news menu leftnews menu right

Nejnovější

Z mlýna je „nemlyn" s překvapením. Hostům tam teče pod nohama voda

Kravaře. O existenci starého kravařského mlýna, se majitel stavební firmy DK1 Daniel Kozel dozvěděl náhodou. Když ho uviděl, věděl, že ho musí koupit. Skoro čty....

Všichni čekají, co vymyslí FURTISAMI. Pomáhá a baví se celá obec

Velké Hoštice. Každým rokem jiné překvapení. Dětské dny ve Velkých Hošticích na Hlučínsku, se díky skupině nadšenců staly magnetem, nejen pro místní. Loni se....

Svatý Martin přijede na perníkovém koni

Bohuslavice. Ti, kdo si chtějí zažít atmosféru začínajícího adventu určitě už dnes zamíří do Bohuslavic. Po tři dny budou v místním kulturním domě místní p....

Studentky navrhly unikátní betlém. Dřevo napustí olejem Svatého Kříže

Opava. Návrh betlému tří studentek opavské Střední školy průmyslové a umělecké, zvítězil v soutěži vyhlášené opavským magistrátem a ozdobí letošní v....

Příběh ze záhrobí se prodává sám

Dolní Benešov. Nedávno vyšla dolnobenešovské spisovatelce Anně Malchárkové nová knížka Záhada kamenného svědka. Autorka se v ní vrací ke krvavé vraždě b....

Bio zahrádka přinesla úrodu. Patnáct obřích dýní

Chuchelná. Žádný pěstěný trávník, ani módní štěrkové záhony s okrasnými travami. Zahrádka před domem Antonína Pavlíčka v Chuchelné, vypadá jako ....

Kravaře mají nejlepší trafiku

Kravaře. Absolutním vítězem soutěže První novinové společnosti (PNS) o Trafiku roku 2015 se stala Magda Lišková z Kravař. Získala ji v kategorii „okénk....

Byla jsem přitom

Praha. „Zavřít hranice. Soudit se o kvóty. Jinak nové volby.“  To bylo ústřední přání asi šesti tisíc lidí, kteří se v sobotu sešli na Hradčanském ná....

Chceš stavět? Zaplať silnici a daruj městu

Kravaře. Majitelům stavebních pozemků v Kravařích, které nejsou napojeny na veřejné sítě, ani komunikace, věnovali zastupitelé novoroční dárek. Jsou to zás....

Kravařský odpust vydělal milion, Kutský ani korunu

Kravaře. Po dlouhých letech se Kravařští dozvěděli, kolik město vydělalo na největší akci celého roku, Kravařském odpustu. Na pronájmu pozemků a veřejného pro....

Počítadlo návštěv:
Ďábelská kontrola v Hati? Bez závad
(5 Hodnoceno, průměr 4.20 z 5)
Napsal uživatel Liana Melecká   
Středa, 07 Prosinec 2011 15:09

Hať. Již patnáct let udržují obyvatelé Hati originální tradici. Vždy na Mikuláše odpoledne projíždí trojice Mikuláš, anděl a čert ulicemi ve vyzdobeném vozíku taženém koníky. Na ďábelskou inspekci, jestli mikulášská projížďka probíhá podle předpisů, se včera vypravila i redaktorka Prajzských novin Liana Melecká.  

Napřed jsem přemýšlela, jaké přestrojení zvolit, abych mezi mikulášskou trojku co nejlépe zapadla. Vznikla postava Engely Ďáblové, členka Ďábelské komise, která z Pekelného Bruselu přijela zkontrolovat, zda nadílka probíhá přesně podle pravidel PU (Pekelné Unie)

Jenže co by si taková inspektorka měla vzít na sebe? Volím dlouhý černý plášť, módní černočervený ocas a výrazný červeno žlutý přeliv. Vše doplňuje červená složka na inspekční knihu. Takto vystrojena, vcházím na dvůr statku rodiny Kostelníků, kde právě kočí Jiří přivádí ze stáje dvě kobylky. Lakování kopyt na černo se jim moc nelíbí, ale pak už se bez problémů obě nechávají zapřáhnout do chvojím vyzdobeného a nasvíceného vozíku. Ze stodoly se vynoří čert Jenda s parádním černo červeným make- upem a vidlemi a ještě se obtáčí mohutným řetězem. Hned za ním přichází Mikuláš Jan s berlou.

 

Pekelná inspektorka (druhá zleva) a mikulášská trojice 5 x FOTO LIANA MELECKÁ

Andílek Veronika Čecháčková si ještě upravuje svatozář a už probíhá přesná fotodokumentace akce. „Andílku a čertice, před výjezdem musíte kobylky políbit, aby vás ve zdraví dovezly,“ radí hospodář. Stalo se a vyjíždíme.

S čerty nejsou žerty

Mikuláš usedá na židli vedle andílka, já naproti a čert na kozlíku vedle vozky. „On bude vyskakovat, aby pěkně nahnal strach těm nehodným dětem,“ vysvětluje vozka Jiří Kostelník.

Zastavujeme u první skupinky. Děti v náručích matek vyjeveně sledují povoz s nezvyklým osazenstvem. Když se z kozlíku vyřítí šklebící čert s vidlemi, jeden z hošíků začne natahovat a schovává se za otce. Neuklidní ho a ni andílek, který mu nabízí bonbóny, připravené v košíku. A už jedeme dál. Kromě cinkání rolniček se ulicemi nese i hlasité vyzvánění zvonce, kterým čert poctivě mává. „To je zvon z havířského vozíku ze šachty,“ vysvětluje Mikuláš Jan Bilík starší, když vyzvídám, odkud ho mají.

Pracují za vatikánskou měnu

„Dobrý den, děti, tak byly jste hodné, nezlobily jste?“ ptá se Mikuláš další skupinky. „Jak dobrý den, přece pozdrav Pánbůh,“ dovolí si opravit svatého muže prostořeká sousedka. A už probíhá obvyklý rituál. Ti odvážnější si berou sladkosti od andílka, či Mikuláše, za ty bojácnější si přijdou rodiče. „Jak je to u vás s provizí. Slyšela jsem, že v Praze bere Mikuláš za návštěvu i šest stovek,“ vyzvídám lstivě, když si uvědomím, že jsem tu na kontrole.

„Jo, tak to u nás nehrozí. My pracujeme za vatikánskou měnu: za Pánbůh zaplať,“ důstojně odpovídá svatý muž a žehná dvojici dětí, které odvážně recitují krátkou básničku: „Čertíku, Bertíku, co to neseš v pytlíku? Je to myš, černá myš, snad se ho nebojíš?“ 

Jsme už téměř na konci obce, když spřežení začne prudce odbočovat do brány jednoho z hospodářství. I když se právě ohlídnu, na reakci vozíku nejsem připravena. V mžiku mě to smete ze židle a už sedím na podlaze. Ještě že mám pod zadkem měkký čertí ocas.

Někteří by odjeli i s čerticí 

Když zastavíme ve dvoře, je už téměř tma. Jak zjišťuji, tak na Prajzské vesnici je zvykem odměňovat Mikulášskou návštěvu v naturáliích. Domácí nám na zahřátí nabízejí domácí kořaličku a pro štěstí dostává každý čokoládovou podkovu.

„Obvykle ta alkoholová smršť nedopadá moc dobře, takže tvrdím, že ještě pojedu autem,“ prozrazuje čert Jan Bilík mladší. Vracíme se zpátky po hlavní silnici a zastavujeme u každého, kdo se objeví u silnice. „Tak byli jste hodní? Ne, tak jedete s námi,“ volám na skulinku dětí a dospělých. „S čerticí jedu taky,“ nabízí se jeden z mužů. Pohotově měním nabídku a tvrdím, že v tom případě bude muset tlačit, protože koníci by vůz neutáhli. Muž zůstává a my jedem dál. „V sále je ještě program, takže jedeme ještě nadělovat do Polska. Pojedete s námi?“ ptá se vozka.

Je to sice mimo můj kontrolní rajón, ale jedu s nimi. Za hlasitého zvonění projíždíme tmavou a pustou ulicí Rudyszwaldu až do dvora rodiny Klimžů. Hospodyně vybíhá na dvůr a zve nás „Chodźe do kuchni,“  Vozka mě upozorňuje, že mám pod sebou balíčky s nadílkou, takže je podávám Mikuláši a všichni vcházíme do tepla. Během dvouhodinové projížďky jsme docela vymrzlí. Na gauči u prostřeného stolu s chlebíčky a nakrájeným moučníkem sedí dva zaražení kloučci a vyděšeně sledují čerta, který divoce mává vidlemi. „Święty Mikołaju, oni przeklinali,” žaluje hospodyně Maria.

Za komunistů k sousedům nesměli

Mikuláš jim odpouští a za chvíli už kluci drží v rukou své balíčky sladkostí. Po chvíli ale raději mizí ve vedlejším pokoji a s babičkou odchází na večerní roráty.

Pokoj provoní uvařená káva a já s díky popíjím horký čaj. „Loni to bylo horší. Mrzlo a nasněžilo, takže jsme jeli v saních. Jenže ruce jsem měl úplně zmrzlé,” postěžoval si čert, když ukazoval propocené gumové dáblovy pařáty. Všichni zavzpomínali, jaké to bylo za komunistů, kdy obě vesnice dělila hranice a když chtěli na návštěvu, museli až přes Bohumín. „Ještěže už je to pryč a vy můžete klidně přijet. U nás Mikuláš po domech nechodí. Máme společnou nadílku v klubovně,” říká Reimond Klimža.

Hodinka uběhne jako nic a my opět vyrážíme do tma. V sále v restauraci U Mikuláše už skončil program a sál nabitý dětmi a rodiči nedočkavě čeká na nadílku. Pak už to jde rychle. Andílek se ujímá mikrofonu a všichni si odnáši sladký balíček. Jen ti starší si ho musí vysloužit. Dřepy a kliky. Do inspekční knihy píšu: kontrola bez závad.

 


Valid XHTML and CSS.