news menu leftnews menu right

Nejnovější

Z mlýna je „nemlyn" s překvapením. Hostům tam teče pod nohama voda

Kravaře. O existenci starého kravařského mlýna, se majitel stavební firmy DK1 Daniel Kozel dozvěděl náhodou. Když ho uviděl, věděl, že ho musí koupit. Skoro čty....

Všichni čekají, co vymyslí FURTISAMI. Pomáhá a baví se celá obec

Velké Hoštice. Každým rokem jiné překvapení. Dětské dny ve Velkých Hošticích na Hlučínsku, se díky skupině nadšenců staly magnetem, nejen pro místní. Loni se....

Svatý Martin přijede na perníkovém koni

Bohuslavice. Ti, kdo si chtějí zažít atmosféru začínajícího adventu určitě už dnes zamíří do Bohuslavic. Po tři dny budou v místním kulturním domě místní p....

Studentky navrhly unikátní betlém. Dřevo napustí olejem Svatého Kříže

Opava. Návrh betlému tří studentek opavské Střední školy průmyslové a umělecké, zvítězil v soutěži vyhlášené opavským magistrátem a ozdobí letošní v....

Příběh ze záhrobí se prodává sám

Dolní Benešov. Nedávno vyšla dolnobenešovské spisovatelce Anně Malchárkové nová knížka Záhada kamenného svědka. Autorka se v ní vrací ke krvavé vraždě b....

Bio zahrádka přinesla úrodu. Patnáct obřích dýní

Chuchelná. Žádný pěstěný trávník, ani módní štěrkové záhony s okrasnými travami. Zahrádka před domem Antonína Pavlíčka v Chuchelné, vypadá jako ....

Kravaře mají nejlepší trafiku

Kravaře. Absolutním vítězem soutěže První novinové společnosti (PNS) o Trafiku roku 2015 se stala Magda Lišková z Kravař. Získala ji v kategorii „okénk....

Byla jsem přitom

Praha. „Zavřít hranice. Soudit se o kvóty. Jinak nové volby.“  To bylo ústřední přání asi šesti tisíc lidí, kteří se v sobotu sešli na Hradčanském ná....

Chceš stavět? Zaplať silnici a daruj městu

Kravaře. Majitelům stavebních pozemků v Kravařích, které nejsou napojeny na veřejné sítě, ani komunikace, věnovali zastupitelé novoroční dárek. Jsou to zás....

Kravařský odpust vydělal milion, Kutský ani korunu

Kravaře. Po dlouhých letech se Kravařští dozvěděli, kolik město vydělalo na největší akci celého roku, Kravařském odpustu. Na pronájmu pozemků a veřejného pro....

Počítadlo návštěv:
Tři hodiny ve frontě. Už ne, na banány, ale na klenoty
(3 Hodnoceno, průměr 3.67 z 5)
Napsal uživatel Liana Melecká   
Sobota, 18 Květen 2013 10:41

Praha. Zástup začínal v královských zahradách, vinul se k budově a stoupal po schodech až k vchodu do Vladislavského sálu. „Naposledy jsem takovou frontu stál na prvního máje na banány,“ zažertoval vitální důchodce. Vyvolal tak úsměvy na tvářích kolemstojících, kteří  minulou středu čekali, až uvidí královské korunovační klenoty. Nechyběla tam ani reportérka Prajzských novin Liana Melecká.

Lidé přijeli až z Moravy

„Říkala jsem si, kdy se taková příležitost vyskytne znovu. Co když už pak nevydržím tak dlouho stát?,“ svěřila se žena, postávající za mnou, která přijela do Prahy až z Frýdku. Prozradila, že se rozhodla velmi narychlo. „Vzala jsem si volno v práci, nasedla do rychlíku a odpoledne se zase vracím domů.“

Nebyla sama, kdo kvůli klenotům přijel z různých částí republiky. Rodina stojící za mnou přicestovala z Jižní Moravy, kdežto manažer, neustále informující své klienty do mobilu, že jim opravdu nepomůže, protože je v Praze, prozradil, že je z Písku.

„Je to tak na tři až čtyři hodiny čekání,“ sdělil mi mladík v uniformě hradní stráže, který postával nedaleko. Zkontrolovala jsem si čas. Přišla jsem v pravé poledne. Zpočátku to vypadalo, že tu nádheru uvidíme přece jenom dříve. Lidé se posouvali kupředu celkem pravidelně. Když jsme ale po hodině a půl ještě nebyli ani v zákrutě před schodištěm, bylo jasné, že mladík věděl o čem mluví.

Našli se i předbíhači

„Sakra, oni se tam předbíhají,“ rozčílil se manžel sousedky z Frýdku a šel dopředu sjednat nápravu. Skupinka lidí se prostě před stánkem s občerstvením, nenápadně zasunula mezi čekající. „Typicky české, někoho předběhnout a podvést,“ prohodil muž, když se vrátil. Konečně stojíme na schodišti. Alespoň je na co se dívat. Pod námi v paprscích slunce září Praha.

Už jsme skoro před dveřmi sálu, když se masivní dveře před námi zavírají. Konečně. Tři hodiny čekání a jsme uvnitř.  Zavazadla projíždí kontrolním rámem jako na letišti, a můžeme vstoupit do Vladislavského sálu. Okna na východ jsou přikryta, takže je tam docela přítmí. Fronta se klikatí přes celý sál podél pravé zdi, až k nasvícené vitríně na druhém konci sálu. Ani to některým nestačí. Dvojice klidně podleze provazy oddělující prostor pro návštěvníky a kráčí po koberci středem sálu, jako nějaká státní delegace. „Musíte tam, kde stojí ostatní,“ upozorňuje je hlídač v uniformě. Ale stálo jim to za to. Postoupili ve frontě několik metrů dopředu.

Královské korunovační klenoty v celé své kráse. Foto: Liana Melecká

Prohlížím a fotím si královská křesla. Kupodivu se smí  fotografovat, jen se nesmí spustit blesk. Korunovační roucho ozdobené hermelínem mi zase tak slavnostní nepřipadá, ale pak se dostávám k vitríně. Jen pár centimetrů ode mně svítí Svatováclavská koruna ozdobená 96 drahými kameny, zlaté jablko s křížem a žezlo zdobené perlami. Vedle toho svítí naleštěný korunovační meč. I když už necítím nohy, přesto nelituji. Vidět na vlastní oči tu nádheru, stálo za to. Když vycházím ze dveří sálu na druhé straně nádvoří, je půl čtvrté.    

 


Valid XHTML and CSS.