news menu leftnews menu right

Co je to Prajzská

  • Mezi hranicemi s Polskem, řekou Opavou a Odrou leží Hlučínsko. Lidé, kteří tam žijí, potkal zajímavý osud.
     
    Aniž by se někam stěhovali, stali se z nich Prusové (proto název Prajzská), Čechoslováci, Němci a nyní Češi. Po Prusech v nich zůstal smysl pro pořádek a pracovitost, kterou neztratili ani za doby budování komunismu. Soudruzi je považovali za nespolehlivé a hanlivě je nazývali Prajzáky. Zajímavé příběhy místních lidí, jejich zvyky i místní speciality postupně najdete na těchto webových stránkách.
     

    Tvořit je můžete také vy. Znáte nějaký zajímavý recept? Setkali jste se se zajímavým člověkem? Víte o nějaké místní zajímavosti? Znáte nějaký speciální výraz v nářečí, který jinde neznají?
     
    Pak pište na e- mail:
    prajzskenoviny@seznam.cz
    Liana Melecká

Nejnovější

Všichni čekají, co vymyslí FURTISAMI. Pomáhá a baví se celá obec

Velké Hoštice. Každým rokem jiné překvapení. Dětské dny ve Velkých Hošticích na Hlučínsku, se díky skupině nadšenců staly magnetem, nejen pro místní. Loni se....

Svatý Martin přijede na perníkovém koni

Bohuslavice. Ti, kdo si chtějí zažít atmosféru začínajícího adventu určitě už dnes zamíří do Bohuslavic. Po tři dny budou v místním kulturním domě místní p....

Studentky navrhly unikátní betlém. Dřevo napustí olejem Svatého Kříže

Opava. Návrh betlému tří studentek opavské Střední školy průmyslové a umělecké, zvítězil v soutěži vyhlášené opavským magistrátem a ozdobí letošní v....

Příběh ze záhrobí se prodává sám

Dolní Benešov. Nedávno vyšla dolnobenešovské spisovatelce Anně Malchárkové nová knížka Záhada kamenného svědka. Autorka se v ní vrací ke krvavé vraždě b....

Bio zahrádka přinesla úrodu. Patnáct obřích dýní

Chuchelná. Žádný pěstěný trávník, ani módní štěrkové záhony s okrasnými travami. Zahrádka před domem Antonína Pavlíčka v Chuchelné, vypadá jako ....

Kravaře mají nejlepší trafiku

Kravaře. Absolutním vítězem soutěže První novinové společnosti (PNS) o Trafiku roku 2015 se stala Magda Lišková z Kravař. Získala ji v kategorii „okénk....

Byla jsem přitom

Praha. „Zavřít hranice. Soudit se o kvóty. Jinak nové volby.“  To bylo ústřední přání asi šesti tisíc lidí, kteří se v sobotu sešli na Hradčanském ná....

Chceš stavět? Zaplať silnici a daruj městu

Kravaře. Majitelům stavebních pozemků v Kravařích, které nejsou napojeny na veřejné sítě, ani komunikace, věnovali zastupitelé novoroční dárek. Jsou to zás....

Kravařský odpust vydělal milion, Kutský ani korunu

Kravaře. Po dlouhých letech se Kravařští dozvěděli, kolik město vydělalo na největší akci celého roku, Kravařském odpustu. Na pronájmu pozemků a veřejného pro....

Zručné ruce si poradily s perníkovým mořem

Bohuslavice. Zdá se, že bohuslavické perníkářky každým rokem zvedají laťku svých dovedností. Letos se rozhodly vytvořit z perníku přímo moře. „Do Boh....

Baner

  •  

    Místo pro vaši reklamu

Počítadlo návštěv:
Zvon pokoje nahradí historického Bartoloměje
(3 Hodnoceno, průměr 1.67 z 5)
Napsal uživatel Liana Melecká   
Pátek, 08 Květen 2015 13:50

Kravaře. Vzpomínku sedmdesátiletého výročí ukončení druhé světové války slaví lidé různě. Zatímco někde se bojuje a vystavuje vojenská technika, v Kravařích ve Slezsku vzpomněli na své padlé originálně. V pátek 8. května vysvětili nový zvon. Jmenuje se Zvon pokoje a je na něm vyryto 161 jmen kravařských mužů, kteří padli ve 2. světové válce.

„Jsou to jména, která nám jejich příbuzní nahlásili. Celkem jich padlo kolem tisícovky. Když jsem o tomto úmyslu mluvil s lidmi, kteří neví, že Hlučínsko bylo součástí Německa, zdálo se jim to zvláštní. Vždyť ti lidé bojovali za Wehrmacht? My v prvé řadě vidíme osudy synů a otců rodin a kdykoliv místní uslyší jeho hlas, tak si své padlé připomenou,“ vysvětloval kravařský farář Daniel Vícha, který s tímto originálním nápadem, jak uctít oběti této strašlivé války přišel.

Padlé připomene hlas zvonu

Zvon pokoje váží půl tuny a odlili ho zvonaři firmy Felczyński z polské Przemyśle u ukrajinských hranic. Je na něm nápis: „Na památku 70. let ukončení 2. světové války mě nechali farníci Kravař odlít, abych jménem všech, kteří z této farnosti ve válce padli, varoval svým hlasem před nenávistí a nesvorností a vybízel k pokoji a míru pro další generace. Kéž můj hlas uctí oběti zde zapsaných také dalších, kteří zde zmíněni nejsou, avšak padli jako oni.“

Ocelové srdce, dřevěná hlava a kovová koruna s kováním je dílem firmy Zvonotec z Karviné. Jeho majitel Jan Tralich pětadvacet let získával zkušenosti jak zavěšovat a pohánět zvony ve Francii.

Kravařský farář Daniel Vícha světí nový zvon.

FOTO: Liana Melecká

„O tom, jak bude zvon nakonec znít rozhoduje nejen zvonař při výrobě zvonu, ale také jeho srdce a zavěšení. Srdce kravařského zvonu váží asi třicet kilogramů a do míst, kde se pohybuje jsme vložili těsnění z hovězí kůže. Pohon bude bezdotykový elektromagnetický,“ popisoval Tralich.

Během svěcení v kravařském kostele svatého Bartoloměje lidé poprvé uslyšeli hlas nového zvonu. V pátek 22. května dokončí specialisté firmy Zvonotec svou práci a hlas Zvonu pokoje zazní z věže kravařského kostela.  Během letošního roku pak postupně opraví i zavěšení zbývajících dvou zvonů vyrobených v devadesátých letech minulého století.

 

 
Historický zvon Bartoloměj z roku 1611 Kravařští lidé zaplnili kostel  
     

 

Pozn. redakce: V průběhu příštího týdne přineseme v Prajzských novinách rozhovor s kravařským farářem Danielem Víchou. 

 
Povídka: Utopený chlapeček
(2 Hodnoceno, průměr 3.00 z 5)
Napsal uživatel Liana Melecká   
Pátek, 13 Březen 2015 15:38

Milí čtenáři Prajzských novin. Během své novinářské praxe jsem mluvila se spoustou zajímavých lidí, kteří mi vyprávěli své životní příběhy. Některé z nich vyšly v novinách, na jiné nebylo právě místo, nebo se nehodily do koncepce šéfredaktora. Přišlo mi, že by bylo líto je nechat zapomenuté a tak jsem se rozhodla ty nejzajímavější upravit do podoby povídek a zveřejnit. Budu moc ráda, když mi napíšete svůj názor, jestli se vám líbí, případně kritiku, pokud se vám něco líbit nebude. 

 

„Občané pozor. Ztratil se malý chlapec. Prosíme dobrovolníky, aby nám ho pomohli hledat,“ ozývá se z amplionu místního rozhlasu. Vesnice je okamžitě na nohou. Lidé nedbají, že už je venku tma, nevlídno a prší. S baterkami v rukou prohledávají křoviska kolem říčky Hvozdnice. Tam, kde je normálně vody sotva po kotníky, se dnes valí prudký proud.

V čele pátrací akce je otec malého Toma. „Ještě kolem šesté jsem ho viděl, jak si hraje na dvorku před stodolou. Než jsem stačil natřít poslední prkna na nový plot, byl pryč,“ popisuje ostatním hledajícím otec.

„Tomééééé, kde jsi?“ volá zoufale. Nic. Jen šumění deště a hučení rozvodněné Hvozdnice za stodolou. Všichni znovu prohledávají stodolu „Co když vyběhl na ulici a někdo ho odvezl? “ křičí vyděšená matka. Zoufalý otec sedá do auta a vyjíždí na ulici.

Ke skupině se přidává i děda s babičkou. “Toméééééé,“ ozývá se volání pátračů po celé vesnici.  Starosta přivolává policisty. Celá vesnice je na nohou. „Nebojte se, určitě uděláme všechno, abychom ho našli,“ uklidňuje uplakanou a zoufalou matku dvouletého Tomáška přivolaný psycholog. Přijíždějí psovodi a psi očichávají botičky teprve dvouletého chlapečka.

Kdosi říká. „Měl zelenou mikinu, gumáčky na hlavě červený šátek a vojenskou čepici,"   Nahlas to nikdo neřekne, ale všem dotírá v hlavě jediná myšlenka. „Panebože, jen ať nespadl do vody.“ 

 

Do redakce tato zpráva dorazila druhý den ráno. „Jano, máš to nejblíž, tak tam vyraž. Fotograf už vyjíždí,“ volá reportérce šéfredaktor. Jen co skončí, Jana už vytáčí mobil na starostu. „Můžete mi říct něco bližšího o tom ztraceném chlapci? “ 

„Je to hrozné. Ještě mu nejsou ani dva roky. Zmizel v úterý v sedm večer, když si hrál na dvorku. Celá vesnice už ho hledala celou noc,“ přerývaně mluví do mobilu starosta.

„Jedeme do Otic, kde vás najdeme?“

„Přijeďte k úřadu. Promiňte, já už musím.“ Položil.

Obecní úřad se změnil v hlavní štáb záchranářů. Ze vchodu právě vychází skupina vojáků a policistů v černých maskáčích. „Vy půjdete po pravém břehu, vy po levém. Prohledejte každý keř, každý příkop, nebo rouru,“ přikazuje velitel.

Muži mizí v křoví podél rozvodněné Hvozdnice. Začíná drobně poprchávat a fouká nepříjemný vítr. Jana popochází kolem a přitom si píše poznámky. Prsty už má úplně ztuhlé. „Jak to asi prožívá v té zimě malý chlapeček?“ hrozí se v duchu.

Má štěstí. Zrovna trefí na policejního mluvčího. „Je něco nového?“

„Jmenuje se Tomáš a už jsem rozeslal mejlem i jeho fotografii. Celou noc ho hledala více jak stovka lidí. Záchranáři, hasiči, psovodi i policisté. Zatím jsme nic nenašli. Volali jsme i potápěče, měli by dorazit ke splavu,“ dopoví mluvčí a mizí v autě.

 

Jana kývne na kolegy z ostatních novin a v autě se radí s fotografem Jardou, co dál. „Pojedeme k domu, kde bydlí rodina, třeba uvidíme nějaké sousedy,“ navrhuje. Mají štěstí. U vrátek sousedního domu stojí starý muž. Jana se mu představí a opatrně se vyptává, co ví o tragédii v sousedství.

„Doufáme, že Tomáška najdeme. Dcera je z toho úplně zdrcená a zeť se od včerejšího večera ještě nezastavil. Pořád chodí s hasiči a policisty a hledá ho,“ říká muž a jí dochází, že mluví s chlapcovým dědečkem. Příbuzní se chytají každého stébla. 

„Už jsme volali i jasnovidce. Ta nám řekla, že stále žije a že ho odvezla nějaká paní v autě,“ doufá děda.

Novinářka zastavuje muže se psy. Jsou od bláta, unavení a promrzlí. „Bohužel už druhý den prší, takže to mají psi těžší. Na místě, kde chlapce viděli naposledy, prošly desítky lidí. Večer nás tam bylo pět. Psi jsou všestranně vycvičeni a celou noc jsme chodili v rojnici. Teď to projdeme znovu, protože za tmy to vypadá úplně jinak,“ říká policejní psovod.

Ruce už má reportérka tak ztuhlé, že nedokáže sevřít pero. Aby se trochu zahřála, vejde do místní pekárny a během toho, co ukusuje ještě teplý rohlík, vyzvídá, jestli něco nevědí. Nic.

 

Potkávají se s fotografem u auta a jedou ke splavu. Tam už parkují vojenská auta s potápěči. „Bude to trvat aspoň hodinu, než si výzbroj vůbec připravíme, ale asi budeme muset nějak snížit hladinu. Je moc vysoká, abychom něco našli,“ přemýšlí nahlas šéf potápěčů, když zahlédne bouřící vodu pod splavem. Vrací se do vesnice. Nad nimi krouží speciální vrtulník s termovizí. Jana vytáčí policejního mluvčího. „Pořád nic, ale hledáme ještě v rojnici na polích za vesnicí.“

 

Už je vidí. Kolega vytahuje fotoaparát a běží fotit. Na tvářích hledajících mužů je vidět únava. Jsou na nohou už od rána, osm hodin v kuse.

„Začali jsme hledat po břehu Hvozdnice. U každého keře jsme zastavili, jestli se tam něco nezachytilo. Teď budeme hledat po pravé straně Moravice,“ stačí ještě říct velitel pátračů a už mizí za keři u řeky.

Jana se v autě podívá na hodinky. „Do prčic, už jsou tři,“ vyjede jí a začne si psát úvod článku. Jen co ji fotograf vysadí, zazvoní mobil.

„Dáváme to jako otvírák i do deníku, takže budeme potřebovat tak padesát řádků,“ volá editor z pražské redakce. Úplně promrzlá sedá k počítači a prsty si rozehřívá o horký hrnek s čajem. V žaludku ji kručí hladem, ale není čas. Už ze sebe chrlí první text a hned ho odesílá mejlem do Prahy.

Jen co se chvíli narovná, mobil se opět rozdrnčí. Tentokrát je to editor z ostravské přílohy. „Hele, mám špatnou zprávu. Vypadl inzerát, takže kromě otvíráku musíš zaplnit ještě celou další stranu. A uzávěrka je už v sedm,“

„No to je věc. Budu ti to posílat postupně a ty si to dolaďuj, aby tam nebyly chyby,“ přemýšlí reportérka nahlas a začíná psát odlišnou verzi smutného příběhu. „Děj se vůle Boží,“ říká si v duchu, když odklikne poslední text. Kdyby se jí někdo v ten okamžik zeptal, jak se jmenuje, nevěděla by.   

 

Třetí den, hledání. Hasiči, psovodi, policisté, záchranáři. Všichni znovu a znovu prohledávají křoviny a břehy kolem řeky. V duchu už vědí, že najít malého Tomáše živého by byl hotový zázrak. Nahlas to ale nikdo neřekne.

„Chlapec se mohl instinktivně schovat do nějakého úkrytu, boudy nebo kanálu. Tak malé dítě má však horší schopnost hospodařit s tělesným teplem než dospělý a proto se organismus rychleji podchlazuje,“ vysvětluje mi zkušený záchranář. Dítě si samo nedokáže najít jídlo ani vodu. „Kdyby žil, už by byl silně dehydrovaný a jeho šance na přežití v nekrytém terénu klesá každou hodinou. Pokud bychom ho nyní našli, byl by těžce podchlazený a vlivem zimy  a dehydratace, zřejmě v bezvědomí,. Šance na záchranu je sice mizivá, ale naděje je vždycky,“ doufá lékař.

 

Čtvrtý den hledání. Teď už zbývá najít jen tělo. Hrázný přestává v noci odpouštět vodu z přehrady, aby se snížila hladina v řece. „Tak už ho našli,“ volá Janě v pátek kolega. Ta sedá do auta a jede ke splavu. Na mostě je rušno. Jsou tu záchranáři, potápěči i filmové štáby.

„Když se voda snížila, prohledali jsme splav a potom i místo přímo pod splavem. Asi pět metrů za splavem je betonová plocha, na které by se mohlo něco zachytit. Proto jsme nechali zastavit vodu v levé části jezu. Na mostě stáli policisté, kteří hlídali, jestli se ve vodě něco neobjeví,“ popisuje jeden z potápěčů.

Nic se nestalo, takže se vše opakuje, jen voda proudí z opačné strany. Nadzvedává vše, co se pod splavem zachytilo. Všichni pozorně sledují kalnou hladinu. „Tam! Vidím bloňdatou hlavu, ruku a zelenou mikinu,“ volá jeden z mužů na mostě.

Tělíčko se zhouplo na hladině a hned zase zmizelo ve vodě. Dvě hodiny trvalo, než ho potápěči znovu objevili pod vodou dobrých sto metrů po proudu. Jeden z nich ho podává hasičům do člunu a ti ho jemně balí do deky. I zkušení záchranáři neskrývají dojetí. Na břehu už čeká lékař, aby tělíčko prohlédl. Své nejtěžší okamžiky ale prožívá otec malého Tomáše. Jde k tělíčku se strýcem identifikovat tělo. „Je to Tomášek,“ řekne zlomeným hlasem a málem upadne.

Na mostě nad nimi, se ve stejný čas tlačí kolem policejního mluvčího novináři a reportéři všech regionálních televizí. „Ano, otec chlapce identifikoval. Teď pravděpodobně dojde k soudní pitvě,“ říká mluvčí novinářům. „A co rodiče, nebude policie šetřit, jestli to nezavinili?“ ptá se ambiciózní mladá reportérka soukromé televize.

„To nemohu potvrdit. Vše záleží jaké budou výsledky dalšího šetření,“ odpovídá mluvčí.

Mladá žena kývne na kameramana a postaví se ani ne deset metrů od místa, kde se právě otec loučí se svým mrtvým chlapečkem.  „Podle policejního mluvčího bude policie šetřit, zda vinu na smrti chlapce nenesou rodiče,“ říká do kamery.

Janě se z toho zvedne žaludek. Právě si totiž představila, co by asi cítila, kdyby pod mostem leželo tělo jejího synka. Zhluboka dýchá a odjíždí napsat smutný konec.

 

 
Povídka o jedné radnici
(7 Hodnoceno, průměr 3.71 z 5)
Napsal uživatel Liana Melecká   
Úterý, 24 Únor 2015 16:23

 V Kravařích vzniklo v loňských komunálních volbách nové Sdružení nezávislých kandidátů (SNK) Jistota. Nyní jsou členové této strany, spolu s některými zastupiteli ČSSD, Nové síly a ANO v opozici vůči vládnoucí koalici KDU - ČSL, ODS a Hadamczikovu SNK Za Kravaře prosperující. Díky jejich webovým stránkám se Kravařští mohou dozvídat, co se v zákulisí radnice děje a co bylo dvanáct let pro obyvatele tabu. Poslední příspěvek na jejich webu:  www.jistotakravare.cz se nazývá:

Povídka o jedné radnici…

V minulosti na úřadě ve městě N pracovala jen polovina současných zaměstnanců. Někdo byl úředníkem, někdo referentem, někdo v dělnické profesi. Méně se papírovalo, všichni všechno stihli, nikdo nedával důtky, nebyly směrnice, nebyly potřeba. Organizační řád měl jeden list. Občan byl váženým klientem radnice. Zaměstnanci do práce chodili rádi. Všichni si vážili všech a všechny členy vedení úřadu.

Dnes má radnice ve městě N asi 80 zaměstnanců, směrnic více jak ministerstvo, důtky se rozdávají jak na běžícím páse, za každý nesmysl. Přes hromadu papírů není vidět zaměstnance. Občan je ten, který obtěžuje, zvlášť v neúřední den. Ego vedoucích bylo posíleno. Každý rok se jezdí školit s využitím wellnes programu na 3 dny do 4* hotelu Horal nebo do Piešťan. Město za ně zaplatí padesát tisíc korun. Odměnou je absolutní poslušnost, rozhodovat tedy mohou většinou jen se svolením nadřízeného. Zaměstnanci se bojí mluvit, některé bývalé kolegy nesmí ani pozdravit, natož se s nimi setkat. Organizační řád má více listů. Nikdo si nikoho neváží. Někteří členové vedení nemají rádi nevěřící, jiní nemají rádi někoho jiného, ostatní si našli jiný důvod. Někteří jezdí na služební cestu služebním autem, starostka jezdí autobusem. Post druhého místostarosty je uměle vytvořené a vymyšlené místo. Malichernosti.

Povely, rozkazy, příkazy a jedeme dál.

Určitě se nikdo nechce vracet do minulosti, ale nějak v té přítomnosti zapomínáme na dobré lidské vlastnosti a vztahy mezi sebou. Možná, že je to dobou, možná jen některými ambiciózními nezralými jedinci. Přišla mladá starostka a slíbila uvolnění napětí, zlepšení vztahů ve městě a na pracovišti. Celé město N jí drží palce.

 

 
Povídky: Válečný Štědrý večer
(1 Hodnoceno, průměr 1.00 z 5)
Napsal uživatel Liana Melecká   
Neděle, 15 Únor 2015 14:29

Milí čtenáři Prajzských novin. Během své novinářské praxe jsem mluvila se spoustou zajímavých lidí, kteří mi vyprávěli své životní příběhy. Některé z nich vyšly v novinách, na jiné nebylo právě místo, nebo se nehodily do koncepce šéfredaktora. Přišlo mi, že by bylo líto je nechat zapomenuté a tak jsem se rozhodla ty nejzajímavější upravit do podoby povídek a zveřejnit. Budu moc ráda, když mi napíšete svůj názor, jestli se vám líbí, nebo kritiku, pokud se vám neco líbit nebude. 

 

Ticho ruší jen tikání hodin. Chlapec odhrnul peřinu, aby se podíval, kolik ukazují. Teprve osm. Dneska si Horst ještě může pospat. Je totiž 25. prosince roku 1944, Štědrý den. Přetahuje si peřinu přes hlavu, ale myšlenky mu nedovolí usnout. „Co asi dělá táta na frontě ? Žije ještě ? Kdy už konečně válka skončí ? “ 

Vylézá z postele a jde k oknu. Teplý dech zanechává na zamrzlém oknu kukátko. Venku je bílo a pěkně mrzne. Už dva dny táhnou z Hlučína přes Kravaře dlouhé kolony německých vojáků. Už vůbec nepřipomínají tu hrdou armádu, co před pěti lety pochodovala na východ. Na to, jaká je zima, jsou jen lehce oblečeni. Aby nezmrzli, klopýtají pěšky, vedle těžce naložených saní. Od nozder vyčerpaných koní stoupá pára, která okamžitě mrzne na hřbetech. Chlapec v duchu obdivuje řidiče motorek. Ti kličkují mezi kolonami a na zmrzlých cestách udržují rovnováhu jen zázrakem. Během posledních dvou dnů prošly městem desetitisíce vojáků.

V deset už je Horst venku s partou kamarádů.

„Víte, že lazaret není jenom nad hospodou a v klášteře, ale že raněné vozí i do tělocvičny ve škole ?“ podělí se o novinky Herbert.

„Tak hezké svátky,“ přejí si kluci navzájem.

Přestože mnozí z nich ví, že jejich táta, nebo bratr u štědrovečerního stolu nikdy nezasednou. Jako obyvatelé Altreichu padli, jak píší noviny „za vůdce, národ a vlast“. Ani pro Horsta nejsou letošní vánoce právě radostné. Celá rodina se za posledních pět let sešla o Štědrém večeru pouze jednou. Otec bojuje kdesi na východní frontě v Estonsku a sestra slouží u Červeného kříže v Bavorsku. Takže letošní vánoce budou s maminkou jen sami dva.

Chlapec se vrací do domu. Už je poledne, ale pec je prázdná. Podle křesťanské tradice se u nich drží půst. To aby viděli „zlaté prasátko“. Matka se pustila do gruntování. Horstovi nachystala koberce na vyklepání. Musí také přinést vodu ze studny a dřevo a uhlí na topení. Tím jeho povinnosti nekončí. Ještě ho čeká krmení domácích zvířat. V chlívku ho mečením vítá koza, nasypat jde také slepicím a husám..

Teprve pak může do tepla kuchyně. Matka už začala s přípravou štědrovečerní večeře. Jako každým rokem chystá fazolovou polévku a pečeného kapra s bramborovým salátem. Místo dezertu sladký kompot, z toho, co vyrostlo na zahrádce. Stůl je překrytý bílým ubrusem. Chlapec vytahuje talíře a klade k nim příbory. Těsně před večeří přináší svůj dárek. Vázu s jedlovou větví, kterou uřízl v parku. Ještě ji ozdobí svíčkami a obě zapálí.

„Otče náš, jenž jsi na nebesích..“ modlí se oba vestoje.

Pak beze slova jedí. Po jídle znovu poděkují Pánubohu a mlčky si podají ruce. Oba myslí na ty, co tu dneska chybí. Najednou se matka rozhovoří.

„Měli jsme vždycky krásné vánoce. V pokoji stál krásně nazdobený  stromek, s vánoční hvězdou, jablky, skleněnými andílky, barevnými ptáčky i bonbony. A Ježíšek vám přinesl spoustu dárků,“ 

V jejím světlem svíčky osvíceném obličeji se zatřpytí slzy. Ticho přerušují jen vojenské písně a pozdravy vojáků z fronty, linoucí se z rádia. Blíží se půlnoc a oni míří do kostela na mši. K zemi se snáší sněhové vločky. Lampy jsou kvůli náletům zhasnuté.  Ze tmy tak vystupují jen desítky malých, světýlek. To, jak si lidé svítí lucernami na cestu.

„Ať nový rok přinese konečně mír lidem na celém světě,“ přeje věřícím kněz.

Pro Horstovu rodinu však ani konec války štěstí nepřinesl. Svého otce už nikdy neviděl. Válku i ruské zajetí sice přežil, když se chtěl, ale čtyři roky po válce vrátit domů k rodině, nemohl. Soudruzi na úřadech ho označili za nežádoucího a on zbytek svého života prožil v Německu. Šest let trvalo, než jeho ženě dovolili odjet za ním. Syna za nimi nepustili, takže ho až do otcovy smrti dělila „Železná opona“.

 

 
Nejvíce zaplatí za popelnici Kravařští
(2 Hodnoceno, průměr 5.00 z 5)
Napsal uživatel Liana Melecká   
Pondělí, 26 Leden 2015 10:21

Kravaře. Ve snaze získat do rozpočtu více peněz, zvýšila letos radnice obyvatelům již tak vysoký poplatek za popelnici. Z 500 korun v roce 2013 a 2014, na 550 korun.

Náklady na odvoz, byly přitom v loňském roce o 281 tisíc nižší než v roce 2013.  V obecní kase tak díky tomuto nepopulárnímu kroku přibude necelých 350 tisíc korun.

Opavská radnice, přestože také bojovala s dluhy, svoz odpadů dlouhodobě dotovala. Až letos zastupitelé rozhodli o jeho navýšení z původních 396 na 495 korun za popelnici. Navýšení poplatku o  99 korun přinese do rozpočtu města ročně navíc asi pět milionů.

Ve srovnání s okolními městy tak v Hlučíně platí lidé 500 korun, stejně jako v Bruntále či Karviné, v Krnově a Vítkově pak 540, a v Ostravě 498 korun.

 

Kdo dá miliony za pozemky?

Letos kravařská radnice plánuje investice za necelých 25 milionů korun. Město stále splácí dluhy na stavbu ČOV a akvaparku, proto musí o schválení každé investice požádat Českou spořitelnu, od níž si půjčilo peníze.

Největší, 12 milionovou investicí, kterou zástupci vládnoucí koalice ODS, KDU-ČSL a SNK Za Kravaře prosperující, už roky občanům slibují,  je stavba inženýrských sítí pro budoucí vilovou čtvrť U hranic. Celou částku chce radnice získat prodejem pozemků. Jak a od koho zatím nezveřejnila.

Téměř 6 milionů město investuje do vybavení informatického centra, více jak 3 miliony vydá za požární auto, 2 miliony za pokračování opravy silnice 1/ 56 a 1 milion korun, na znovu zřízení autobusových zastávek a parkoviště restaurace U Slaninů. Na zateplení knihovny a přístřešek u školy v Koutech město vydá 700 tisíc korun..  (zdroj: opavská Hláska a rozpočet Kravař)

 
Kravaře vězí v dluzích, na spolky nezbylo nic
(5 Hodnoceno, průměr 4.00 z 5)
Napsal uživatel Liana Melecká   
Pondělí, 26 Leden 2015 09:51

Kravaře. Kravařští zastupitelé letos schválili schodkový rozpočet. Téměř sedmitisícové Kravaře budou hospodařit se 143 miliony korun. Výdaje, které radnice naplánovala,  převyšují příjmy o 19 milionů korun. Rozdíl chce město uhradit z přebytků, které zůstaly na účtu z minulých let. Město přitom bojuje s dluhy. Letos musí splatit 9 milionů korun na stavbu akvaparku a čistírny odpadních vod (ČOV) Když zaplatí dotaci na Buly Arénu, na kravařské spolky už v rozpočtu nezbývá ani koruna.

Opava utrácí méně

Osmapadesátitisícová Opava letos hospodaří s vyrovnaným rozpočtem ve výši 953 milionů korun. Při porovnání daňových příjmů (755 milionů korun) na obyvatele, tak na Opavana připadne 13 tisíc korun. Na obyvatele Kravař, s příjmem 71 milionů korun, to je 10 tisíc. Výdaje, které prosadila koalice ODS, KDU- ČSL a SNK, vedenou Aloisem Hadamczikem, jsou však na jednoho obyvatele Kravař 20 tisíc korun, proti 16 tisícům na Opavana.

Peníze na akvapark zaplatí z rezervy

Ze 109 milionů neinvestičních výdajů, přibližně 45 procent spolkne chod úřadu s osmašedesáti zaměstnanci. Aby město mělo na provoz akvaparku, který letos dotuje částkou 900 tisíc korun, rozpustilo rozpočtovou rezervu.

Zámek spolkne 4 miliony, městská policie stojí 2,5 milionu a knihovna 900 tisíc korun. Provoz ČOV a splaškové kanalizace, kterou město stále splácí, stojí 6,5 milionů korun. Na údržbu kravařského hřbitova je plánována částka 77 tisíc korun, na veřejnou zeleň plánuje město utratit 8 milionů korun.

Kravařský Odpust radnici přijde na 674 tisíc korun. Dalších 245 tisíc korun zaplatí za Odpust v Koutech. (40 tisíc nájem, 200 tisíc ostatní služby a 5 tisíc pohoštění). Provoz příspěvkových organizací (školy, školky, domov seniorů a Centrum volného času) přijde více jak 8 milionů korun.

Dotace vyšly jen na Buly Arénu 

Přesně 2, 45 milionu korun pošle radnice na účet Sportovního areálu Buly Aréna na zaplacení faktur za plyn, elektřinu a vodu spotřebovanou v areálu. Původní smlouva zněla na 2 miliony ročně od roku 2007 do roku 2017. Kravařské spolky a sdružení se podle schváleného rozpočtu budou muset letos obejít bez dotací. Jaký obnos pošle letos radnice na účet Sdružení právnických osob Buly Aréna z daní místních živnostníků, se v rozpočtu neuvádí. To lze vyčíst až ze závěrečného účtu města, který město musí zveřejnit v povinných informacích na svém webu.   

 

 
Za pohádkou z perníku do Bohuslavic
Napsal uživatel Liana Melecká   
Úterý, 25 Listopad 2014 16:46

Bohuslavice. „Kdo nevěří, ať tam běží. Vůbec to není daleko, je to jen za sedmi horami, za sedmi řekami, v kulturním domě v Bohuslavicích.“ Takto lákají na svou tradiční výstavu bohuslavičtí perníkáři a perníkářky. Ta letošní totiž bude ve znamení pohádek, takže ti, co o víkendu 29 a 30. listopadu zavítají do místního kulturního domu, uvidí celou galerii perníkových postaviček.

„Určitě nebude chybět Karkulka s vlkem, Honza na peci, princezny, zámek, postavy z večerníčků, veliká perníková chaloupka, kde si děti mohou přímo za střechy uloupnout perníček, perníková pohádková kniha a spousta dalších překvapení,“ přiblížila organizátorka výstavy Magdalena Birtková. Chybět nebudou ani místní včelaři a výrobci s nabídkou adventních věnců. Své výrobky představí i ženy z Klubu paličkované krajky. Otevřeno bude o víkendu od jedné do šesti hodin večer a v pondělí od tří do šesti hodin.

 

 
Pašeráci. Další téma románu Anny Malchárkové
(4 Hodnoceno, průměr 3.00 z 5)
Napsal uživatel Liana Melecká   
Pátek, 17 Říjen 2014 16:38

Dolní Benešov. „Měsíc svítil i nesvítil. Občas se schoval a nebylo vidět na krok. Přes pole kráčela tmavá postava muže. Krok byl pomalejší, ale stejně rozhodný jako před léty. Párkrát se zastavila, rozhlédla se a v okamžiku, kdy se měsíc schoval za mrak, zmizela v lese. Mikuláš Zach se znovu chystal přejít hranici.“

Takto popisuje život na hranici mezi Rakouskem a Pruskem ve své nové knize Vyhnalovec, dolnobenešovská spisovatelka Anna Malchárková. Po úspěšném románu Grunt, za který byla nominována na Evropskou literární cenu za rok 2014, svým čtenářům nabízí další.

„Děj se tentokrát odehrává v domě na samotě, obestřeném tajemstvím. Žije v něm pašerák Mikuláš Zach, se ženou a třemi syny. Abych se sžila s prostředím, několikrát jsem takový „pašunk“ přes hranici sama podnikla a vyptávala se pamětníků,“ přiznala Malchárková.

Vy Češi nás taky rádi nemáte

Čtenář prožije několik let s obyvateli domu a poodhalí tajemství pašeráckých stezek. Do jejich životů zasáhnou také změny po roce 1920, kdy bylo Hlučínsko připojeno k Československu. Mikuláš Zach této změně nerozuměl a proto společně s tisícovkami sousedů podepsali petici proti tomuto zásahu do mapy Slezska. Česká armáda a státní správa byly vnímány spíše jako okupanti než osvoboditelé.

„Když se Zacha ptají, proč je lidé nemají rádi, ten jim odpovídá: Proč by měli? Vy nás také rádi nemáte. Aby přežili, naučili se lidé na Hlučínsku brát věci tak, jak přicházejí a přizpůsobili svůj každodenní život podmínkám nové republiky,“ doplnila autorka. Kniha je právě v tisku a během listopadu si ji mohou lidé zakoupit.

Začínala folklorem

První práce Anny Malchárkové jsou inspirovány folklorem:Od všeckeho trošku (2006), Poztrácené korálky (2006). O rok později vychází Kamenný svědek s dávným příběhem lásky a nenávisti a v roce 2009 Modrá barva duhy.Ve svých prózách píše o lidech na Hlučínsku jak žili. Neomlouvá je, ani neodsuzuje.

Roku 2011 vydala autorka svůj zatím nejnáročnější román Grunt. Strhující vyprávění poukazuje na literární citlivost autorky, obsah přibližuje pravdivě a otevřeně životní příběhy generací jedné rodiny, ale i okolní komunity jednoho historií těžce zkoušeného kousku Střední Evropy. Není proto překvapením, že se stala kniha jedním z navržených kandidátů na Literární cenu Evropské unie 2014, což by mělo pomoci její popularizaci doma i rozšíření přinejmenším do okolních zemí.

 
Občané Kravař si zvolili
Napsal uživatel Liana Melecká   
Sobota, 11 Říjen 2014 21:31

Nové zastupitelstvo Kravař 

Kandidátní listina Kandidát Navrhující
strana
Politická
příslušnost
Hlasy Pořadí
zvolení
číslo název poř.
číslo
příjmení, jméno, tituly věk abs. v %
1 JISTOTA 1 Sentenská Irena Bc. 55 NK BEZPP 475 9,82 1
1 JISTOTA 2 Kahler Herbert Ing. 64 NK BEZPP 301 6,22 2
2 Nová síla Kravař 1 Rostková Sandra Bc. 28 NK BEZPP 538 9,98 1
2 Nová síla Kravař 3 Glabasnia Lukáš 28 NK BEZPP 444 8,24 2
2 Nová síla Kravař 4 Černá Ingrid 49 NK BEZPP 417 7,73 3
3 Česká str.sociálně demokrat. 2 Rostek Milan Ing. 49 ČSSD ČSSD 567 14,81 1
3 Česká str.sociálně demokrat. 1 Skřeček Jan Ing. 48 ČSSD ČSSD 304 7,94 2
4 Občanská demokratická strana 1 Hahn Andreas Ing. 46 ODS ODS 430 8,45 1
4 Občanská demokratická strana 2 Melecký Josef Mgr. 48 ODS BEZPP 396 7,78 2
4 Občanská demokratická strana 5 Jurášková Eva 54 ODS BEZPP 372 7,31 3
5 Za Kravaře prosperující 1 Hadamczik Alois 62 NK BEZPP 771 7,85 1
5 Za Kravaře prosperující 4 Náhlíková Sylva MUDr. 57 NK BEZPP 758 7,72 2
5 Za Kravaře prosperující 2 Brzesková Monika Mgr. 37 NK BEZPP 703 7,16 3
5 Za Kravaře prosperující 5 Ševčíková Monika 42 NK BEZPP 578 5,88 4
5 Za Kravaře prosperující 3 Sentenský Heribert 58 NK BEZPP 539 5,49 5
7 ANO 2011 1 Schwarz Martin 36 ANO 2011 ANO 2011 378 7,52 1
7 ANO 2011 2 Pechatá Kateřina 36 ANO 2011 BEZPP 322 6,40 2
9 Křesť.demokr.unie-Čs.str.lid. 2 Muczka Petr Ing. 51 KDU-ČSL KDU-ČSL 698 9,17 1
9 Křesť.demokr.unie-Čs.str.lid. 3 Jochim Petr 36 KDU-ČSL KDU-ČSL 517 6,79 2
9 Křesť.demokr.unie-Čs.str.lid. 5 Melecká Maria Bc. 60 KDU-ČSL KDU-ČSL 493 6,48 3
9 Křesť.demokr.unie-Čs.str.lid. 9 Guldová Petra Bc. 46 KDU-ČSL BEZPP 449 5,90  

 

 
Bůh ochraňuj Kravaře
(7 Hodnoceno, průměr 3.86 z 5)
Napsal uživatel Liana Melecká   
Pondělí, 06 Říjen 2014 17:59

Už jen týden zbývá do okamžiku, kdy opět budeme v Kravařích volit své zastupitele. Město je zadlužené díky obrovským investicím, kterým dali zelenou ti, co usedli v židlích zastupitelů minule. Zadlužili nás nezbytnou výstavbou kanalizace a čistírny a nedomyšlenou stavbou aquaparku. Co je to padnout do dluhové pasti, poznala i spousta našich spoluobčanů. Mnozí přišli o střechu nad hlavou. Není novinkou, že o školu, zámek, či budovu úřadu může přijít také město. Co udělá člověk rozumný ? Začne šetřit. Neobjedná nový nábytek, nebude se předvádět v nákladných průvodech a pár let se obejde bez ohňostroje, natož dvou.

Letošní volby jsou výjimečné v tom, že hned tři noví lidé mají odvahu se pustit do boje o křeslo starosty. Přímo, jednoho z nich, bohužel zvolit nemůžeme, ale stejně máme velkou moc. Přijít musí celá rodina a než každý svůj lístek vyplní, ať se zamyslí. Kroužkovat podle toho, co onen člověk dělá a jaké má postavení, právě moudré není. Mnohem inteligentnější je se ptát: Pro co ty čtyři roky hlasoval? Co sliboval? Nebyl minule na úplně jiné kandidátce? Mně se nejvíce zamlouvá kombinovaná metoda. Zakřížkovat stranu a pak si zvolit vlastní mužstvo, o kterém si myslím, že za mně bude nejlépe kopat.

Ráda poslouchám v rádiu komentáře našeho kardinála Dominika Duky. V jednom z nich se zmínil, že mladí křesťané si rozdělili politiky a modlí se za ně. I za ty komunistické. Náš současný starosta v odpustové reportáži regionální televize také slibuje, že se bude modlit. Inu, jak praví Písmo, lepší jeden napravený hříšník, než deset spravedlivých.

Duch svatý nechť vás o víkendu osvítí. Amen.

 

 
« ZačátekPředchozí12345678910DalšíKonec »

Strana 3 z 12


Valid XHTML and CSS.