku získala ocenění
Napsal uživatel Liana Melecká   
Pondělí, 18 Květen 2015 10:47

Hlučín. Muzeum Hlučínska získalo Zvláštní ocenění na prestižní Národní soutěži muzeí Gloria Musaealis v kategorii Muzejní počin roku 2014,v kategorii Muzejní počin roku 2014. Konkrétně za expozici „Kdo jsou lidé na Hlučínsku“, která zachycuje pohnutou historii regionu na příbězích konkrétních lidí.

Před týdnem ji v Obecním domě v Praze převzali ředitel muzea a spoluautor expozice Metoděj Chrástecký, tvůrce scénáře a architektonického řešení David Bazika, historikové Jiří Jung a Jiří Neminář, grafik Vladimír Kotek, autor filmové části David Jařab a starosta Hlučína Pavel Paschek. „Podporu muzea, považujeme za samozřejmost, vždyť   zachycuje pohnutou historii regionu. Při první návštěvě výstavy jsem mezi historickými dokumenty objevil fotografii svého prastrýce Alfréda Pchálka. Myslím, že takto osobní vztah k výstavě našlo mnoho obyvatel Hlučínska,“ hodnotil starosta.

Ředitel Muzea Hlučínska Metoděj Chrástecký (vpravo) a starosta Hlučína Pavel Paschek přebírájí cenu.

 

Nejcenější jsou příběhy lidí

Expozici muzeum otevřelo v lednu loňského roku po sedmi letech systematické práce. Nejnáročnější část se odehrávala v terénu při sběru materiálů a natáčení vzpomínek pamětníků. „Byla to krásná práce, poučná. Hovořit o historii s lidmi, kteří se jí osobně dotýkali, je daleko emotivnější, než prohledávání archivů. Krásné bylo například natáčení s tehdy stoletým Karlem Sládkem ze Šilheřovic, který vyprávěl o své neuvěřitelné desetileté válečné anabázi, navíc měl krásné vzpomínky na svou službu přímo u Rothschildů,“ vzpomínal ředitel muzea Metoděj Chrástecký.

O ceně rozhodovala odborná porota, jejíž členové se nejprve přijeli do Muzea Hlučínska podívat oficiálně, poté během půl roku postupně navštívili expozici inkognito, aby se přesvědčili, že muzeum naplňuje avízovaný program. Expozice nabízí ucelený pohled na pohnutou a zcela specifickou minulost, kterou Hlučínsko v průběhu svého vývoje prodělalo. Expozici tvoří tři výstavní celky umístěné na nádvoří, v přízemí a v podkroví hlučínského zámku. V exteriéru je na šesti cihlových stěnách několik desítek pro Hlučínsko zásadních dějinných událostí. Druhý výstavní celek je situován do přízemí bývalé hospodářské budovy hlučínského zámku a tvoří ho šest tematických celků nazvaných Války a armády, Hranice území, Správa území, Rodina, Ekonomika a Identita. Návštěvníci uvidí šest krátkých filmů a graficky zajímavě uspořádané dokumenty, fotografie a předměty.

Závěrečná expoziční část v podkroví nazvaná Paměť národa přibližuje jedinečné a autentické individuální osudy a příběhy obyvatel formou videozáznamů. „Atmosféra zámecké půdy navozuje dojem dávno zašlých dob, malých pokladů, na které padl prach, nažloutlých milostných dopisů a zapomenutých hraček.“ popisoval Chrástecký. Stálá expozice vznikla za významné podpory občanského sdružení Společnost přátel Muzea Hlučínska a města Hlučína, s přispěním dotace z evropských fondů.

 

 
Zvony jsou jako lidé. I ony mají srdce: říká kravařský farář Daniel Vícha.
(5 Hodnoceno, průměr 3.00 z 5)
Napsal uživatel Liana Melecká   
Pátek, 15 Květen 2015 08:26

Z jeho hlavy vzešla originální myšlenka uctít padlé vojáky z 2.světové války z farnosti tím, že nechá odlít Zvon pokoje. Kromě stošedesátijedna jmen padlých, je tam i nápis: „Na památku 70. let ukončení 2. světové války mě nechali farníci Kravař odlít, abych jménem všech, kteří z této farnosti ve válce padli, varoval svým hlasem před nenávistí a nesvorností a vybízel k pokoji a míru pro další generace. Kéž můj hlas uctí oběti zde zapsaných také dalších, kteří zde zmíněni nejsou, avšak padli jako oni.“

Kdy vás tato myšlenka napadla, a kdo vymyslel text ?
Vlastně to byla blesková akce. Nápad ulít zvon se jmény padlých, přišel koncem února. Paní starostce se nápad také líbil a tak jsem sedl k počítači a napsal text. Nejbližší neděli jsem tu novinu vyhlásil lidem v kostele.

 

Jak reagovali?
Neuvěřitelně.Už během týdne začali chodit na faru. Byla to hodně emotivní setkání. Lidé přinášeli peníze, ukazovali fotografie svých padlých. Někteří plakali a vyprávěli jejich příběhy. Byla to psychologická potřeba otevřít staré rány a už to definitivně zakončit.

Po sedmdesáti letech to byla vlastně poslední šance. Ti, co je znali už v mnoha případech nežijí ?
Máte pravdu. Za deset let už by asi bylo pozdě. Tím, že tam jsou konkrétní jména jsme chtěli ukázat lidský aspekt. V první řadě to byli otcové a synové rodin. Teprve potom, vojáci Wehrmachtu. Člověk jak stárne, začíná vzpomínat na dětství, na rodiče. Padlí se vracejí v hlasu zvonu, který lidé uslyší při každém zvonění.

 

Kravařský farář Daniel Vícha ukazuje text Zvonu pokoje.

FOTO LIANA MELECKÁ

Skupina lidí z Kravař jela do polské Przemyśle podívat, jak zvonaři rodinné firmy Felczyński kravařský zvon odlívají. Jak jste je vybírali?
Jelo nás pětadvacet. Kdo se první přihlásil, ten jel. Protože odlévání je nákladné, najednou odlívali čtyři zvony. Byl to úžasná podívaná, jak rozžhavená zvonovina mizela do podzemní, kde byla zakopaná forma. Celé to trvalo asi 20 sekund. Vše pak zůstalo pod zemí, až celá forma vychladla

Jak dlouho trvá, než se taková forma vyrobí?
Byl jsem překvapen, jak to šlo rychle. První dubnovou sobotu jsem ji objednali a ve středu byla hotová. A to nám řekli, že formu s takovým počtem jmen, ještě nedělali. První vrstvu tvoří profil zvonu. Ten se pokryje vrstvou jílu a na ni se nalepí vosková písmena. Pak se přidá druhá forma a do mezery mezi nimi se lije rozžhavený kov.

 

To ale není všechno. Aby zvon zněl lahodně a neřinčel, je asi důležité ho i správně zavěsit?
Jistě. Proto jsme oslovili firmu Zvonotec, kterou znám už z Karviné. Aby se zvony nepoškodily neopatrným zacházením, je potřeba dodržovat přesná pravidla. Jedno z nich je tvrdost srdce zvonu a jeho váha. Ta nesmí přesáhnout pět procent hmotnosti zvonu. Srdce má být zavěšeno na kůži, která nevkládá během zvonění další zvuky.

Kolik odlití zvonu stálo?
Celkem dvěstě padesát tisíc korun a téměř celou částku už se nám podařilo vybrat od dárců.

 

 

Farář Daniel Vícha a Jan Tralich (vpravo) majitel karvinské firmy Zvonotec

 

Detail koruny zvonu  Jména stošedesáti jedna padlých, která nechali jejich rodiny vyrýt do Zvonu pokoje. Poničená koruna historického zvonu

 

Znamená to, že budete měnit i zavěšení ostatních dvou zvonů?
Ano. Odborníci firmy Jana Tralicha zjistili, že srdce všech zvonů byla přivařena na kovových nosnících. U historického zvonu z roku 1611, dokonce odřezali kus historické koruny, aby ho mohli navařit mezi dva I profily. Nový zvon už má dřevěnou hlavu. Na ní jsou vyryty znaky farnosti a firmy, která to prováděla. Celé je to opravdu kus dokonalé řemeslné práce.

Kdy tedy lidé v Kravařích své zvony uslyší?
Kromě vyzvednutí zvonu do věže, musí specialisté ještě nainstalovat odbíjení a pohon. Ten bude na lineární pohon, bezdotykový, elektromagnetický. Slavnostní zvonění bude v pátek 22. května. Sladěné budou všechny zvony do konce letošního roku, kdy převěsíme i ostatní dva.

Kdo je Daniel Vícha?
Je mu šestatřicet let a pochází z Hradce nad Moravicí. Po přípravném ročníku v Litoměřicích, vystudoval olomouckou teologickou fakultu a v polské Opole získal titul doktora teologie. Kravaře jsou jeho druhým působištěm po Karviné.

Letos chcete opravit i historickou věž kostela Svatého Bartoloměje. Co všechno plánujete?
Chceme natřít fasádu, opravit střechu a instalovat sítě proti holubům. Dole ve věži je také historická křtitelnice, pocházející ještě z původního kostela. Máme v plánu upravit ve věži křestní kapli. Na opravy jsme získali  třista tisíc korun od města.

Kravařští lidé mají citový vztah také k hřbitovu u kostela. Jeho kapacita už ale nevyhovuje a začíná být problém s místem. V Dolním Benešově farnost věnovala kus zahrady městu, aby mohli hřbitov rozšířit. Jaký máte na to názor?
Pokud město farnost požádá, nejsem proti tomu. Konečné slovo k převodu pozemků ale bude mít biskupství.

 
Oslava jara v Chuchelné
Napsal uživatel Liana Melecká   
Středa, 13 Květen 2015 16:33

Chuchelná. Milovníci vážné hudby si přijdou na své v neděli 24.května v Chuchelné. V místním kostele Povýšení sv. Kříže zazní skladby českých a světových autorů k oslavě jara v podání pěveckého opavského sdružení Slezských učitelek pod vedením Jiřího Slovíka. Jarní koncert začíná ve čtyři hodiny odpoledne.

 
Zvon pokoje nahradí historického Bartoloměje
(3 Hodnoceno, průměr 1.67 z 5)
Napsal uživatel Liana Melecká   
Pátek, 08 Květen 2015 13:50

Kravaře. Vzpomínku sedmdesátiletého výročí ukončení druhé světové války slaví lidé různě. Zatímco někde se bojuje a vystavuje vojenská technika, v Kravařích ve Slezsku vzpomněli na své padlé originálně. V pátek 8. května vysvětili nový zvon. Jmenuje se Zvon pokoje a je na něm vyryto 161 jmen kravařských mužů, kteří padli ve 2. světové válce.

„Jsou to jména, která nám jejich příbuzní nahlásili. Celkem jich padlo kolem tisícovky. Když jsem o tomto úmyslu mluvil s lidmi, kteří neví, že Hlučínsko bylo součástí Německa, zdálo se jim to zvláštní. Vždyť ti lidé bojovali za Wehrmacht? My v prvé řadě vidíme osudy synů a otců rodin a kdykoliv místní uslyší jeho hlas, tak si své padlé připomenou,“ vysvětloval kravařský farář Daniel Vícha, který s tímto originálním nápadem, jak uctít oběti této strašlivé války přišel.

Padlé připomene hlas zvonu

Zvon pokoje váží půl tuny a odlili ho zvonaři firmy Felczyński z polské Przemyśle u ukrajinských hranic. Je na něm nápis: „Na památku 70. let ukončení 2. světové války mě nechali farníci Kravař odlít, abych jménem všech, kteří z této farnosti ve válce padli, varoval svým hlasem před nenávistí a nesvorností a vybízel k pokoji a míru pro další generace. Kéž můj hlas uctí oběti zde zapsaných také dalších, kteří zde zmíněni nejsou, avšak padli jako oni.“

Ocelové srdce, dřevěná hlava a kovová koruna s kováním je dílem firmy Zvonotec z Karviné. Jeho majitel Jan Tralich pětadvacet let získával zkušenosti jak zavěšovat a pohánět zvony ve Francii.

Kravařský farář Daniel Vícha světí nový zvon.

FOTO: Liana Melecká

„O tom, jak bude zvon nakonec znít rozhoduje nejen zvonař při výrobě zvonu, ale také jeho srdce a zavěšení. Srdce kravařského zvonu váží asi třicet kilogramů a do míst, kde se pohybuje jsme vložili těsnění z hovězí kůže. Pohon bude bezdotykový elektromagnetický,“ popisoval Tralich.

Během svěcení v kravařském kostele svatého Bartoloměje lidé poprvé uslyšeli hlas nového zvonu. V pátek 22. května dokončí specialisté firmy Zvonotec svou práci a hlas Zvonu pokoje zazní z věže kravařského kostela.  Během letošního roku pak postupně opraví i zavěšení zbývajících dvou zvonů vyrobených v devadesátých letech minulého století.

 

 
Historický zvon Bartoloměj z roku 1611 Kravařští lidé zaplnili kostel  
     

 

Pozn. redakce: V průběhu příštího týdne přineseme v Prajzských novinách rozhovor s kravařským farářem Danielem Víchou. 

 
Povídka: Utopený chlapeček
(2 Hodnoceno, průměr 3.00 z 5)
Napsal uživatel Liana Melecká   
Pátek, 13 Březen 2015 15:38

Milí čtenáři Prajzských novin. Během své novinářské praxe jsem mluvila se spoustou zajímavých lidí, kteří mi vyprávěli své životní příběhy. Některé z nich vyšly v novinách, na jiné nebylo právě místo, nebo se nehodily do koncepce šéfredaktora. Přišlo mi, že by bylo líto je nechat zapomenuté a tak jsem se rozhodla ty nejzajímavější upravit do podoby povídek a zveřejnit. Budu moc ráda, když mi napíšete svůj názor, jestli se vám líbí, případně kritiku, pokud se vám něco líbit nebude. 

 

„Občané pozor. Ztratil se malý chlapec. Prosíme dobrovolníky, aby nám ho pomohli hledat,“ ozývá se z amplionu místního rozhlasu. Vesnice je okamžitě na nohou. Lidé nedbají, že už je venku tma, nevlídno a prší. S baterkami v rukou prohledávají křoviska kolem říčky Hvozdnice. Tam, kde je normálně vody sotva po kotníky, se dnes valí prudký proud.

V čele pátrací akce je otec malého Toma. „Ještě kolem šesté jsem ho viděl, jak si hraje na dvorku před stodolou. Než jsem stačil natřít poslední prkna na nový plot, byl pryč,“ popisuje ostatním hledajícím otec.

„Tomééééé, kde jsi?“ volá zoufale. Nic. Jen šumění deště a hučení rozvodněné Hvozdnice za stodolou. Všichni znovu prohledávají stodolu „Co když vyběhl na ulici a někdo ho odvezl? “ křičí vyděšená matka. Zoufalý otec sedá do auta a vyjíždí na ulici.

Ke skupině se přidává i děda s babičkou. “Toméééééé,“ ozývá se volání pátračů po celé vesnici.  Starosta přivolává policisty. Celá vesnice je na nohou. „Nebojte se, určitě uděláme všechno, abychom ho našli,“ uklidňuje uplakanou a zoufalou matku dvouletého Tomáška přivolaný psycholog. Přijíždějí psovodi a psi očichávají botičky teprve dvouletého chlapečka.

Kdosi říká. „Měl zelenou mikinu, gumáčky na hlavě červený šátek a vojenskou čepici,"   Nahlas to nikdo neřekne, ale všem dotírá v hlavě jediná myšlenka. „Panebože, jen ať nespadl do vody.“ 

 

Do redakce tato zpráva dorazila druhý den ráno. „Jano, máš to nejblíž, tak tam vyraž. Fotograf už vyjíždí,“ volá reportérce šéfredaktor. Jen co skončí, Jana už vytáčí mobil na starostu. „Můžete mi říct něco bližšího o tom ztraceném chlapci? “ 

„Je to hrozné. Ještě mu nejsou ani dva roky. Zmizel v úterý v sedm večer, když si hrál na dvorku. Celá vesnice už ho hledala celou noc,“ přerývaně mluví do mobilu starosta.

„Jedeme do Otic, kde vás najdeme?“

„Přijeďte k úřadu. Promiňte, já už musím.“ Položil.

Obecní úřad se změnil v hlavní štáb záchranářů. Ze vchodu právě vychází skupina vojáků a policistů v černých maskáčích. „Vy půjdete po pravém břehu, vy po levém. Prohledejte každý keř, každý příkop, nebo rouru,“ přikazuje velitel.

Muži mizí v křoví podél rozvodněné Hvozdnice. Začíná drobně poprchávat a fouká nepříjemný vítr. Jana popochází kolem a přitom si píše poznámky. Prsty už má úplně ztuhlé. „Jak to asi prožívá v té zimě malý chlapeček?“ hrozí se v duchu.

Má štěstí. Zrovna trefí na policejního mluvčího. „Je něco nového?“

„Jmenuje se Tomáš a už jsem rozeslal mejlem i jeho fotografii. Celou noc ho hledala více jak stovka lidí. Záchranáři, hasiči, psovodi i policisté. Zatím jsme nic nenašli. Volali jsme i potápěče, měli by dorazit ke splavu,“ dopoví mluvčí a mizí v autě.

 

Jana kývne na kolegy z ostatních novin a v autě se radí s fotografem Jardou, co dál. „Pojedeme k domu, kde bydlí rodina, třeba uvidíme nějaké sousedy,“ navrhuje. Mají štěstí. U vrátek sousedního domu stojí starý muž. Jana se mu představí a opatrně se vyptává, co ví o tragédii v sousedství.

„Doufáme, že Tomáška najdeme. Dcera je z toho úplně zdrcená a zeť se od včerejšího večera ještě nezastavil. Pořád chodí s hasiči a policisty a hledá ho,“ říká muž a jí dochází, že mluví s chlapcovým dědečkem. Příbuzní se chytají každého stébla. 

„Už jsme volali i jasnovidce. Ta nám řekla, že stále žije a že ho odvezla nějaká paní v autě,“ doufá děda.

Novinářka zastavuje muže se psy. Jsou od bláta, unavení a promrzlí. „Bohužel už druhý den prší, takže to mají psi těžší. Na místě, kde chlapce viděli naposledy, prošly desítky lidí. Večer nás tam bylo pět. Psi jsou všestranně vycvičeni a celou noc jsme chodili v rojnici. Teď to projdeme znovu, protože za tmy to vypadá úplně jinak,“ říká policejní psovod.

Ruce už má reportérka tak ztuhlé, že nedokáže sevřít pero. Aby se trochu zahřála, vejde do místní pekárny a během toho, co ukusuje ještě teplý rohlík, vyzvídá, jestli něco nevědí. Nic.

 

Potkávají se s fotografem u auta a jedou ke splavu. Tam už parkují vojenská auta s potápěči. „Bude to trvat aspoň hodinu, než si výzbroj vůbec připravíme, ale asi budeme muset nějak snížit hladinu. Je moc vysoká, abychom něco našli,“ přemýšlí nahlas šéf potápěčů, když zahlédne bouřící vodu pod splavem. Vrací se do vesnice. Nad nimi krouží speciální vrtulník s termovizí. Jana vytáčí policejního mluvčího. „Pořád nic, ale hledáme ještě v rojnici na polích za vesnicí.“

 

Už je vidí. Kolega vytahuje fotoaparát a běží fotit. Na tvářích hledajících mužů je vidět únava. Jsou na nohou už od rána, osm hodin v kuse.

„Začali jsme hledat po břehu Hvozdnice. U každého keře jsme zastavili, jestli se tam něco nezachytilo. Teď budeme hledat po pravé straně Moravice,“ stačí ještě říct velitel pátračů a už mizí za keři u řeky.

Jana se v autě podívá na hodinky. „Do prčic, už jsou tři,“ vyjede jí a začne si psát úvod článku. Jen co ji fotograf vysadí, zazvoní mobil.

„Dáváme to jako otvírák i do deníku, takže budeme potřebovat tak padesát řádků,“ volá editor z pražské redakce. Úplně promrzlá sedá k počítači a prsty si rozehřívá o horký hrnek s čajem. V žaludku ji kručí hladem, ale není čas. Už ze sebe chrlí první text a hned ho odesílá mejlem do Prahy.

Jen co se chvíli narovná, mobil se opět rozdrnčí. Tentokrát je to editor z ostravské přílohy. „Hele, mám špatnou zprávu. Vypadl inzerát, takže kromě otvíráku musíš zaplnit ještě celou další stranu. A uzávěrka je už v sedm,“

„No to je věc. Budu ti to posílat postupně a ty si to dolaďuj, aby tam nebyly chyby,“ přemýšlí reportérka nahlas a začíná psát odlišnou verzi smutného příběhu. „Děj se vůle Boží,“ říká si v duchu, když odklikne poslední text. Kdyby se jí někdo v ten okamžik zeptal, jak se jmenuje, nevěděla by.   

 

Třetí den, hledání. Hasiči, psovodi, policisté, záchranáři. Všichni znovu a znovu prohledávají křoviny a břehy kolem řeky. V duchu už vědí, že najít malého Tomáše živého by byl hotový zázrak. Nahlas to ale nikdo neřekne.

„Chlapec se mohl instinktivně schovat do nějakého úkrytu, boudy nebo kanálu. Tak malé dítě má však horší schopnost hospodařit s tělesným teplem než dospělý a proto se organismus rychleji podchlazuje,“ vysvětluje mi zkušený záchranář. Dítě si samo nedokáže najít jídlo ani vodu. „Kdyby žil, už by byl silně dehydrovaný a jeho šance na přežití v nekrytém terénu klesá každou hodinou. Pokud bychom ho nyní našli, byl by těžce podchlazený a vlivem zimy  a dehydratace, zřejmě v bezvědomí,. Šance na záchranu je sice mizivá, ale naděje je vždycky,“ doufá lékař.

 

Čtvrtý den hledání. Teď už zbývá najít jen tělo. Hrázný přestává v noci odpouštět vodu z přehrady, aby se snížila hladina v řece. „Tak už ho našli,“ volá Janě v pátek kolega. Ta sedá do auta a jede ke splavu. Na mostě je rušno. Jsou tu záchranáři, potápěči i filmové štáby.

„Když se voda snížila, prohledali jsme splav a potom i místo přímo pod splavem. Asi pět metrů za splavem je betonová plocha, na které by se mohlo něco zachytit. Proto jsme nechali zastavit vodu v levé části jezu. Na mostě stáli policisté, kteří hlídali, jestli se ve vodě něco neobjeví,“ popisuje jeden z potápěčů.

Nic se nestalo, takže se vše opakuje, jen voda proudí z opačné strany. Nadzvedává vše, co se pod splavem zachytilo. Všichni pozorně sledují kalnou hladinu. „Tam! Vidím bloňdatou hlavu, ruku a zelenou mikinu,“ volá jeden z mužů na mostě.

Tělíčko se zhouplo na hladině a hned zase zmizelo ve vodě. Dvě hodiny trvalo, než ho potápěči znovu objevili pod vodou dobrých sto metrů po proudu. Jeden z nich ho podává hasičům do člunu a ti ho jemně balí do deky. I zkušení záchranáři neskrývají dojetí. Na břehu už čeká lékař, aby tělíčko prohlédl. Své nejtěžší okamžiky ale prožívá otec malého Tomáše. Jde k tělíčku se strýcem identifikovat tělo. „Je to Tomášek,“ řekne zlomeným hlasem a málem upadne.

Na mostě nad nimi, se ve stejný čas tlačí kolem policejního mluvčího novináři a reportéři všech regionálních televizí. „Ano, otec chlapce identifikoval. Teď pravděpodobně dojde k soudní pitvě,“ říká mluvčí novinářům. „A co rodiče, nebude policie šetřit, jestli to nezavinili?“ ptá se ambiciózní mladá reportérka soukromé televize.

„To nemohu potvrdit. Vše záleží jaké budou výsledky dalšího šetření,“ odpovídá mluvčí.

Mladá žena kývne na kameramana a postaví se ani ne deset metrů od místa, kde se právě otec loučí se svým mrtvým chlapečkem.  „Podle policejního mluvčího bude policie šetřit, zda vinu na smrti chlapce nenesou rodiče,“ říká do kamery.

Janě se z toho zvedne žaludek. Právě si totiž představila, co by asi cítila, kdyby pod mostem leželo tělo jejího synka. Zhluboka dýchá a odjíždí napsat smutný konec.

 

 
« ZačátekPředchozí12345678910DalšíKonec »

Strana 1 z 10


Valid XHTML and CSS.