news menu leftnews menu right

Nejnovější

Z mlýna je „nemlyn" s překvapením. Hostům tam teče pod nohama voda

Kravaře. O existenci starého kravařského mlýna, se majitel stavební firmy DK1 Daniel Kozel dozvěděl náhodou. Když ho uviděl, věděl, že ho musí koupit. Skoro čty....

Všichni čekají, co vymyslí FURTISAMI. Pomáhá a baví se celá obec

Velké Hoštice. Každým rokem jiné překvapení. Dětské dny ve Velkých Hošticích na Hlučínsku, se díky skupině nadšenců staly magnetem, nejen pro místní. Loni se....

Svatý Martin přijede na perníkovém koni

Bohuslavice. Ti, kdo si chtějí zažít atmosféru začínajícího adventu určitě už dnes zamíří do Bohuslavic. Po tři dny budou v místním kulturním domě místní p....

Studentky navrhly unikátní betlém. Dřevo napustí olejem Svatého Kříže

Opava. Návrh betlému tří studentek opavské Střední školy průmyslové a umělecké, zvítězil v soutěži vyhlášené opavským magistrátem a ozdobí letošní v....

Příběh ze záhrobí se prodává sám

Dolní Benešov. Nedávno vyšla dolnobenešovské spisovatelce Anně Malchárkové nová knížka Záhada kamenného svědka. Autorka se v ní vrací ke krvavé vraždě b....

Bio zahrádka přinesla úrodu. Patnáct obřích dýní

Chuchelná. Žádný pěstěný trávník, ani módní štěrkové záhony s okrasnými travami. Zahrádka před domem Antonína Pavlíčka v Chuchelné, vypadá jako ....

Kravaře mají nejlepší trafiku

Kravaře. Absolutním vítězem soutěže První novinové společnosti (PNS) o Trafiku roku 2015 se stala Magda Lišková z Kravař. Získala ji v kategorii „okénk....

Byla jsem přitom

Praha. „Zavřít hranice. Soudit se o kvóty. Jinak nové volby.“  To bylo ústřední přání asi šesti tisíc lidí, kteří se v sobotu sešli na Hradčanském ná....

Chceš stavět? Zaplať silnici a daruj městu

Kravaře. Majitelům stavebních pozemků v Kravařích, které nejsou napojeny na veřejné sítě, ani komunikace, věnovali zastupitelé novoroční dárek. Jsou to zás....

Kravařský odpust vydělal milion, Kutský ani korunu

Kravaře. Po dlouhých letech se Kravařští dozvěděli, kolik město vydělalo na největší akci celého roku, Kravařském odpustu. Na pronájmu pozemků a veřejného pro....

Počítadlo návštěv:
Povídka: Utopený chlapeček
(2 Hodnoceno, průměr 3.00 z 5)
Napsal uživatel Liana Melecká   
Pátek, 13 Březen 2015 15:38

Milí čtenáři Prajzských novin. Během své novinářské praxe jsem mluvila se spoustou zajímavých lidí, kteří mi vyprávěli své životní příběhy. Některé z nich vyšly v novinách, na jiné nebylo právě místo, nebo se nehodily do koncepce šéfredaktora. Přišlo mi, že by bylo líto je nechat zapomenuté a tak jsem se rozhodla ty nejzajímavější upravit do podoby povídek a zveřejnit. Budu moc ráda, když mi napíšete svůj názor, jestli se vám líbí, případně kritiku, pokud se vám něco líbit nebude. 

 

„Občané pozor. Ztratil se malý chlapec. Prosíme dobrovolníky, aby nám ho pomohli hledat,“ ozývá se z amplionu místního rozhlasu. Vesnice je okamžitě na nohou. Lidé nedbají, že už je venku tma, nevlídno a prší. S baterkami v rukou prohledávají křoviska kolem říčky Hvozdnice. Tam, kde je normálně vody sotva po kotníky, se dnes valí prudký proud.

V čele pátrací akce je otec malého Toma. „Ještě kolem šesté jsem ho viděl, jak si hraje na dvorku před stodolou. Než jsem stačil natřít poslední prkna na nový plot, byl pryč,“ popisuje ostatním hledajícím otec.

„Tomééééé, kde jsi?“ volá zoufale. Nic. Jen šumění deště a hučení rozvodněné Hvozdnice za stodolou. Všichni znovu prohledávají stodolu „Co když vyběhl na ulici a někdo ho odvezl? “ křičí vyděšená matka. Zoufalý otec sedá do auta a vyjíždí na ulici.

Ke skupině se přidává i děda s babičkou. “Toméééééé,“ ozývá se volání pátračů po celé vesnici.  Starosta přivolává policisty. Celá vesnice je na nohou. „Nebojte se, určitě uděláme všechno, abychom ho našli,“ uklidňuje uplakanou a zoufalou matku dvouletého Tomáška přivolaný psycholog. Přijíždějí psovodi a psi očichávají botičky teprve dvouletého chlapečka.

Kdosi říká. „Měl zelenou mikinu, gumáčky na hlavě červený šátek a vojenskou čepici,"   Nahlas to nikdo neřekne, ale všem dotírá v hlavě jediná myšlenka. „Panebože, jen ať nespadl do vody.“ 

 

Do redakce tato zpráva dorazila druhý den ráno. „Jano, máš to nejblíž, tak tam vyraž. Fotograf už vyjíždí,“ volá reportérce šéfredaktor. Jen co skončí, Jana už vytáčí mobil na starostu. „Můžete mi říct něco bližšího o tom ztraceném chlapci? “ 

„Je to hrozné. Ještě mu nejsou ani dva roky. Zmizel v úterý v sedm večer, když si hrál na dvorku. Celá vesnice už ho hledala celou noc,“ přerývaně mluví do mobilu starosta.

„Jedeme do Otic, kde vás najdeme?“

„Přijeďte k úřadu. Promiňte, já už musím.“ Položil.

Obecní úřad se změnil v hlavní štáb záchranářů. Ze vchodu právě vychází skupina vojáků a policistů v černých maskáčích. „Vy půjdete po pravém břehu, vy po levém. Prohledejte každý keř, každý příkop, nebo rouru,“ přikazuje velitel.

Muži mizí v křoví podél rozvodněné Hvozdnice. Začíná drobně poprchávat a fouká nepříjemný vítr. Jana popochází kolem a přitom si píše poznámky. Prsty už má úplně ztuhlé. „Jak to asi prožívá v té zimě malý chlapeček?“ hrozí se v duchu.

Má štěstí. Zrovna trefí na policejního mluvčího. „Je něco nového?“

„Jmenuje se Tomáš a už jsem rozeslal mejlem i jeho fotografii. Celou noc ho hledala více jak stovka lidí. Záchranáři, hasiči, psovodi i policisté. Zatím jsme nic nenašli. Volali jsme i potápěče, měli by dorazit ke splavu,“ dopoví mluvčí a mizí v autě.

 

Jana kývne na kolegy z ostatních novin a v autě se radí s fotografem Jardou, co dál. „Pojedeme k domu, kde bydlí rodina, třeba uvidíme nějaké sousedy,“ navrhuje. Mají štěstí. U vrátek sousedního domu stojí starý muž. Jana se mu představí a opatrně se vyptává, co ví o tragédii v sousedství.

„Doufáme, že Tomáška najdeme. Dcera je z toho úplně zdrcená a zeť se od včerejšího večera ještě nezastavil. Pořád chodí s hasiči a policisty a hledá ho,“ říká muž a jí dochází, že mluví s chlapcovým dědečkem. Příbuzní se chytají každého stébla. 

„Už jsme volali i jasnovidce. Ta nám řekla, že stále žije a že ho odvezla nějaká paní v autě,“ doufá děda.

Novinářka zastavuje muže se psy. Jsou od bláta, unavení a promrzlí. „Bohužel už druhý den prší, takže to mají psi těžší. Na místě, kde chlapce viděli naposledy, prošly desítky lidí. Večer nás tam bylo pět. Psi jsou všestranně vycvičeni a celou noc jsme chodili v rojnici. Teď to projdeme znovu, protože za tmy to vypadá úplně jinak,“ říká policejní psovod.

Ruce už má reportérka tak ztuhlé, že nedokáže sevřít pero. Aby se trochu zahřála, vejde do místní pekárny a během toho, co ukusuje ještě teplý rohlík, vyzvídá, jestli něco nevědí. Nic.

 

Potkávají se s fotografem u auta a jedou ke splavu. Tam už parkují vojenská auta s potápěči. „Bude to trvat aspoň hodinu, než si výzbroj vůbec připravíme, ale asi budeme muset nějak snížit hladinu. Je moc vysoká, abychom něco našli,“ přemýšlí nahlas šéf potápěčů, když zahlédne bouřící vodu pod splavem. Vrací se do vesnice. Nad nimi krouží speciální vrtulník s termovizí. Jana vytáčí policejního mluvčího. „Pořád nic, ale hledáme ještě v rojnici na polích za vesnicí.“

 

Už je vidí. Kolega vytahuje fotoaparát a běží fotit. Na tvářích hledajících mužů je vidět únava. Jsou na nohou už od rána, osm hodin v kuse.

„Začali jsme hledat po břehu Hvozdnice. U každého keře jsme zastavili, jestli se tam něco nezachytilo. Teď budeme hledat po pravé straně Moravice,“ stačí ještě říct velitel pátračů a už mizí za keři u řeky.

Jana se v autě podívá na hodinky. „Do prčic, už jsou tři,“ vyjede jí a začne si psát úvod článku. Jen co ji fotograf vysadí, zazvoní mobil.

„Dáváme to jako otvírák i do deníku, takže budeme potřebovat tak padesát řádků,“ volá editor z pražské redakce. Úplně promrzlá sedá k počítači a prsty si rozehřívá o horký hrnek s čajem. V žaludku ji kručí hladem, ale není čas. Už ze sebe chrlí první text a hned ho odesílá mejlem do Prahy.

Jen co se chvíli narovná, mobil se opět rozdrnčí. Tentokrát je to editor z ostravské přílohy. „Hele, mám špatnou zprávu. Vypadl inzerát, takže kromě otvíráku musíš zaplnit ještě celou další stranu. A uzávěrka je už v sedm,“

„No to je věc. Budu ti to posílat postupně a ty si to dolaďuj, aby tam nebyly chyby,“ přemýšlí reportérka nahlas a začíná psát odlišnou verzi smutného příběhu. „Děj se vůle Boží,“ říká si v duchu, když odklikne poslední text. Kdyby se jí někdo v ten okamžik zeptal, jak se jmenuje, nevěděla by.   

 

Třetí den, hledání. Hasiči, psovodi, policisté, záchranáři. Všichni znovu a znovu prohledávají křoviny a břehy kolem řeky. V duchu už vědí, že najít malého Tomáše živého by byl hotový zázrak. Nahlas to ale nikdo neřekne.

„Chlapec se mohl instinktivně schovat do nějakého úkrytu, boudy nebo kanálu. Tak malé dítě má však horší schopnost hospodařit s tělesným teplem než dospělý a proto se organismus rychleji podchlazuje,“ vysvětluje mi zkušený záchranář. Dítě si samo nedokáže najít jídlo ani vodu. „Kdyby žil, už by byl silně dehydrovaný a jeho šance na přežití v nekrytém terénu klesá každou hodinou. Pokud bychom ho nyní našli, byl by těžce podchlazený a vlivem zimy  a dehydratace, zřejmě v bezvědomí,. Šance na záchranu je sice mizivá, ale naděje je vždycky,“ doufá lékař.

 

Čtvrtý den hledání. Teď už zbývá najít jen tělo. Hrázný přestává v noci odpouštět vodu z přehrady, aby se snížila hladina v řece. „Tak už ho našli,“ volá Janě v pátek kolega. Ta sedá do auta a jede ke splavu. Na mostě je rušno. Jsou tu záchranáři, potápěči i filmové štáby.

„Když se voda snížila, prohledali jsme splav a potom i místo přímo pod splavem. Asi pět metrů za splavem je betonová plocha, na které by se mohlo něco zachytit. Proto jsme nechali zastavit vodu v levé části jezu. Na mostě stáli policisté, kteří hlídali, jestli se ve vodě něco neobjeví,“ popisuje jeden z potápěčů.

Nic se nestalo, takže se vše opakuje, jen voda proudí z opačné strany. Nadzvedává vše, co se pod splavem zachytilo. Všichni pozorně sledují kalnou hladinu. „Tam! Vidím bloňdatou hlavu, ruku a zelenou mikinu,“ volá jeden z mužů na mostě.

Tělíčko se zhouplo na hladině a hned zase zmizelo ve vodě. Dvě hodiny trvalo, než ho potápěči znovu objevili pod vodou dobrých sto metrů po proudu. Jeden z nich ho podává hasičům do člunu a ti ho jemně balí do deky. I zkušení záchranáři neskrývají dojetí. Na břehu už čeká lékař, aby tělíčko prohlédl. Své nejtěžší okamžiky ale prožívá otec malého Tomáše. Jde k tělíčku se strýcem identifikovat tělo. „Je to Tomášek,“ řekne zlomeným hlasem a málem upadne.

Na mostě nad nimi, se ve stejný čas tlačí kolem policejního mluvčího novináři a reportéři všech regionálních televizí. „Ano, otec chlapce identifikoval. Teď pravděpodobně dojde k soudní pitvě,“ říká mluvčí novinářům. „A co rodiče, nebude policie šetřit, jestli to nezavinili?“ ptá se ambiciózní mladá reportérka soukromé televize.

„To nemohu potvrdit. Vše záleží jaké budou výsledky dalšího šetření,“ odpovídá mluvčí.

Mladá žena kývne na kameramana a postaví se ani ne deset metrů od místa, kde se právě otec loučí se svým mrtvým chlapečkem.  „Podle policejního mluvčího bude policie šetřit, zda vinu na smrti chlapce nenesou rodiče,“ říká do kamery.

Janě se z toho zvedne žaludek. Právě si totiž představila, co by asi cítila, kdyby pod mostem leželo tělo jejího synka. Zhluboka dýchá a odjíždí napsat smutný konec.

 

 


Valid XHTML and CSS.