news menu leftnews menu right

Co je to Prajzská

  • Mezi hranicemi s Polskem, řekou Opavou a Odrou leží Hlučínsko. Lidé, kteří tam žijí, potkal zajímavý osud.
     
    Aniž by se někam stěhovali, stali se z nich Prusové (proto název Prajzská), Čechoslováci, Němci a nyní Češi. Po Prusech v nich zůstal smysl pro pořádek a pracovitost, kterou neztratili ani za doby budování komunismu. Soudruzi je považovali za nespolehlivé a hanlivě je nazývali Prajzáky. Zajímavé příběhy místních lidí, jejich zvyky i místní speciality postupně najdete na těchto webových stránkách.
     

    Tvořit je můžete také vy. Znáte nějaký zajímavý recept? Setkali jste se se zajímavým člověkem? Víte o nějaké místní zajímavosti? Znáte nějaký speciální výraz v nářečí, který jinde neznají?
     
    Pak pište na e- mail:
    prajzskenoviny@seznam.cz
    Liana Melecká

Nejnovější

Všichni čekají, co vymyslí FURTISAMI. Pomáhá a baví se celá obec

Velké Hoštice. Každým rokem jiné překvapení. Dětské dny ve Velkých Hošticích na Hlučínsku, se díky skupině nadšenců staly magnetem, nejen pro místní. Loni se....

Svatý Martin přijede na perníkovém koni

Bohuslavice. Ti, kdo si chtějí zažít atmosféru začínajícího adventu určitě už dnes zamíří do Bohuslavic. Po tři dny budou v místním kulturním domě místní p....

Studentky navrhly unikátní betlém. Dřevo napustí olejem Svatého Kříže

Opava. Návrh betlému tří studentek opavské Střední školy průmyslové a umělecké, zvítězil v soutěži vyhlášené opavským magistrátem a ozdobí letošní v....

Příběh ze záhrobí se prodává sám

Dolní Benešov. Nedávno vyšla dolnobenešovské spisovatelce Anně Malchárkové nová knížka Záhada kamenného svědka. Autorka se v ní vrací ke krvavé vraždě b....

Bio zahrádka přinesla úrodu. Patnáct obřích dýní

Chuchelná. Žádný pěstěný trávník, ani módní štěrkové záhony s okrasnými travami. Zahrádka před domem Antonína Pavlíčka v Chuchelné, vypadá jako ....

Kravaře mají nejlepší trafiku

Kravaře. Absolutním vítězem soutěže První novinové společnosti (PNS) o Trafiku roku 2015 se stala Magda Lišková z Kravař. Získala ji v kategorii „okénk....

Byla jsem přitom

Praha. „Zavřít hranice. Soudit se o kvóty. Jinak nové volby.“  To bylo ústřední přání asi šesti tisíc lidí, kteří se v sobotu sešli na Hradčanském ná....

Chceš stavět? Zaplať silnici a daruj městu

Kravaře. Majitelům stavebních pozemků v Kravařích, které nejsou napojeny na veřejné sítě, ani komunikace, věnovali zastupitelé novoroční dárek. Jsou to zás....

Kravařský odpust vydělal milion, Kutský ani korunu

Kravaře. Po dlouhých letech se Kravařští dozvěděli, kolik město vydělalo na největší akci celého roku, Kravařském odpustu. Na pronájmu pozemků a veřejného pro....

Zručné ruce si poradily s perníkovým mořem

Bohuslavice. Zdá se, že bohuslavické perníkářky každým rokem zvedají laťku svých dovedností. Letos se rozhodly vytvořit z perníku přímo moře. „Do Boh....

Baner

  •  

    Místo pro vaši reklamu

Počítadlo návštěv:
Dolnobenešovská betlemářka vyrábí figurky ze slaného těsta
(3 Hodnoceno, průměr 3.67 z 5)
Napsal uživatel Liana Melecká   
Pátek, 23 Prosinec 2011 11:50

Dolní Benešov. Betlémy jsou symbolem vánoc. Figurky svaté rodiny, pastýřů i různých řemeslníků lidé vyřezávali ze dřeva, vystřihovali z papíru, či pekli z perníku. Sedmaosmdesátiletá Ruth Kalužová z Dolního Benešova je už třináct let vyrábí ze speciálního slaného těsta.

„Recept jsem si dovezla z německého Freiburgu, kam jsem často jezdila za svou sestrou. Tam ale těsto vytlačují do speciálních forem a vyrábí barevné obrázky s různými motivy. Já z těsta tvaruji figurky,“ vypráví žena.

Svými vlastnoručně vyrobenými betlémy s různě velkými figurkami už podělila celou svou rodinu a spoustu známých po celé Evropě. Její originální betlémy mohli lidé obdivovat i na všech velkých výstavách betlémů, které organizovali členové Klubu Betlemářů. V roce 2002 na ostravské Černé louce a o rok později na zámku v Hradci nad Moravicí.

„Základem těsta je obyčejná hladká mouka, voda a sůl. Z této směsi udělám tuhé těsto, podobné okenářskému tmelu. Kouli těsta pak nechám v igelitovém sáčku na dvě až tři hodiny odpočinout a pak už můžu začít pracovat,“ popisuje betlemářka a ukazuje jak taková postava do betlému vzniká. Těsto napřed rozválí v dlouhého hada. Ten je kostrou těla, které ve vzpřímené poloze drží špejle. Na ně pak upevní párátkem hlavičku a ruce.

Vše musí dva dny schnout

„Protože vše musí alespoň dva dny proschnout, nejlépe na ústředním topení, vyrábím si z těsta napřed různé polotovary. Teprve potom začnu sestavovat jednotlivé postavy. Hotový podstavec připíchnu do polystyrénu, na něj upevním tělo a hlavu a začnu zepředu tvořit oblečení,“ pokračovala Ruth Kalužová, která vyrůstala v učitelské rodině v polské Ratiboři. Až do konce 2. světové války pracovala v místní pobočce spořitelny a když se blížila fronta, rodina se přestěhovala do matčina rodiště Dolního Benešova.

 

 

Nejvíc času zaberou detaily

Po uschnutí betlemářka pokračuje se zadním dílem a pak přichází na řadu práce s detaily.  K této práci používá speciální špachtle, které se dají koupit v obchodech s výtvarnými pomůckami a pinzetu. Důležitý je také váleček, kterým vyválí hmotu na oblečky. Se štětečkem pak nanáší tekutou směs těsta, které funguje jako výplň i lepidlo.

Recept na „betlémové“ těsto

200 gramů hladké mouky, 200 gramů soli a 125 mililitrů vody.

Sůl rozpustit ve vodě. Raději v menším množství a potom přilévat. Nakonec přidat mouku a vypracovat tuhé těsto. (jako okenářský tmel).

 Vánoční výzdoba z chlebového těsta byla v Německu oblíbená v 19. století. Aby figurky a obrázky déle vydržely a nenapadal je hmyz, přidávali lidé do těsta větší množství soli. Během obou světových válek, však z nedostatku soli výroba upadala a oživila se v posledních třiceti letech.

„Když je postava figurky hotová a vysušená, začnu s barvením. Na každou figurku nanesu několik vrstev barvy a ty nejjemnější štětečky používám na obličej. Výhodou vodových barev je to, že když se mi zatřese ruka, dá se obličej vymýt a začít znovu,“ prozrazuje vitální důchodkyně. Na svatozář používá zlaté ozdobné šňůrky z galantérie. Konečnou úpravu tvoří několik vrstev bezbarvého laku.

„Intenzivní práce na jedné figurce trvá asi dva až tři týdny. Obvykle dělám figurky vysoké dvanáct až třináct centimetrů. Ale teď jsem dodělávala jedné paní sadu k hotovému chlévu, který si koupila v obchodě a ty byly o polovinu menší,“ dodává betlemářka.

Chybí učedníci

Za posledních třináct let takto vyrobila už kolem padesátky originálních betlémů a pokud si jejich majitelé dají pozor a figurky uskladní v suchu, vydrží jim celé léta. Nyní už vitální důchodkyně začíná jarní sezonu. Na velikonoce vyrábí originální pomlázku. Slepičí, husí i pštrosí vejce ozdobená barevnými ornamenty ze slaného těsta. „Byla bych moc ráda, kdyby se našel někdo, komu bych mohla předat své zkušenosti a který by v mé práci pokračoval. Samozřejmě, pokud mi to zdraví dovolí,“ přála si Ruth Kalužová.

 
Starostové ocenili dirigenta
Napsal uživatel Liana Melecká   
Pátek, 23 Prosinec 2011 20:54

Dolní Benešov. Sdružení obcí Hlučínska (SOH) oceňuje osobnosti Hlučínska v oblasti kultury, literatury, sportu a celkového rozvoje regionu. Letos poprvé ocenilo výraznou osobnost také v oblasti hudby. Pamětní medaili P. J. Vejvanovského udělili starostové Hlučínska Richardu Novákovi, dlouholetému uměleckému vedoucímu a dirigentovi Městského orchestru mladých v Dolním Benešově. „Ocenili jsme nejen jeho dlouhodobou práci s mladými hudebníky a výchovu stovek mladých hudebníků z celého Hlučínska, ale také šíření dobrého jména města D. Benešov a celého Hlučínska při prezentaci hudby po celé Evropě,“ řekl předseda SOH Herbert Pavera, který dirigentovi spolu s místopředsedou sdružení Pavlem Kotlářem a místostarostou Dolního Benešova Jiřím Krömrem před týdnem medaili předal.

 

 
„Á, peregrina checa“ vítal mě Mistr
(4 Hodnoceno, průměr 5.00 z 5)
Napsal uživatel Liana Melecká   
Čtvrtek, 15 Prosinec 2011 20:33

Pouť Liany Melecké do Santiaga de Compostela trvala pětadvacet dnů a celkem ušla 578 kilometrů. Začala v přístavu Santander a trasa, kterou si vybrala je značena jako Camino del Norte. Vede podél pobřeží Cantabrijského moře. Co každý den zažila, najdete vždy ve čtvrtek v Prajzských novinách. Všechna pokračování pak v rubrice zajímaví lidé.

Vilalba. Baamonte. Je neděle a nádherný slunečný den. Vycházíme s Martou a Sebastianem. Camino je krásně značené a lidé, které míjíme jsou hrozně milí. Mává nám i sedlák, který nás míjí v traktoru. Máme dnes před sebou jen 22 kilometrů. Marta se přidala k partě Španělů a mají si co povídat. Po několika kilometrech jí volá dívka mladíka se zraněným kolenem.

  „Jsou u doktora a je to meniskus. Nemůže s tím chodit, takže pojedou autobusem,“ říká Marta. Mám hlučné španělské společnosti po včerejšku dost, takže je nechávám vpředu a vychutnávám si krásný den o samotě. Sleduji kroužící čápy a zaujmou mě kamenné zídky z naskládaných kamenů, které tady oddělují jednotlivá pole i zahrady. Taky psi vypadají spokojeně a nesnaží se jako v Asturii urvat řetěz, jakmile někdo přijde na dohled.  dohlad. 

Konečně slunce a opalování

V albergues jsem i tak poměrně brzo. Využívám slunečného počasí a peru veškeré prádlo. Za chvíli jsou šňůry v zahradě plné vlajících kalhot, triček i kalhotek. Pak sebou plácnu na trávu a vystavuji slunci i to, co cestou zůstalo zakryto. Prostě siesta jak má být.

Když mě to přestane bavit, vydávám se na průzkum vesnice. Podle průvodce, tu má být ve dřevě vyřezaná madona místního řezbáře. Odbočím ale o ulici dříve a dojdu k zajímavé zahradě plné kamenných a dřevěných soch.

Vejdu dovnitř a na cestičce trefím na staršího šedovlasého muže. V prvním okamžiku si myslím, že je to nějaký vrátný a bude po mně chtít vstupné. Ptá se mně: „¿De donde es ustet?“ (odkud jste?) Když mu odpovím: „Soy peregrina checa,“  obřadně mi políbí ruku a pobídne mě, ať si všechno prohlédnu, že jsou to jeho díla.

Sochy od pomníku, až po miniatury

Sochy jsou hodně zajímavé, ženská těla se střídají s náboženskou tématikou. Kámen střídá dřevo. Když vidí, že mě to zajímá, zve mě přímo do svého ateliéru. Ukazuje mi svou dílnu i výstavku svých nejzajímavějších děl. Zaujme mě vyřezávaná miniatura ne větší jako nehet malíčku. Nadšeně opakuji „Bueno, si, bueno,“ Více mi mé chabé znalosti španělštiny nedovolují.

Polichocený mistr mi zapózuje s nářadím v dílně, to ostatní ale fotit nesmím. Pak mi dojde proč. Nakonec mi nabízí knihu o sobě, kde jsou všechny jeho díla zobrazena. Z vycházky odcházím s autogramem od známého španělského sochaře Victora Corrala.

Když dorazím do albergues, nadšeně o tom vykládám Josefovi a Sebastianovi. „Jé, zaveď nás tam taky,“ prosí mě a tak jdu s nimi znovu k zahradě plné soch. Oni mě na oplátku zavedou k obrovskému stromu rostoucího před středověkým kostelíkem. V jeho dutině stromu vyřezal mistr Corral madonu s růžencem. Do zahrady už znovu nejdu, ale usadím se u stolečku v restauraci před vchodem a u výborné kávy si užívám slunce.

Majitel jako z románu

Překvapení v Baamonte ale ještě není konec. Večer jdeme s Josefem a jeho dvěmi německými společnicemi na večeři do nedaleké restaurace. Je krásná stylová a vypadá to, jako bychom večeřeli u známých v obývacím pokoji. Když chceme platit, přichází ke stolu starý muž s bílými vlasy a dlouhým plnovousem. V obličeji je tak bledý, že vypadá jako abé Faria z románu Monte Christo. Dáváme se s ním do řeči a dozvídáme se, že je to bratr mistra sochaře, a na rozdíl od něj, píše básně.     

 
Jejím koníčkem je umění a život
(3 Hodnoceno, průměr 5.00 z 5)
Napsal uživatel Liana Melecká   
Úterý, 13 Prosinec 2011 14:08

Hlučín. Je jí teprve osmnáct, ale její jméno už znají nejen v Česku. Nedávno hlučínská rodačka Eva Burešová zazářila ve finále soutěže Československo má talent. Poznali ji také příznivci muzikálů. Svým zpěvem a tancem je zaujala už ve třech muzikálech -Baron Prášil, Jesus Christ Superstar a Vražda za oponou.

Kdo vás do soutěže Československo má talent přihlásil ?
Přihlásila jsem se sama. Chtěla jsem si zkusit zpívání pro Československý národ a mít podium jen pro sebe.

Jaké jste přitom měla pocity?
Samozřejmě, že jsem byla nervózní. Jak mě lidé přijmou, jestli se jim to bude líbit. Jsem hrozně ráda, že jsem se dostala tak daleko. Všem děkuji za krásnou podporu. Rodině, přátelům i těm, se kterými jsem se v životě nepotkala. Nejkrásnější a nejsilnější je podpora mých nejbližších z Hlučína.

Neozvali se i nějací závistivci?
Reakce byly různé, ale nemůžu říct, že by byly nepřátelské. Samozřejmě, že se občas objevily vulgární zprávy nebo vzkazy. Třeba, že tam jako profesionál, nebo jenom jako zpěvačka, nemám co dělat. Ale po přečtení povzbuzujících dopisů jsem se vždy uklidnila.

Nejste zklamaná, že jste nevyhrála?
Ne. Výhra je dobrá motivace, ale není to můj cíl. Pro mě bylo důležité ukázat, co vše umím a co mám ráda. Nikdy se neví, kdo to může vidět a jaké nabídky přijdou.

Přišla jste z malého města do Prahy a už od patnácti let hrajete v muzikálech. Jak vás přijaly muzikálové hvězdy? Pomáhají vám, nebo se na vás dívají shora?
V obou muzikálových divadlech mě přijali všichni krásně. Pomáhali mi a naslouchali, a jsem jim za to vděčná.

Mladá dívka ve velkoměstě, nebála se o vás maminka?
Maminka si mě dobře vychovala, ví, že o mě mít strach nemusí. Navíc je dobře se naučit samostatnému životu tak brzo. Ve dvaceti bych mohla být nemile překvapena.

V kolika letech jste začala zpívat?
Těžko říct v kolika letech. Zpívat jsem začala ještě dříve, než jsem začala mluvit.

Po kom jste takový talent zdědila?
Pocházím z muzikantské rodiny. Táta, máma, sestra,dědeček i babička mě odmalička učili hudbě.

Hrajete i na nějaký nástroj?
Učila jsem se na klavír,bicí i kytaru. Ráda bych přidala i basu, ale ne na všechno mám čas.

Jste Hlučínská patriotka, nebo už jste doma v Praze?
Jsem patriotka celé naší planety. Ať jsem kde jsem, ráda se přizpůsobím. Když potřebuji trochu více rodinného porozumění, sbalím se a jedu domů. Když chci cítit velkoměsto a směs různých kultur, ráda se projdu po Praze.

Život v Praze je finančně náročný, stačí vám honoráře na živobytí, nebo Vám přispívají rodiče?
Z honorářů si vystačím sama na byt i život.

Kdo je Eva Burešová ?

Tato osmnáctiletá rodačka z Hlučína po ukončení základní školy na Rovninách začala studovat na pražské konzervatoři Jaroslava Ježka obor muzikál. Přes jeden rok hrála menší role v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě. Pak se rozhodla spojit tanec, herectví a zpěv a zamířila do Prahy. Svůj zpěvácký a herecký talent představila už ve třech muzikálech Baron Prášil, Jesus Christ Superstar a Vražda za oponou.

 

Scéna z muzikálu Jesus Christ Superstar

FOTO ARCHIV

Co pražský noční život? Chodíte někam „pařit“?
Pařila jsem tak možná první rok. Ted si s přáteli sem tam zajdu na nějaký koncert ať už jazzový nebo rockový. Ale spíše preferuji posedět při čaji nebo vínku v nějaké kavárně se svými nejbližšími.

Neláká vás vyrazit do světa? Jakými jazyky se domluvíte?
Objet co nejvíce zemí je můj sen a cizí jazyky miluji. Mluvím anglicky, učím se italsky a ráda bych přidala i francouzštinu, španělštinu nebo i arabštinu. Člověk nikdy neví, kdy se to může hodit.

Jste velmi štíhlá, držíte nějakou dietu, nebo sportujete?
Děkuji. Nedržím žádnou dietu, snažím se jíst zdravě. A pohyb mám v divadle. Tam pobývám často, kvůli připravovaným projektům nebo večernímu hraní.

Když nejste ve škole, jste v divadle. Máte vůbec čas na nějaké koníčky?
Mým koníčkem je umění a život.

Každá dívka má svůj sen, Jaký je ten váš?
Já si svůj sen plním už od svých patnácti. Chci hrát pokud možno co nejvíce v divadle. Být jakkoli zapojena do umění.

 

 
Kráska z Kozmic ve finále České Miss
(2 Hodnoceno, průměr 3.00 z 5)
Napsal uživatel Liana Melecká   
Pátek, 09 Prosinec 2011 15:24

Kozmice. Michaela Dihlová, dvacetiletá modelka z Kozmic včera uspěla v semifinále soutěže o titul Česká Miss. Porotce v pražském hotelu Clarion zaujala natolik, že ji zařadili mezi čtrnáct finalistek v soutěži o titul Česká Miss.

Michaela Dihlová (čtvrtá zprava) mezi finalistkami soutěže Česká Miss 2012. FOTO ARCHIV MICHAELY DIHLOVÉ

    "Semifinále probíhalo celkem příjemně. Ráno jsme se představily porotcům a pak byla promenáda v plavkách. Během níž jsme musely zvládnout rozhovor v cizím jazyce. Pro mě to byla hračka a cítila jsem se v této disciplíně dobře," popisovala průběh semifinále Dihlová. Pak porotci vybrali dvacítku dívek, které dostaly šanci se ještě předvést ve volné disciplíně a zvládnout další rozhovor ve společenských šatech. Byla mezi nimi i kozmická kráska.
   "To už jsem s velkých nadšením posílala první zprávu domů, že je vše na dobré cestě. Na volnou disciplínu jsem si připravila latinsko-americký tanec Sambu a představila jsem společenské šaty z naší rodiné dílny," pokračovala modelka. Pak přišlo napjaté čekání, jestli zazní její jméno mezi čtrnácti ve finalistkami. "Když jsem slyšela, jak Michaela Maláčová hlásí mé číslo, měla jsem v očích slzy štěstí a dojetí. Opravdu nádherný pocit, který bych přála každému," přiznala Michaela Dihlová. Postupující krásky pak čekalo hromadné focení a dostaly čas na telefonát rodině. Michaelu nejvíce potěšil telefonát od sestry Silvy a jejich malinkých dcer. "Málem mi upadlo ucho, když sestra s neteřemi začali pištět jako sirény. Ale bylo to od srdce a já jsem v tu chvíli byla neskutečně šťastná," zakončila finalistka soutěže Česká Miss.

 
Ďábelská kontrola v Hati? Bez závad
(5 Hodnoceno, průměr 4.20 z 5)
Napsal uživatel Liana Melecká   
Středa, 07 Prosinec 2011 15:09

Hať. Již patnáct let udržují obyvatelé Hati originální tradici. Vždy na Mikuláše odpoledne projíždí trojice Mikuláš, anděl a čert ulicemi ve vyzdobeném vozíku taženém koníky. Na ďábelskou inspekci, jestli mikulášská projížďka probíhá podle předpisů, se včera vypravila i redaktorka Prajzských novin Liana Melecká.  

Napřed jsem přemýšlela, jaké přestrojení zvolit, abych mezi mikulášskou trojku co nejlépe zapadla. Vznikla postava Engely Ďáblové, členka Ďábelské komise, která z Pekelného Bruselu přijela zkontrolovat, zda nadílka probíhá přesně podle pravidel PU (Pekelné Unie)

Jenže co by si taková inspektorka měla vzít na sebe? Volím dlouhý černý plášť, módní černočervený ocas a výrazný červeno žlutý přeliv. Vše doplňuje červená složka na inspekční knihu. Takto vystrojena, vcházím na dvůr statku rodiny Kostelníků, kde právě kočí Jiří přivádí ze stáje dvě kobylky. Lakování kopyt na černo se jim moc nelíbí, ale pak už se bez problémů obě nechávají zapřáhnout do chvojím vyzdobeného a nasvíceného vozíku. Ze stodoly se vynoří čert Jenda s parádním černo červeným make- upem a vidlemi a ještě se obtáčí mohutným řetězem. Hned za ním přichází Mikuláš Jan s berlou.

 

Pekelná inspektorka (druhá zleva) a mikulášská trojice 5 x FOTO LIANA MELECKÁ

Andílek Veronika Čecháčková si ještě upravuje svatozář a už probíhá přesná fotodokumentace akce. „Andílku a čertice, před výjezdem musíte kobylky políbit, aby vás ve zdraví dovezly,“ radí hospodář. Stalo se a vyjíždíme.

S čerty nejsou žerty

Mikuláš usedá na židli vedle andílka, já naproti a čert na kozlíku vedle vozky. „On bude vyskakovat, aby pěkně nahnal strach těm nehodným dětem,“ vysvětluje vozka Jiří Kostelník.

Zastavujeme u první skupinky. Děti v náručích matek vyjeveně sledují povoz s nezvyklým osazenstvem. Když se z kozlíku vyřítí šklebící čert s vidlemi, jeden z hošíků začne natahovat a schovává se za otce. Neuklidní ho a ni andílek, který mu nabízí bonbóny, připravené v košíku. A už jedeme dál. Kromě cinkání rolniček se ulicemi nese i hlasité vyzvánění zvonce, kterým čert poctivě mává. „To je zvon z havířského vozíku ze šachty,“ vysvětluje Mikuláš Jan Bilík starší, když vyzvídám, odkud ho mají.

Pracují za vatikánskou měnu

„Dobrý den, děti, tak byly jste hodné, nezlobily jste?“ ptá se Mikuláš další skupinky. „Jak dobrý den, přece pozdrav Pánbůh,“ dovolí si opravit svatého muže prostořeká sousedka. A už probíhá obvyklý rituál. Ti odvážnější si berou sladkosti od andílka, či Mikuláše, za ty bojácnější si přijdou rodiče. „Jak je to u vás s provizí. Slyšela jsem, že v Praze bere Mikuláš za návštěvu i šest stovek,“ vyzvídám lstivě, když si uvědomím, že jsem tu na kontrole.

„Jo, tak to u nás nehrozí. My pracujeme za vatikánskou měnu: za Pánbůh zaplať,“ důstojně odpovídá svatý muž a žehná dvojici dětí, které odvážně recitují krátkou básničku: „Čertíku, Bertíku, co to neseš v pytlíku? Je to myš, černá myš, snad se ho nebojíš?“ 

Jsme už téměř na konci obce, když spřežení začne prudce odbočovat do brány jednoho z hospodářství. I když se právě ohlídnu, na reakci vozíku nejsem připravena. V mžiku mě to smete ze židle a už sedím na podlaze. Ještě že mám pod zadkem měkký čertí ocas.

Někteří by odjeli i s čerticí 

Když zastavíme ve dvoře, je už téměř tma. Jak zjišťuji, tak na Prajzské vesnici je zvykem odměňovat Mikulášskou návštěvu v naturáliích. Domácí nám na zahřátí nabízejí domácí kořaličku a pro štěstí dostává každý čokoládovou podkovu.

„Obvykle ta alkoholová smršť nedopadá moc dobře, takže tvrdím, že ještě pojedu autem,“ prozrazuje čert Jan Bilík mladší. Vracíme se zpátky po hlavní silnici a zastavujeme u každého, kdo se objeví u silnice. „Tak byli jste hodní? Ne, tak jedete s námi,“ volám na skulinku dětí a dospělých. „S čerticí jedu taky,“ nabízí se jeden z mužů. Pohotově měním nabídku a tvrdím, že v tom případě bude muset tlačit, protože koníci by vůz neutáhli. Muž zůstává a my jedem dál. „V sále je ještě program, takže jedeme ještě nadělovat do Polska. Pojedete s námi?“ ptá se vozka.

Je to sice mimo můj kontrolní rajón, ale jedu s nimi. Za hlasitého zvonění projíždíme tmavou a pustou ulicí Rudyszwaldu až do dvora rodiny Klimžů. Hospodyně vybíhá na dvůr a zve nás „Chodźe do kuchni,“  Vozka mě upozorňuje, že mám pod sebou balíčky s nadílkou, takže je podávám Mikuláši a všichni vcházíme do tepla. Během dvouhodinové projížďky jsme docela vymrzlí. Na gauči u prostřeného stolu s chlebíčky a nakrájeným moučníkem sedí dva zaražení kloučci a vyděšeně sledují čerta, který divoce mává vidlemi. „Święty Mikołaju, oni przeklinali,” žaluje hospodyně Maria.

Za komunistů k sousedům nesměli

Mikuláš jim odpouští a za chvíli už kluci drží v rukou své balíčky sladkostí. Po chvíli ale raději mizí ve vedlejším pokoji a s babičkou odchází na večerní roráty.

Pokoj provoní uvařená káva a já s díky popíjím horký čaj. „Loni to bylo horší. Mrzlo a nasněžilo, takže jsme jeli v saních. Jenže ruce jsem měl úplně zmrzlé,” postěžoval si čert, když ukazoval propocené gumové dáblovy pařáty. Všichni zavzpomínali, jaké to bylo za komunistů, kdy obě vesnice dělila hranice a když chtěli na návštěvu, museli až přes Bohumín. „Ještěže už je to pryč a vy můžete klidně přijet. U nás Mikuláš po domech nechodí. Máme společnou nadílku v klubovně,” říká Reimond Klimža.

Hodinka uběhne jako nic a my opět vyrážíme do tma. V sále v restauraci U Mikuláše už skončil program a sál nabitý dětmi a rodiči nedočkavě čeká na nadílku. Pak už to jde rychle. Andílek se ujímá mikrofonu a všichni si odnáši sladký balíček. Jen ti starší si ho musí vysloužit. Dřepy a kliky. Do inspekční knihy píšu: kontrola bez závad.

 
Rady tety Lilly
(2 Hodnoceno, průměr 3.50 z 5)
Napsal uživatel Liana Melecká   
Úterý, 06 Prosinec 2011 10:20

Blíží se vánoce a s tím i období úklidů. Televize i reklamní letáky se předhánějí s nabídkou "levných" a ještě lepších čistících přípravků, až z toho každé hospodyňce jde hlava kolem. Většina se přitom dá zvládnout pomocí obyčejného octa a jedlé sody. Ocet lze použít i jako kosmetika, či léčivý prostředek. Je jen na čtenářích Prajzských novin, co vše z "Babských" rad vyzkoušejí. Redakci Prajzských novin je poslala Liana Vinklárková.

Počítač a myš můžete umýt octem zředěným s vodou. (samozřejmě vypnutý). Velmi dobře se octem čistí také žaluzie a cenovky či etikety. Páchne vám odtok umývadla nebo vany ? Nálevkou nasypeme do odtoku půl šálku sody a pak šálek octa. Když přestane pěnit, propláchneme horkou vodou a po 5 min.propláchnout studenou vodou. Pokud odtok špatně odtéká, stačí na lít půl šálku soli a dva šálky vroucího octa. vše propláchnout vodou. Plíseň odstraníme roztokem ze tří lžic bílého octa, jedné lžičky boraxu a dvou šálků horké vody. Pak jen nastříkáme na stěny, nebo obklady. Ocet a jedlá soda vyčistí vodní kámen z vany a kachliček. Sprchovou hlavici ponoříme na deset minut do vody s octem.
Dva šálky octa nalejeme do záchodu na noc.

Čistí okna a ničí moly

Ocet čistí jednoduše i chromové armatury a rodinné stříbro. Postříkáme octem a vyleštíme hadříkem. Ale pozor, ocet nepoužíváme na perly. Skvrny na koberci vyčistí dvě lžíce soli v půl šálku bílého octa, nebo jedna lžíce octa a jedna lžíce kukuřičného škrobu.
Na dřevěné obložení použijeme půl litru teplé vody, čtyři lžíce bílého nebo jablečného octa a dvě lžíce olivového oleje. Vetřeme, přeleštíme. Octem očistíme stěrače i nálepky z auta.
Aby okna v autě nenamrzala stačí je umýt roztokem tři dílů octa a jednoho dílu vody. Octem vyčistíme chladničku a zároveň odstraníme zápach.
Stejně tak vyčistíme i mikrovlnku. Dovnitř dáme jeden šálek vody a čtvrt šálku octa a vaříme pět minut. Když vychladne, namočíme houbičku a umyjeme. Mastné skvrny na sporáku a kachličkách umyjeme neředěným octem a přetřeme čistou vodou. Tři lžíce octa přidáme do přípravku na mytí nádobí. Aby se pánve nepřipalovaly, dáme do ní dva šálky octa a deset minut povaříme. Ocet odstraní mastnotu na vařiči a v troubě. Čistí otvíráky na konzervy i termosku.
Přemnožili se vám v bytě moli? Do nádoby dáme 1,5 šálku jablečného octa a několik kapek jaru. Moli se v ní utopí. Pár kapek přidat do vody, kde se vaří vejce. Ocet pomůže na rezavé matice nebo šrouby. Připálenou skvrnu od žehličky přetřít octem.

Na vlasy i obličej

Pro krásné vlasy stačí jedna lžička jablečného octa, 2 lžíce olivového oleje a 3 bílky. Nechat působit na vlasech půl hodiny a umýt šamponem. Lupy odstarníte když vlasy po umytí opláchneme 2 šálky jablečného octa a 2 šálky studené vody. Po umytí octem zmizí z rukou skvrny z ovoce.
Cítíte se unaveni a bolí vás záda? Do vany přidat dva šálky jablečného octa. Ocet pomáhá na kuří oka a mozoly. Také plísně na nohou - chléb ponořit do octa a použít jako obklad. Jedna sklenice teplé vody, jedna lžíce jablečného octa a jedna lžička soli působí jako kloktadlo. Herpes třikrát potřít bílým octem. Pleťové tonikum vznikne ze čtvrťiny šálku jablečného octa a čtvrťiny šálku vody. Nanést na obličej a  nechat uschnout. Neředěný jablečný ocet během deseti minut zesvětlá stařecké skvrny. Pokud nehty před lakováním potřeme octem, vydrží lak déle. Octem potřít včelí bodnutí.

Na prádlo: Jeden šálek bílého octa vliejme do posledního máchání. Prádlo bude bílé, ustálí barevné oblečení, zbaví statické elektřiny, bude měkké a voňavé a zabije bakterie. Bělí ponožky a odstraňuje žlutý nádech. Neředěný bílý ocet odstraní skvrny po krvi, barvě na vlasy, kečupu a červeného vína, skvrny od potu, deodorantu, kávy. Pozor, nepoužívat jablečný ocet.

 

 
Čtyři mladíci opravují vojenský bunkr
(6 Hodnoceno, průměr 3.50 z 5)
Napsal uživatel Liana Melecká   
Úterý, 29 Listopad 2011 11:28

Velké Hoštice. Zajímá je historie a vše co se týká druhé světové války. Aby lidem ukázali, co se v opevnění dělo od jejího vybudování v roce 1938 do konce války, pustili se čtyři mladíci z Hlučínska do rekonstrukce opevnění mezi Malými a Velkými Hošticemi.

„Armáda převedla pěchotní srub Křižovatka do majetku obce Velké Hoštice a tak jsme se nabídli, že se o něj budeme starat. Založili jsme Klub vojenské historie Hlučínsko a obec nám opevnění bezplatně pronajala,“ vysvětloval třicetiletý Norbert Křesťan z Kravař.

V době, kdy se mladíci pustili do rekonstrukce, bylo opevnění několik let opuštěné a v dezolátním stavu. Elektřina byla už deset let odpojená, takže museli znovu vyřizovat její připojení.

Na podzim minulého roku se pustili do úpravy terénu. Vykácení stromů a keřů a venkovní úpravy bunkru těmto vojenským nadšencům trvalo do jara letošního roku.

Vojenští nadšenci před srubem Křižovatka FOTO LIANA MELECKÁ

„Hodně nám pomohla i obec. Přistavili nám kontejner a všechen odpad odvezli. Pak jsme se pustili do vnitřních prací. Vybílili jsem stěny a natřeli veškeré kovové konstrukce. Je tam hodně vlhko, takže všechno bylo plesnivé,“ přidal dvacetiletý Jan Vitásek z Velkých Hoštic.

Expozice je průřezem války

Na rozdíl od ostatních nadšenců v okolí, kteří podobná opevnění vracejí do původního stavu z roku 1938, chtějí mladíci lidem představit průřez celým obdobím 2. světové války. „Je to jeden z bunkrů, který v roce 1945 obsadila německá osádka a bránila zde postupu Rudé armády. Proto jsme jednu místnost upravili tak, jak vypadala v té době. Lidé si mohou prohlédnout kulomet MG 42,  pušku Mauser a také různé věci, jako náboje, nebo ešus, které jsme našli v okolí,“ doplnil Patrik Wanke.

V další místnostech návštěvníci najdou expozici věnovanou Rudé armádě a období z roku 1938, kdy srub obývala šestatřiceti členná osádka jedenácté roty čtvrtého praporu hraničářského pluku z Opavy. Od roku 1939, kdy se Hlučínsko stalo německým územím, byl bunkr opuštěný. „Němci pouze odmontovali pozorovací zvony a odvezli je do Německa, pro svou potřebu,“ řekl Křesťan.

Od roku 1986, až do své smrti, se o opevnění staral Rudolf Jatzek z Velkých Hoštic. Zůstala po něm bedna plná historických fotografií a zajímavých informací, které získal z archivů a žijících pamětníků.

Vojáky zabil výbuch munice

Tento vojenský nadšenec už předtím sháněl výkresy, navrhoval elektroinstalaci a sám ji také instaloval. Postupně kolem srubu umístil sovětskou kanónová houfnice vzor 37, kolopásový transportér OT – 810, napodobující německé vozidlo Hackel a sovětský tank T - 34.

Když se v roce 1945 blížila Rudá armáda, Němci šachty po zvonech zalili betonem a nahoře vybudovali kulometná hnízda z pytlů s pískem. 

                                                                    Stav bunkru letos v únoru FOTO ARCHIV                                                 

„Od německého badatele, jsem se dozvěděl velmi zajímavé věci o veliteli této německé osádky. Ten se badateli ve slabé chvilce přiznal, že jeho vojáci už nechtěli dál bojovat za Hitlera. Proto ho opili, naložili na auto a pevnost opustili. Takže dezertoval, aniž by o tom věděl,“ zjistil před lety Jatzek                                    

V opevnění zůstalo pouze deset nebo jedenáct raněných vojáků z okolních zákopů, kteří se ukryli před ruskými tanky. Ti se sami nevzdali a Rusové věděli jak je zneškodnit. Do otvoru pro plynový vařič pustili plamenomet a od něj vybuchla uložená munice. „Všichni uvnitř zahynuli. V roce 2003 ještě žili pamětníci, kteří jejich ostatky jako patnáctiletí vytahovali a pohřbívali. Kam, to už se ale neví a proto jsem u vchodu umístil symbolický hrob,“ vyprávěl tenkrát Jatzek

Mladí nadšenci chtějí opevnění znovu otevřít návštěvníkům na jaře příštího roku. „Letos jsme se spojili s kravařským Motoklubem a jedna ze zastávek Prajzské rely byla u našeho srubu. Také na ukončení sezóny, počátkem října jsme tu měli sraz historických vozidel a v příštím roce chceme v těchto akcích pokračovat,“ doplnil David Pluschke.

 
Je mladá, krásná a jejím vzorem je Monika Žídková.
(6 Hodnoceno, průměr 3.00 z 5)
Napsal uživatel Liana Melecká   
Středa, 16 Listopad 2011 11:32

    Když jsme se s modelku a kozmickou rodačkou Michaelou Dihlovou viděly naposledy, pózovala v nezvyklém modelu. Na raduňském zámku jsme ji soukali do tuhého krunýře, o němž se odborníci přeli, zda jde o korzet, nebo ortopedickou pomůcku. Tehdy měla cíl odmaturovat a snila o tom být Českou Miss. První krůček už má za sebou, je mezi semifinalistkami soutěže. V prosinci bude Michaela Dihlová bojovat o místo ve finále soutěže Miss ČR.

Michaela Dihlová a jeden z jejích modelů. 5 x FOTO ARCHIV MICHAELY DIHLOVÉ

Na castingu soutěže Miss ČR jste byla už dvakrát. Potřetí se vám to povedlo. Jak jste to prožívala?
Už výběrové castingové kolo ve Zlíně bylo docela náročné. Sešlo se tam mnoho krásných dívek, takže jsem byla celou dobu docela nervózní. Napětí se stupňovalo hlavně ke konci, když se výběr zužoval. To už jsem začala doufat, že mě vyberou.

Co všechno jste musela zvládnout?
Začalo topromenádou v civilním oblečení a pak jsme se krátce představily. Druhé kolo byla promenáda v plavkách s větším rozhovorem. Ve třetím kole nás oblékli do šatů, které zajistila Miss ČR a čekal nás další  rozhovor. Potom porotci vyhlásili tři semifinalistky, mezi nimiž jsem byla naštěstí i já. Následovalo fotografování a tisková konference.

Na co se vás ptali?
Například: Jak trávíte volný čas? Kolika jazyky mluvíte? Kde jste byla nejdál, když tak ráda cestujete? A spoustu jiných podobných otázek. Už si je ani nepamatuji, jak jsem byla nervózní.

Byli přísní?
Naopak. Byli velice příjemní a hezky se na mě usmívali, což mě povzbudilo.

Semifinále soutěže Miss ČR je 8. prosince. Určitě se už pilně připravujete?
To určitě, ale ještě předtím jedu do Číny a budu tam až do konce listopadu. Budu soutěžit o titul Miss model of the World v Honkongu.

Co si myslíte, že vás v semifinále čeká?
Určitě to v pražském hotelu Clarion bude boj. Soupeřky jsou velice milé a krásné, každá máme něco do sebe. Doufám, že jsem na porotu působila příjemným a dobrým dojmem, takže bych možná mohla v semifinále uspět a postoupit mezi čtrnáct finalistek.

 

Michaela Dihlová se svým přítelem Tomášem Bučencem

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Letos už jste stihla další dvě soutěže krásy. Jak jste uspěla?
Bohužel jsem se v silné konkurenci krásek z celého světa neumístila, ale byla to příležitost poznat nové země. V květnu jsem měla šanci reprezentovat Českou republiku na celosvětové soutěži Miss Global Beauty Queen 2011 v Jižní Koreji. V hlavním městě Soulu jsem byla tři týdny a opravdu jsem přijela nabitá zážitky.V červenci jsem se v tureckém Izmiru snažila uspět v soutěži Miss Exclusive of the World 2011. Byla to sice menší soutěž, ale konkurence byla stále veliká, takže jsem se mezi nejlepšími nedostala. Ale měly jsme více volného času, takže jsme si užívaly slunce v luxusním hotelu u moře. Byly to ale pro mně spíš prázdniny.

Podle toho, co říkáte, jste pořád někde na cestách. Jak dopadly vaše plány studovat na návrhářku?
Loni jsem odmaturovala na ostravské Střední škole uměleckých řemesel a musím se pochválit. Až na jednu dvojku, to bylo se samými jedničkami. Teď jsem ve druhém ročníku pedagogické fakulty Ostravské univerzity, a dělám obor výtvarná výchova, se zaměřením na vzdělávání. Škola mě moc baví a s mými absencemi kvůli cestování a modelingu mi vycházejí vstříc.

Už jste realizovala nějaké vlastn í návrhy?
Tak na to máme rodinný tým. Já šaty navrhnu a moje mamka Ingrid to realizuje. Ušije mi  krásné šaty a má tak hlavní zásluhu na mých úspěších v soutěžích.Tatínek Olda nám to pak všechno schvaluje.

Jenže jak to vypadá, tak si vás doma v Kozmicích moc neužijí ?
To je pravda. Doma bývám jen na skok. Jak říká mamka. "Vyspat se a převlíknout." Opravdu se snažím být doma co nejvíce to jde, jenže jakmile jsem doma víc jak den, začínám mít výčitky, že jen tak sedím a odpočívám. A hned si vymyslím nějakou aktivitu. Asi je to už nemoc z povolání.

Jak vás berou lidé na Prajzské. Nevyvolávají vaše úspěchy nějaké závistivé reakce?
O žádných nevím.Právě naopak, ze všech stran slyším podporu. Kamarádů, rodiny i místních lidí.

Považujete se za prajzskou patriotku?
No proč ne. Myslím si, že určitě patřím mezi ty, co aspoň trošku víc vyčnívají a už něco málo dokázali. O své rodné obci se v zahraničí vždy zmíním a doufám, že Kozmičtí jsou za to rádi. Proč by mě jinak ocenili jako Osobnost Kozmic. Jak jsem se dočetla v novinách, mám velkou podporu i u pana starosty a všichni jsou na mně pyšní. Moc mě to těší a stále hřeje na srdci.

Na Prajzské žije i nejoblíbenější Česká Miss Monika Žídková. Je vaším vzorem ?
Rozhodně ano. Je to velice příjemná a charismatická žena. Sem tam se potkáváme i na soutěžích a nejednou byla i v porotě. To, co dokázala je pro mě výzvou. Chtěla bych být úspěšná jako ona.

Vaším přítelem je úspěšný slovenský motokrosový závodník Tomáš Bučenec. Jenže vás od sebe dělí skoro dvě stovky kilometrů. Kdy si najdete čas, abyste byli spolu?
Oba jsme aktivní a podnikaví lidé. Práci vždy nějak propojíme, takže se vidíme skoro každé dva dny. Já s ním jezdím na tréninky, pomáhám mu s mladými závodníky a fandím na závodech. Když mám přehlídku, tak pro Tomíka není problém, odvést mě do Prahy, počkat až skončím a jet zase zpátky. Je hodně obětavý a za hodně věcí mu vděčím.

Na casting do Zlína jel také s vámi?
Nejen to. Den předtím, mi koupil nové šaty, ve kterých jsem vystupovala na molu. Myslím, že mi přinesly štěstí.

Každá modelka tráví spoustu času péčí o sebe. Jak to děláte, že jste pořád tak štíhlá?
Aspoň dvakrát do týdne chodím běhat. V poslední době jsem si oblíbila dlouhé túry na horách. Sem tam zajdu do posilovny, nebo plavat. Už se těším na zimu, protože moc ráda lyžuji. Je to super na kondičku a posilování nohou.

Co diety?
Ty nedržím. Když jím pětkrát denně, nepotřebuji žádnou dietu. Naštěstí mám dobrý metabolismus i spalování, takže to mám s udržováním postavy jednodušší. Snažím se jíst zdravě a nepřejídat se. Když si, ale sem tam zajdu s přítelem na večeři, nemám problém dát si i knedlík.

Aby žena dobře vypadala, měla by i relaxovat. Jak to řešíte vy?
Přítel pochází z Piešťan, lázeňského města, takže se často chodíme vyhřát do teplé termální vody.

Jak vidíte ženy na Prajzské? Jdou podle vás s módou ?
Mé vrstevnice se snaží chodit moderně oblékané a nebojí se i módních výstřelků. Nejvkusněji ale chodí maminky od osmadvaceti do osmatřiceti let. Starší dámy vídám jenom v neděli na mši a tam jsou pěkně vyparáděné.

Co nejraději nosíte vy?
Ráda nosím pohodlné oblečení, které je zároveň stylové. Baví mě kompletovat si celé outfity. Velice ráda nakupuji ve slevách, ale sem tam si dopřeji i něco dražšího. Ze všeho nejraději nakupuji boty. Mám jich asi pětapadesát párů.

 

Kdo je Michaela Dihlová.
Tato rodačka z Kozmic letos oslavila dvacáté narozeniny a na pedagogické fakultě Ostravské univerzity studuje obor výtvarné výchovy. Největších úspěchů ve své modelové kariéře dosáhla v roce 2008. Tehdy se stala českou Miss Europe & World – Junior a ve srovnání se světovými kráskami byla třetí. Koncem roku získala titul Miss Praha. Letos reprezentovala ČR v soutěži Miss global beauty queen v Jižní Koreji, dostala se do semifinále Miss ČR. Momentálně je v Honkongu a bojuje o místo v soutěži Miss model of the World.

 

 
« ZačátekPředchozí1112DalšíKonec »

Strana 12 z 12


Valid XHTML and CSS.