news menu leftnews menu right

Nejnovější

Z mlýna je „nemlyn" s překvapením. Hostům tam teče pod nohama voda

Kravaře. O existenci starého kravařského mlýna, se majitel stavební firmy DK1 Daniel Kozel dozvěděl náhodou. Když ho uviděl, věděl, že ho musí koupit. Skoro čty....

Všichni čekají, co vymyslí FURTISAMI. Pomáhá a baví se celá obec

Velké Hoštice. Každým rokem jiné překvapení. Dětské dny ve Velkých Hošticích na Hlučínsku, se díky skupině nadšenců staly magnetem, nejen pro místní. Loni se....

Svatý Martin přijede na perníkovém koni

Bohuslavice. Ti, kdo si chtějí zažít atmosféru začínajícího adventu určitě už dnes zamíří do Bohuslavic. Po tři dny budou v místním kulturním domě místní p....

Studentky navrhly unikátní betlém. Dřevo napustí olejem Svatého Kříže

Opava. Návrh betlému tří studentek opavské Střední školy průmyslové a umělecké, zvítězil v soutěži vyhlášené opavským magistrátem a ozdobí letošní v....

Příběh ze záhrobí se prodává sám

Dolní Benešov. Nedávno vyšla dolnobenešovské spisovatelce Anně Malchárkové nová knížka Záhada kamenného svědka. Autorka se v ní vrací ke krvavé vraždě b....

Bio zahrádka přinesla úrodu. Patnáct obřích dýní

Chuchelná. Žádný pěstěný trávník, ani módní štěrkové záhony s okrasnými travami. Zahrádka před domem Antonína Pavlíčka v Chuchelné, vypadá jako ....

Kravaře mají nejlepší trafiku

Kravaře. Absolutním vítězem soutěže První novinové společnosti (PNS) o Trafiku roku 2015 se stala Magda Lišková z Kravař. Získala ji v kategorii „okénk....

Byla jsem přitom

Praha. „Zavřít hranice. Soudit se o kvóty. Jinak nové volby.“  To bylo ústřední přání asi šesti tisíc lidí, kteří se v sobotu sešli na Hradčanském ná....

Chceš stavět? Zaplať silnici a daruj městu

Kravaře. Majitelům stavebních pozemků v Kravařích, které nejsou napojeny na veřejné sítě, ani komunikace, věnovali zastupitelé novoroční dárek. Jsou to zás....

Kravařský odpust vydělal milion, Kutský ani korunu

Kravaře. Po dlouhých letech se Kravařští dozvěděli, kolik město vydělalo na největší akci celého roku, Kravařském odpustu. Na pronájmu pozemků a veřejného pro....

Počítadlo návštěv:
Povídky: Válečný Štědrý večer
(1 Hodnoceno, průměr 1.00 z 5)
Napsal uživatel Liana Melecká   
Neděle, 15 Únor 2015 14:29

Milí čtenáři Prajzských novin. Během své novinářské praxe jsem mluvila se spoustou zajímavých lidí, kteří mi vyprávěli své životní příběhy. Některé z nich vyšly v novinách, na jiné nebylo právě místo, nebo se nehodily do koncepce šéfredaktora. Přišlo mi, že by bylo líto je nechat zapomenuté a tak jsem se rozhodla ty nejzajímavější upravit do podoby povídek a zveřejnit. Budu moc ráda, když mi napíšete svůj názor, jestli se vám líbí, nebo kritiku, pokud se vám neco líbit nebude. 

 

Ticho ruší jen tikání hodin. Chlapec odhrnul peřinu, aby se podíval, kolik ukazují. Teprve osm. Dneska si Horst ještě může pospat. Je totiž 25. prosince roku 1944, Štědrý den. Přetahuje si peřinu přes hlavu, ale myšlenky mu nedovolí usnout. „Co asi dělá táta na frontě ? Žije ještě ? Kdy už konečně válka skončí ? “ 

Vylézá z postele a jde k oknu. Teplý dech zanechává na zamrzlém oknu kukátko. Venku je bílo a pěkně mrzne. Už dva dny táhnou z Hlučína přes Kravaře dlouhé kolony německých vojáků. Už vůbec nepřipomínají tu hrdou armádu, co před pěti lety pochodovala na východ. Na to, jaká je zima, jsou jen lehce oblečeni. Aby nezmrzli, klopýtají pěšky, vedle těžce naložených saní. Od nozder vyčerpaných koní stoupá pára, která okamžitě mrzne na hřbetech. Chlapec v duchu obdivuje řidiče motorek. Ti kličkují mezi kolonami a na zmrzlých cestách udržují rovnováhu jen zázrakem. Během posledních dvou dnů prošly městem desetitisíce vojáků.

V deset už je Horst venku s partou kamarádů.

„Víte, že lazaret není jenom nad hospodou a v klášteře, ale že raněné vozí i do tělocvičny ve škole ?“ podělí se o novinky Herbert.

„Tak hezké svátky,“ přejí si kluci navzájem.

Přestože mnozí z nich ví, že jejich táta, nebo bratr u štědrovečerního stolu nikdy nezasednou. Jako obyvatelé Altreichu padli, jak píší noviny „za vůdce, národ a vlast“. Ani pro Horsta nejsou letošní vánoce právě radostné. Celá rodina se za posledních pět let sešla o Štědrém večeru pouze jednou. Otec bojuje kdesi na východní frontě v Estonsku a sestra slouží u Červeného kříže v Bavorsku. Takže letošní vánoce budou s maminkou jen sami dva.

Chlapec se vrací do domu. Už je poledne, ale pec je prázdná. Podle křesťanské tradice se u nich drží půst. To aby viděli „zlaté prasátko“. Matka se pustila do gruntování. Horstovi nachystala koberce na vyklepání. Musí také přinést vodu ze studny a dřevo a uhlí na topení. Tím jeho povinnosti nekončí. Ještě ho čeká krmení domácích zvířat. V chlívku ho mečením vítá koza, nasypat jde také slepicím a husám..

Teprve pak může do tepla kuchyně. Matka už začala s přípravou štědrovečerní večeře. Jako každým rokem chystá fazolovou polévku a pečeného kapra s bramborovým salátem. Místo dezertu sladký kompot, z toho, co vyrostlo na zahrádce. Stůl je překrytý bílým ubrusem. Chlapec vytahuje talíře a klade k nim příbory. Těsně před večeří přináší svůj dárek. Vázu s jedlovou větví, kterou uřízl v parku. Ještě ji ozdobí svíčkami a obě zapálí.

„Otče náš, jenž jsi na nebesích..“ modlí se oba vestoje.

Pak beze slova jedí. Po jídle znovu poděkují Pánubohu a mlčky si podají ruce. Oba myslí na ty, co tu dneska chybí. Najednou se matka rozhovoří.

„Měli jsme vždycky krásné vánoce. V pokoji stál krásně nazdobený  stromek, s vánoční hvězdou, jablky, skleněnými andílky, barevnými ptáčky i bonbony. A Ježíšek vám přinesl spoustu dárků,“ 

V jejím světlem svíčky osvíceném obličeji se zatřpytí slzy. Ticho přerušují jen vojenské písně a pozdravy vojáků z fronty, linoucí se z rádia. Blíží se půlnoc a oni míří do kostela na mši. K zemi se snáší sněhové vločky. Lampy jsou kvůli náletům zhasnuté.  Ze tmy tak vystupují jen desítky malých, světýlek. To, jak si lidé svítí lucernami na cestu.

„Ať nový rok přinese konečně mír lidem na celém světě,“ přeje věřícím kněz.

Pro Horstovu rodinu však ani konec války štěstí nepřinesl. Svého otce už nikdy neviděl. Válku i ruské zajetí sice přežil, když se chtěl, ale čtyři roky po válce vrátit domů k rodině, nemohl. Soudruzi na úřadech ho označili za nežádoucího a on zbytek svého života prožil v Německu. Šest let trvalo, než jeho ženě dovolili odjet za ním. Syna za nimi nepustili, takže ho až do otcovy smrti dělila „Železná opona“.

 

 


Valid XHTML and CSS.