news menu leftnews menu right

Nejnovější

Z mlýna je „nemlyn" s překvapením. Hostům tam teče pod nohama voda

Kravaře. O existenci starého kravařského mlýna, se majitel stavební firmy DK1 Daniel Kozel dozvěděl náhodou. Když ho uviděl, věděl, že ho musí koupit. Skoro čty....

Všichni čekají, co vymyslí FURTISAMI. Pomáhá a baví se celá obec

Velké Hoštice. Každým rokem jiné překvapení. Dětské dny ve Velkých Hošticích na Hlučínsku, se díky skupině nadšenců staly magnetem, nejen pro místní. Loni se....

Svatý Martin přijede na perníkovém koni

Bohuslavice. Ti, kdo si chtějí zažít atmosféru začínajícího adventu určitě už dnes zamíří do Bohuslavic. Po tři dny budou v místním kulturním domě místní p....

Studentky navrhly unikátní betlém. Dřevo napustí olejem Svatého Kříže

Opava. Návrh betlému tří studentek opavské Střední školy průmyslové a umělecké, zvítězil v soutěži vyhlášené opavským magistrátem a ozdobí letošní v....

Příběh ze záhrobí se prodává sám

Dolní Benešov. Nedávno vyšla dolnobenešovské spisovatelce Anně Malchárkové nová knížka Záhada kamenného svědka. Autorka se v ní vrací ke krvavé vraždě b....

Bio zahrádka přinesla úrodu. Patnáct obřích dýní

Chuchelná. Žádný pěstěný trávník, ani módní štěrkové záhony s okrasnými travami. Zahrádka před domem Antonína Pavlíčka v Chuchelné, vypadá jako ....

Kravaře mají nejlepší trafiku

Kravaře. Absolutním vítězem soutěže První novinové společnosti (PNS) o Trafiku roku 2015 se stala Magda Lišková z Kravař. Získala ji v kategorii „okénk....

Byla jsem přitom

Praha. „Zavřít hranice. Soudit se o kvóty. Jinak nové volby.“  To bylo ústřední přání asi šesti tisíc lidí, kteří se v sobotu sešli na Hradčanském ná....

Chceš stavět? Zaplať silnici a daruj městu

Kravaře. Majitelům stavebních pozemků v Kravařích, které nejsou napojeny na veřejné sítě, ani komunikace, věnovali zastupitelé novoroční dárek. Jsou to zás....

Kravařský odpust vydělal milion, Kutský ani korunu

Kravaře. Po dlouhých letech se Kravařští dozvěděli, kolik město vydělalo na největší akci celého roku, Kravařském odpustu. Na pronájmu pozemků a veřejného pro....

Počítadlo návštěv:
Kříž zná příběh Marušky
(3 Hodnoceno, průměr 4.67 z 5)
Napsal uživatel Liana Melecká   
Středa, 17 Srpen 2011 16:10

Hlučín. Všichni, kteří jezdí autobusem číslo čtyřiatřicet, ho znají. Visí na statném dubu u cesty vpravo, kousek před hřbitovem Březiny. Hned vedle stojí malý, hodně starý dubový kříž. Obrázek i kříž bývají ozdobeny květinami, v létě často natrhanými z meze přilehlého pole, nebo z okolních zahrádek. Nejkrásnější kytička tu bývá, když kvetou kopretiny, chrpy a vlčí máky.

Kdo tady chvíli postál, toho pravděpodobně ovanulo zvláštní kouzlo a příjemný pocit, který bývá na významných, nebo posvátných místech. Podle mne vzniká takový pocit v místech, která jsou po generace navštěvována pokornými a věřícími lidmi. Možná, že na takovém místě každý dobrý člověk zanechá nepatrnou část svého nehmotného Já, které se po generace sčítá a vytváří ten zvláštní, nepopsatelný pocit, který citliví lidé vnímají.

Pátrání bylo úspěšné

Jak dlouho se již kouzlo tohoto místa vytváří, mne napadlo teprve nedávno a hned jsem si přál tuto záhadu vyřešit. Jako první se vynořila myšlenka změřit průměr dubu s obrázkem a spočítat letokruhy na podobném dubovém pařezu. Nebyl to problém, zjistil jsem, že dub má přibližně osmdesát let. Abych se dozvěděl, proč tam lidé dali svatý obrázek a kříž, začal jsem pátrat po pamětníkovi, který místo zná. Podařilo se! Našel jsem Bruna Balarina. Člověka, který pod obrázkem vyměňuje kytičky a příběh obrázku zná z vyprávění dědů, když byl ještě malým klukem.

Za starých časů nebyly cesty, které jsou dnes. Chodilo se hlavně pěšky a jediná cesta z Hlučína do Bobrovníků vedla kolem starého mlýna. Ten stál vpravo od malého rybníka na Jasénkách a pak pokračovala úvozem přes Malánky k Bobrovníkům. Hlavní cesta do Ostravy vedla přes Vrablovec a Petřkovice, jiné cesty nebylo. V prostoru mezi těmito cestami byla sice skromná políčka, ale převážně husté a hluboké jedlo-bukové lesy.

Mlýn tam stával v padesátých letech

Mlýn na Jasénkách si ještě sám dovedu vybavit, zavedla nás tam v první třídě paní učitelka Pavlíčková. Bylo to na školní vycházce v roce 1953. Vraceli jsme se zpět s mateřídouškou nasbíranou kousek dál, v úvozu staré cesty. Je zajímavé, že tam roste stále a voní stejně jako tehdy, před léty. Dřevěným náhonem pod cestou se přiváděla voda z rybníka k mlýnskému kolu, které v té době už ale neexistovalo. K pohonu mlýna se používal velký pístový motor na plyn z uhlí. K mlýnu a k hospodářským stavením patřila i velká stodola, která s ostatními budovami a chlévy vytvářela dvůr, po kterém běhalo mnoho slepic, kachen i husí. V chlévě byly koně, krávy, ovečky, prostě všechno co k mlýnu a hospodářství patří.

Asi o sto let dříve muselo hospodářství ve mlýně vypadat podobně, jenom byla větší bída, více dětí a větší pracovní shon. Dnes už nikdo nezjistí, jestli museli všichni utíkat sklízet seno před blížící se bouří, nebo z nějakého jiného důvodu. Prostě na dvorku zůstala sama ještě ani ne dvouletá Maruška, dcerka mlynáře. Dříve se děti tak úzkostlivě nehlídaly jako dnes, na prvním místě bylo vždy hospodářství, které muselo všechny uživit. Až po jisté době, když se všichni vrátili z pole a vše bylo uklizeno, začali Marušku hledat.

Marušku našli pod dubem

Přišla noc a Maruška nikde. Utopila se v rybníku? Vzala ji voda, nebo vyšla otevřenými vraty a zatoulala se do lesa? Nebylo jí večer, nebylo jí ráno. Volali, hledali, modlili se a plakali, ale ani druhý den ji nenašli. V Hlučíně žil v té době starý a zkušený hajný, který mlynáře i Marušku znal. Neřekl nic, když za ním přišli, vzal pušku, psa a šel hledat. Vždyť kdo jiný znal lépe zdejší kraj s Opavicí a hlubokými lesy. Až druhý den pozdě večer hajný Marušku našel a přinesl do mlýna. Spala pod stromem v hustém lese, na místě, kde dnes stojí statný dub se svatým obrázkem. Z vděčnosti za nalezení Marušky nechal mlynář postavit na tom místě kříž. Čas od času obnovovaný kříž tam stojí dodnes, jako připomínka události, která už málem vešla v zapomnění.

Jiří Sonnek

 


Valid XHTML and CSS.