news menu leftnews menu right

Co je to Prajzská

  • Mezi hranicemi s Polskem, řekou Opavou a Odrou leží Hlučínsko. Lidé, kteří tam žijí, potkal zajímavý osud.
     
    Aniž by se někam stěhovali, stali se z nich Prusové (proto název Prajzská), Čechoslováci, Němci a nyní Češi. Po Prusech v nich zůstal smysl pro pořádek a pracovitost, kterou neztratili ani za doby budování komunismu. Soudruzi je považovali za nespolehlivé a hanlivě je nazývali Prajzáky. Zajímavé příběhy místních lidí, jejich zvyky i místní speciality postupně najdete na těchto webových stránkách.
     

    Tvořit je můžete také vy. Znáte nějaký zajímavý recept? Setkali jste se se zajímavým člověkem? Víte o nějaké místní zajímavosti? Znáte nějaký speciální výraz v nářečí, který jinde neznají?
     
    Pak pište na e- mail:
    prajzskenoviny@seznam.cz
    Liana Melecká

Nejnovější

Z mlýna je „nemlyn" s překvapením. Hostům tam teče pod nohama voda

Kravaře. O existenci starého kravařského mlýna, se majitel stavební firmy DK1 Daniel Kozel dozvěděl náhodou. Když ho uviděl, věděl, že ho musí koupit. Skoro čty....

Všichni čekají, co vymyslí FURTISAMI. Pomáhá a baví se celá obec

Velké Hoštice. Každým rokem jiné překvapení. Dětské dny ve Velkých Hošticích na Hlučínsku, se díky skupině nadšenců staly magnetem, nejen pro místní. Loni se....

Svatý Martin přijede na perníkovém koni

Bohuslavice. Ti, kdo si chtějí zažít atmosféru začínajícího adventu určitě už dnes zamíří do Bohuslavic. Po tři dny budou v místním kulturním domě místní p....

Studentky navrhly unikátní betlém. Dřevo napustí olejem Svatého Kříže

Opava. Návrh betlému tří studentek opavské Střední školy průmyslové a umělecké, zvítězil v soutěži vyhlášené opavským magistrátem a ozdobí letošní v....

Příběh ze záhrobí se prodává sám

Dolní Benešov. Nedávno vyšla dolnobenešovské spisovatelce Anně Malchárkové nová knížka Záhada kamenného svědka. Autorka se v ní vrací ke krvavé vraždě b....

Bio zahrádka přinesla úrodu. Patnáct obřích dýní

Chuchelná. Žádný pěstěný trávník, ani módní štěrkové záhony s okrasnými travami. Zahrádka před domem Antonína Pavlíčka v Chuchelné, vypadá jako ....

Kravaře mají nejlepší trafiku

Kravaře. Absolutním vítězem soutěže První novinové společnosti (PNS) o Trafiku roku 2015 se stala Magda Lišková z Kravař. Získala ji v kategorii „okénk....

Byla jsem přitom

Praha. „Zavřít hranice. Soudit se o kvóty. Jinak nové volby.“  To bylo ústřední přání asi šesti tisíc lidí, kteří se v sobotu sešli na Hradčanském ná....

Chceš stavět? Zaplať silnici a daruj městu

Kravaře. Majitelům stavebních pozemků v Kravařích, které nejsou napojeny na veřejné sítě, ani komunikace, věnovali zastupitelé novoroční dárek. Jsou to zás....

Kravařský odpust vydělal milion, Kutský ani korunu

Kravaře. Po dlouhých letech se Kravařští dozvěděli, kolik město vydělalo na největší akci celého roku, Kravařském odpustu. Na pronájmu pozemků a veřejného pro....

Baner

  •  

    Místo pro vaši reklamu

Počítadlo návštěv:
Za Hlučínsko se rozhodně nestydím, naopak se k němu hrdě hlásím, říká Petr Čichoň
(2 Hodnoceno, průměr 2.00 z 5)
Napsal uživatel Liana Melecká   
Čtvrtek, 26 Duben 2012 08:45

Je architektem, ale táhne ho to k psaní. Své básně přednáší lidem s loutnou v ruce jako středověký trubadúr. Žije v Brně, ale na své rodné Hlučínsko Petr Čichoň nezapomíná. Osudy lidí, kteří na tomto, kdysi pruském území žijí, popisuje ve své prvotině, kterou nazval Slezský román.

Kdy vás napadlo napsat román a jak dlouho psaní trvalo?
Nápad přišel před pěti roky. Měl jsem obrovskou potřebu vyjádřit se k problematice svého rodného kraje, ke své složité české i německé identitě. Slezský román jsem tedy psal téměř pět let. Mezi poezií a prózou, ale nedělám rozdíl. V západní Evropě většina básníků píše také prózu, poezie tam téměř nevychází.

Ve vašem románu se prolínají osudy rodiny Klučků z Ludgeřovic se vzpomínkami nacistického architekta Hanse Kammlera. Proč právě tato kombinace?
Na této kombinaci je založen celý román. Problematika druhé světové války očima prostých Němců, z Hlučínska, bývalé pruské kolonie, v kontrastu se skutečným nacistou. S Hansem Kammlerem, pocházejícím ze Štětína z německy mluvící měšťanské rodiny. Na román vyšlo mnoho recenzí, ale nikdo si nevšiml, že mé postavy vlastně Němci nejsou, přestože jsou s Německem spjati temným poutem.

Existují Klučkovi i ve skutečnosti?
Jedná se o konkrétní rodinu, kterým jsem dal jméno obvyklé na Hlučínsku. Na ludgeřovický úřad, kde lze Slezský román zakoupit, prý přišel otec Martina Klučky, který se dozvěděl, že hlavním hrdinou knihy je mladík s tímto jménem. To mě velmi potěšilo.

Moc lichotivě je nepopisujete: otec Walter neumí ani základy němčiny, rodina mluví jen nářečím. Skoro to vyvolává dojem, jako byste se za lidi na Hlučínsku styděl?

Za Hlučínsko se rozhodně nestydím, naopak se k němu hrdě hlásím a propaguji jej, jak to jen jde. Před několika dny jsem měl čtení v Praze, a někdo mi tam říkal, že o prostých zednících ve svém románu píši s laskavým humorem. Z této přesné reakce jsem měl obrovskou radost. Myslím si, že právě tato úsměvná poloha románu vzbudila zájem o Hlučínsko také mimo náš region. Někteří literární kritici mi podsouvali neetický přístup k nacismu, což je nedorozumění a nebezpečné nepochopení mé knihy. To, že většina lidí na Hlučínsku neumí (ale také neuměla ani před válkou) německy je skutečnost. Také já se učím němčinu až nyní. Lidé na Prajzské se do roku 1989 spíše obávali, než styděli, mluvit doma německy. Němčina ovšem stále zůstává součástí naší pruské identity a neměli bychom na ni zapomínat. Prusko vnímají v současnosti kontroverzně i Němci, což mě velmi mrzí. Stále však symbolizuje křehké spojení Západu s Východem a jeho bohatý a zajímavý kulturní odkaz stále trvá.

Už máme zpívajícího právníka, vy jste architekt skládající básně. Co vás k tomu vedlo?

Jsem spíš spisovatel, než cokoliv jiného. Proto jsem po roce 1989 využil možnost opustit svou profesi a stát se redaktorem. Vždy jsem psal - poezii, prózu, eseje a bavilo mě připravovat knihy k vydání, zkoumat, jak jsou napsány. Když jsem redigoval v nakladatelství nějaký text, tak už jsem doma neměl sílu, ani náladu psát něco vlastního, proto jsem se vrátil ke své profesi. Architekturu mám velmi rád, ale být uměleckým architektem je v naší malé zemi velký problém. V současné době mě baví o architektuře přednášet. Mám tak možnost odmítat zakázky, které mi zcela nevyhovují. Kombinuji psaní s projektováním.

Jak vás napadlo své básně doplnit hudbou?

Píši tradiční poezii, rýmovanou a metricky strukturovanou. Vlastně nepíši, nýbrž skládám, v tom je velký rozdíl. Kdysi se básně skládaly a poezie se zpívala. Já se k této formě vrátil. Od Radka Pasterňaka ze skupiny Buty jsem si před dvaceti lety koupil starou loutnu a začal jsem se doprovázet.

Nedávno jste byl hostem na besedě s dolnobenešovskou spisovatelkou Annou Malchárkovou. Pořádáte i vlastní besedy na Hlučínsku?

Paní Malchárkové si velmi vážím a musím jí i touto cestou poděkovat, že mě pozvala jako hosta do krásného prostředí dolnobenešovského zámku. Bylo to mé první čtení na Prajzské a velmi se mi líbilo. Přátelská romantická atmosféra u rybníka mi připomněla některá čtení v Hesensku. To mě velmi mile překvapilo. Myslím si, že taková čtení mají hluboký význam a přispívají k formování a posilování naší složité identity. Já sám čtení nepořádám. Čekám pasivně na pozvání a byl bych velmi potěšen, kdybych mohl knihu představit lidem i z ostatních prajzských vesnic. Jedno pozvání už přišlo z ludgeřovické knihovny a mám z toho velkou radost. Beseda bude 15. května.

Po studiích jste zůstal v Brně, proč?

Promoval jsem v roce 1992 a Brno v té době bylo a vlastně pořád je, městem nakladatelů a literárních časopisů. Sídlí tam několik významných nakladatelství. Byl jsem u zrodu nakladatelství Vetus Via a Host a proto jsem tam z pracovních důvodů zůstal.

Zajímáte se ještě o dění na Hlučínsku?

Zajímá mě hledání identity Hlučínska. O zajímavých akcích, projektech i lidech se dozvídám spíše náhodně. Také o Prajzských novinách jsem se dozvěděl na čtení v Dolním Benešově. Zaujal mě článek o vynikající spisovatelce Ludmile Hořké. Před léty jsem pozorně sledoval jednání o uložení ostatků padlých německých vojáků v Hlučíně. Velmi mile mě překvapil dětský soubor Burianky.

Když přijedete na návštěvu do své rodné obce, jak vnímáte změny?

Velmi dobře, od nových zastávek, nového hřiště až po novou plánovanou kanalizaci a rozšiřování obce o novou zástavbu. Mám ale pocit, že odchodem generace mých prarodičů, přímých pamětníků války, mizí část identity naší Prajzské. Mizí, nebo se výrazně proměňuje třeba nářečí. Když se procházím prázdným bytem, mých vloni zemřelých prarodičů, cítím něco typicky pruského, něco, co už není, ale přesto tady všude nějak zůstává.

Petr Čichoň v Dolním Benešově. 3x FOTO MIROSLAV ZIMERMAN

Kdo je Petr Čichoň?
  • Narodil se 23. června 1969 a je rodák z Ludgeřovic.
  • V letech1987–1992 absolvoval Vysoké učení technické v Brně.
  •  Do roku 1998 působil jako redaktor v nakladatelstvích Votobia a
    Vetus Via a v literárním časopise Host.
  • Od roku 1998 má svůj architektonický ateliér a učí na brněnském Ústavu architektury.
  • Svou první sbírku lyrické poezie nazval Chilia
  • Druhou sbírku Villa Diabolica doplnil i svým zpěvem na CD nosiči, stejně jako česko-německé Pruské balady.
  • V roce 2004 byl finalistou Drážďanské ceny lyriky. 
  • Loni mu vyšel jeho první román. (Slezský román).
  • Je stipendistou Pražského literárního domu autorů německého jazyka.
  • Žije v Brně.

 

Zaujala mě epizoda o hřebci Hanse Kammlera. Byl opravdu po válce v hřebčíně na Albertovci?

Ne nebyl, i když jeho kůň Przedswit skutečně žil. Do šumavského Hostouně a následně do Albertovce (Hilvetihofu) po válce převezli koně z celého protektorátu. Takže je možné, že někteří ze stájí tohoto vášnivého milovníka koní pocházeli. Jsem rád, že jste se mě zeptala na toho koně, on je skutečným duchem mého románu, nevinným duchem, který musel vše prožít.

Uvažujete o dalším románu?

V roce 2011 jsem napsal překotně román, ale nebudu jej prozatím publikovat, rád texty odkládám a pak si je znovu pročítám. Píši poměrně hodně a málo publikuji. Zapisuji si také poznámky k druhému dílu Slezského románu. Ale v současné době píši novou prózu, o které z pověrčivosti nechci mluvit. Můžu jen prozradit, že jsem se setkal před několika dny kvůli textu s paní Jiřinou Prekopovou, známou českou psycholožkou žijící v Německu, spoluautorkou převratné psychologické metody „pevného objetí“ – Festhaltetherapie.

Máte nějaké koníčky?

Bohužel psaní a architektura mi zabírá veškerý volný čas.

Který architekt je váš vzor?

Z těch starých mistrů mám rád pruského klasicistu Friedricha Schinkela. Velmi obdivuji německého architekta a významného architektonického pedagoga Heinricha Tessenowa, který působil v Německu v první polovině 20. století, hlásal takový německý prostý styl. Škoda, že jeho vliv byl přerušen nacismem a pak byl nahrazen funkcionalismem. Ze současných architektů si vážím všech, kterým se podařilo vytvořit architekturu jako umělecké dílo. Dnes je to velký problém – finanční i kulturní. Nelíbil se mi odmítavý přístup odborné veřejnosti ke Kaplického slavné knihovně, nebo odmítnutí pěší lávky od světoznámé architektky Evy Jiřičné v areálu Nové Karolíny v Ostravě.

Kterých, z vámi navržených staveb, si nejvíce ceníte?

Zmínil bych svou neofunkcionalistickou vilu v Opavě umístěnou osamoceně v polích na kraji města, ještě na prajzské straně. Navrhuji prosté domy s funkční jednoduchostí.  Snažím se také hlídat jako Prajzák, aby stavby byly (i přes použití prvků vyšší architektury) finančně dosažitelné také pro investory střední třídy.

 
Bolatičtí oslaví Den Země
Napsal uživatel Liana Melecká   
Úterý, 17 Duben 2012 11:52

Bolatice. Hned několik akcí přichystali Bolatičtí ke Dni Země. Co se stane, když lidé přiloží do kotle odpady, nebo nekvalitní uhlí. To vše předvedou zájemcům ve čtvrtek ve čtyři hodiny odpoledne v areálu bolatické školy pracovníci Výzkumného energetického centra VŠB TUO Ostrava. V úterý 24. dubna vyrazí Bolatičtí do ulic a lesíků na tradiční jarní úklid a sázení stromků. Sraz je ve čtyři hodiny odpoledne před obecním úřadem. Hned o den později 25. dubna, se lidé na besedě s pracovníky meteorologického ústavu dozví informace o vzduchu, který dýchají. Začátek je v šest hodin večer v kulturním domě.  

 
Nazývají ji Boženou Němcovou Hlučínska
Napsal uživatel Liana Melecká   
Pátek, 13 Duben 2012 10:18

Matka jí zemřela, když jí bylo jedenáct, otce ztratila v třiadvaceti. Takže jako nejstarší dcera přebírá živnost a staví se za pult rodinné hospůdky.  První manžel umírá mladý a vdova Marie se třemi dětmi si nepomohla ani svatbou se zedníkem Šindelářem, který byl často bez práce. Možná pro svůj nelehký život, si v literárním světě zvolila pseudonym Ludmila Hořká. Právě tento měsíc od jejího narození uplyne 120 let.

„Její otec Benjamín Holubek se na chalupnickou Haiderovu usedlost na Dvořisku přiženil z Kravař. Snažil se mít mužského potomka za každou cenu. Třikrát se jeho manželce Johaně narodil syn, pokaždé ho pojmenovali po otci Benjamínem, ale vždy krátce po narození zemřel,“ zmiňuje se ve svých textech opavský archivář a historik Josef Gebauer. Otec, který na sklonku 19. stol. začal provozovat hostinskou živnost, se dítěti nemohl dostatečně věnovat. Bydlela proto v domě svých tet v Kravařích.

„Marie tak chodila do německé školy v Kravařích a do české dvojtřídky ve Štítině. Patřila ale k horlivým čtenářkám a hospůdka, kterou vedla, jí byla velkým divadlem. Tam naslouchala lidovým písním, pověstem a vyprávěním místních zkazek. Vše si zapisovala, ale její zápisy spálila nevraživá macecha,“ popisoval Gebauer.

Rodinu živí malá hospoda

Otec se sice brzy znovu oženil, ale v roce 1915 umírá na souchotiny. Marie jako nejstarší dítě převzala vedení otcova hostince a provozovala ho až do roku 1938. Nemá to lehké ani v dospělosti. Její první manžel umírá velmi mladý a narodily se jim tři děti. Podruhé si bere zedníka Františka Šindeláře z Nových Sedlic. S ním měla osm dětí a díky tomu, že je často bez práce, v době krize je jen stěží uživí.

„Zajímala se o lidové umění, těšily ji staré výšivky, po předcích si schovávala nádherné čepce. Ona sama chodila v lidovém kroji. Po vzniku ČSR byla členkou odbočky národopisného sdružení Sedlišťan a sama ustavila soubor lidové tvořivosti. Psala články do časopisů Moravec, Náš domov, Naše Slezsko, Moravská orlice a Radostná země,“ popsal historik.

Z jejích bohatých sběrů byl publikován jen zlomek. V rukopise zůstala sbírka 127 lidových písní. Později začala o poměrech na Hlučínsku i psát. Vydává románovou trilogie s autobiografickými prvky Doma, Řeka a Dolina. A novely Bejatka a Mezivodky. Po obsazení Hlučínska Němci se s nejmladšími dětmi stěhuje do Kostelce nad Hanou a pravidelně navštěvuje Petra Bezruče. Po deseti měsících se ale vrací zpět na Dvořisko. Vyslýchá ji gestapo a při prohlídkách jí zabavují rukopisy, které už se nikdy nenašly.

Spisovatelka umírá v opavské nemocnici v říjnu roku 1966 a podle svého přání je pohřbena na štítinském hřbitově. Díky zájmu o lidovou slovesnost a své tvorbě je často označována za Boženu Němcovou hlučínského kraje.

 

 
Co se změnilo od roku 1989
Napsal uživatel Liana Melecká   
Úterý, 10 Duben 2012 14:47

V Muzeu Hlučínska chystají zajímavou přednášku spojenou s promítáním diapozitivů. Nazvali ji "Proměny v české společnosti po roce 1989" a doplňuje probíhající výstavu „Retro v našich domácnostech“. Akce začne v pondělí 16. dubna v pět hodin odpoledne a celým večerem bude provázet sociolog Jiří Siostrzonek.  

 
Pro Kozmické byla Česká Miss, Míša, říká její maminka Ingrid Dihlová
(1 Hodnoceno, průměr 1.00 z 5)
Napsal uživatel Liana Melecká   
Středa, 04 Duben 2012 18:45

Kozmice, Praha. Třebaže se Michaela Dihlová nakonec Českou Miss nestala, pro fanoušky z její rodné obce byla stejně nejlepší. Zatímco Kozmičtí jí společně fandili u velkoplošné televize v sále místní restaurace. Přímo na místě, v sále divadla v Karlíně Michaele drželi palce ti nejbližší. Její otec a maminka Ingrid.

Jak jste volbu prožívala?
Když porotci vybrali sedm prvních dívek a Míša byla mezi nimi, byla jsem nadšená. Když oznámili, že tyhle nepostupují, byla jsem zklamaná. Ale takový je život, s tím nic neuděláme.

Lidem připadalo, že dívky dostaly málo času, aby se divákům představily.
Také si to myslím. Když je to divácká soutěž, měli by diváci dostat možnost si vybrat. Mrzelo mě, že těch sedm dívek vyřadili tak brzo. V jiných soutěžích mají mnohem více času, aby ukázaly co umí.

Neublížila Michaela ta nešťastná fotografie, kterou před soutěží zveřejnili v novinách?
Nemyslím si. Bylo to už dávno, co ji některá z dívek nafotila na pláži nahoře bez a Míša ani nezjišťovala, kdo to byl.

Závist je asi mezi modelkami velká?
Vždycky se takové najdou, ale dcera umí odpouštět. Kolikrát se dozvěděla, že ji kamarádka pomlouvala. Když se potkaly, Míša se s ní normálně bavila, jako by se nic nestalo.

Chtěla jste, aby Míša byla modelkou?
Ne, vůbec jsem ji do toho netlačila. Prostě to zkusila a vyšlo to. Už odmalička mi vykrádala skříň a pořád si něco zkoušela. Když jsem něco šila v dílně, už byla u mně a sledovala jak to dělám.

Takže ty krásné šaty, které předvádí na různých soutěžích jí šijete sama?
Ano. Míša je navrhne a já ušiju. Obě nemáme rády takové ty „načančané“ šaty. Spíš jednoduché a elegantní modely, které jsou za dva dny ušité. Za ty roky už jich má okolo čtyřiceti.

To už je pěkná sbírka, není škoda aby ležely ve skříni?
Taky nám to vadilo a napadlo nás, že si založíme půjčovnu. Kdo chce, může si je přijít vypůjčit.    

Moc pěkné byly ty, které připomínaly český kroj, a Michaela v nich vybojovala v Číně titul 4. vicemiss jako Miss Model. Jsou také z vaší dílny?
Ano. Chtěla jsem, aby všichni věděli, že je z České republiky a tak jsem hledala inspiraci na panenkách. Chtěla jsem, aby to bylo sexy a s těmi vysokými kozačkami to mělo šmrnc.

Zleva: 1. Ingrid Dihlová s Michaelou a manželem, 2. Mamka s dcerou. 3. Malá modelka v obýváku. 3x RODINNÝ ARCHIV

Kdy Michaela s modelingem začala?
To byla ještě na základní škole. Do třídy tenkrát přišel agent a hledal nové tváře pro ostravskou agenturu. Vozila jsem ji pak do Ostravy autem a ona se tam učila správně chodit a líčit.

Více se tomu ale začala věnovat až když se stala finalistkou soutěže Dívka roku?
Ano, to bylo před šesti lety. Náhodou jsme u oběda viděli casting a tak se přihlásila do regionálního kola. Z něho pak první dvě postoupily do celostátního kola.

Takové akce a přehlídky jí určitě zabíraly spousty času. Jak to zvládala ve škole?

Kdo je Ingrid Dihlová?

Je jí 55 let. Z rodných Kravař se přivdala do nedalekých Kozmic. Má tři dcery: Silvii, Veroniku a Michaelu. Vystudovala ekonomickou školu a pracuje jako účetní. Kromě jachtingu je jejím největším koníčkem šití modelů pro své dcery.

Studovala střední školu s uměleckým zaměřením, takže jí vycházeli vstříc. A Míša to brala s rezervou a nelítala z jedné soutěže do druhé. Pořád jsme jí říkala: Míšo uč se. Nejdůležitější je škola. Vždycky mávla rukou a prohlásila. Ale jo, mami. A nakonec odmaturovala jen s jednou dvojkou.

Neměla jste o ni strach? Vždyť jí bylo teprve šestnáct?
To víte že ano. Až do osmnácti jsem ji na castingy a přehlídky vozila já. Ne, že bych jí nevěřila, ale byly to noční akce a nechtěla jsem, aby jezdila zpátky vlakem. V sedmnácti vyhrála auto, takže hned jak jí bylo osmnáct udělala si řidičák a teď je z ní zkušená řidička.

Už má i svůj byt?
Ne, bydlí doma, ale moc se tu neohřeje. Přijede, nabalí si věci podle propozic a odjede. Pokaždé jí kladu na srdce, ať nezakopne a neudělá ostudu rodině. A ona zase v žertu prohodí: tak já to jdu vyhrát mami. Obdivuji ji, jak dokáže vystoupit před tolika cizími lidmi.

Takže nepatříte mezi ty „opičí“ matky, které považují dceru za nejlepší a nejkrásnější?
Kdepak. Vím, že Míša není klasicky krásná, ale má šmrnc. A umí to prodat a zaujmout.  Krásný obličej a postava není všechno. To nejdůležitější se skrývá uvnitř.  

Ještě na střední škole toužila být známou módní návrhářkou. Teď je na vysoké a chce založit mateřskou školu pro talentované děti. Co ji změnilo?
Usoudila, že být návrhářkou je nejistý byznys. Sice jí to baví, ale jen jako koníček. Její přítel má na Slovensku dům a tak je napadlo, že by tam mohli mít takovou školu.

Už má za sebou i mezinárodní úspěchy. To se bez znalosti cizích řečí neobejde?
Anglicky se učí od základní školy a jsou vidět pokroky. S organizátory mluví do telefonu úplně plynule.

Na soutěžích Michaela i tancuje. Má muzikální talent?
Čtyři roky chodila na klavír, ale učit se etudy nebylo nic pro ni. Je typ, který spíš vyrazí do světa, než aby seděla za klavírem.

Co byste přála Michaela do budoucna?
Krása je pomíjivá, nejdůležitější je, aby dostudovala vysokou školu.

 
Zálesáci slaví patnáctiny
Napsal uživatel Liana Melecká   
Pondělí, 02 Duben 2012 08:49

Průřez uplynulými patnácti lety, kdy funguje hlučínský turistický oddíl Zálesák, představí výstava v hlučínském Červeném kostele. Výstava bude otevřena denně od devíti do dvanácti hodin a od tří do šesti hodin odpoledne do čtvrtku 5. dubna 2012. U zrodu oddílu stálo okolo deseti 7 -10letých chlapců a děvčat a vznikly dvě družiny: modrá a žlutá. Za 15 let činnosti oddíl uspořádal asi 250 víkendových akcí, jednodenních i vícedenních výprav. Oddílem prošly desítky chlapců a děvčat, z nichž mnozí pokračují v oddíle jako vedoucí. V současné době má klub kolem 40 členů.

 
Anna Malchárková a její Grunt
Napsal uživatel Liana Melecká   
Čtvrtek, 22 Březen 2012 19:09

Dolní Benešov. Příznivci regionální dolnobenešovské spisovatelky Anny Malchárkové si určitě nenechají ujít její autogramiádu a autorské čtení z její poslední knihy Grunt. Akce začíná v neděli 25. března ve čtyři hodiny odpoledne v obřadní síni na místním zámku. Jako hosté vystoupí bolatické Burianky.

 
Bude Česká Miss z Prajzske?
Napsal uživatel Liana Melecká   
Středa, 21 Březen 2012 19:59

Už za dva týdny se rozhodne, kdo bude novou Českou Miss. Mezi čtrnácti finalistkami je taky dvacetiletá kráska z Kozmic, Michaela Dihlová. Aby získala titul České Miss stačí jen jedno, aby jí fanoušci poslali co nejvíce SMS zpráv ve tvaru CM 6 na číslo: 907 99 06, nebo jí dali svůj hlas na http://www.blesk.cz/soutez/ceska-miss/2012. Pak jí bude patřit titul Miss Earth 2012. Českou Miss World 2012 zvolí porota v průběhu slavnostního finálového večera 31. března v Hudebním divadle Karlín.

Největších úspěchů ve své modelové kariéře dosáhla Michaela Dihlová v roce 2008. Tehdy se stala českou Miss Europe & World – Junior a ve srovnání se světovými kráskami byla třetí. Koncem roku získala titul Miss Praha. Letos reprezentovala ČR v soutěži Miss global beauty queen v Jižní Koreji a v Číně na soutěži Miss Top Model of the World se umístila v TOP 5. 

 

 
Hlučínští mohou debatovat o problémech
Napsal uživatel Liana Melecká   
Pondělí, 19 Březen 2012 10:06

Hlučín. Obyvatelé Hlučína mají zítra opět možnost se veřejně vyjádřit k problémům, které je nejvíce tíží. Ve čtyři hodiny odpoledne začíná v místním kulturním domě Veřejné fórum. Na toto setkání přijdou zástupci Národní sítě zdravých měst, vedení města, zástupci jednotlivých odborů a organizací města. Starosta na fóru seznámí občany s postupem řešení TOP problémů města, které byly navrženy na loňském fóru a pak bude probíhat diskuze u kulatých stolů. "Lidé mohou debatovat o problémech v těchto oblastech: rozvoj města, podnikání, bydlení; životní prostředí, zdravý životní styl; sociálně zdravotní oblast; vzdělávání, školství, cestovní ruch;  volný čas, sport, kultura; doprava a infrastruktura. Na závěr vyberou 10 TOP problémů města. Vyjádřit se mohou později i ostatní občané v anketě," vysvětlil mluvčí Hlučína, Miroslav Pech

 
Velikonoční inspirace z Bohuslavic
Napsal uživatel Liana Melecká   
Středa, 14 Březen 2012 11:02

Bohuslavice. Voňavé perníčky s velikonoční tématikou a ruční práce, které vytvořily šikovné ruce Bohuslavických. Vše čeká tento víkend na návštěvníky výstavy nazvané Kouzlo a vůně perníku. Výstava začne v obřadní síni místního Obecního domu v soboru 17. března a potrvá do neděle 18. března. Otevřena bude od tří do sedmi hodin večer. 

 

 
« ZačátekPředchozí12345678910DalšíKonec »

Strana 9 z 12


Valid XHTML and CSS.