news menu leftnews menu right

Nejnovější

Z mlýna je „nemlyn" s překvapením. Hostům tam teče pod nohama voda

Kravaře. O existenci starého kravařského mlýna, se majitel stavební firmy DK1 Daniel Kozel dozvěděl náhodou. Když ho uviděl, věděl, že ho musí koupit. Skoro čty....

Všichni čekají, co vymyslí FURTISAMI. Pomáhá a baví se celá obec

Velké Hoštice. Každým rokem jiné překvapení. Dětské dny ve Velkých Hošticích na Hlučínsku, se díky skupině nadšenců staly magnetem, nejen pro místní. Loni se....

Svatý Martin přijede na perníkovém koni

Bohuslavice. Ti, kdo si chtějí zažít atmosféru začínajícího adventu určitě už dnes zamíří do Bohuslavic. Po tři dny budou v místním kulturním domě místní p....

Studentky navrhly unikátní betlém. Dřevo napustí olejem Svatého Kříže

Opava. Návrh betlému tří studentek opavské Střední školy průmyslové a umělecké, zvítězil v soutěži vyhlášené opavským magistrátem a ozdobí letošní v....

Příběh ze záhrobí se prodává sám

Dolní Benešov. Nedávno vyšla dolnobenešovské spisovatelce Anně Malchárkové nová knížka Záhada kamenného svědka. Autorka se v ní vrací ke krvavé vraždě b....

Bio zahrádka přinesla úrodu. Patnáct obřích dýní

Chuchelná. Žádný pěstěný trávník, ani módní štěrkové záhony s okrasnými travami. Zahrádka před domem Antonína Pavlíčka v Chuchelné, vypadá jako ....

Kravaře mají nejlepší trafiku

Kravaře. Absolutním vítězem soutěže První novinové společnosti (PNS) o Trafiku roku 2015 se stala Magda Lišková z Kravař. Získala ji v kategorii „okénk....

Byla jsem přitom

Praha. „Zavřít hranice. Soudit se o kvóty. Jinak nové volby.“  To bylo ústřední přání asi šesti tisíc lidí, kteří se v sobotu sešli na Hradčanském ná....

Chceš stavět? Zaplať silnici a daruj městu

Kravaře. Majitelům stavebních pozemků v Kravařích, které nejsou napojeny na veřejné sítě, ani komunikace, věnovali zastupitelé novoroční dárek. Jsou to zás....

Kravařský odpust vydělal milion, Kutský ani korunu

Kravaře. Po dlouhých letech se Kravařští dozvěděli, kolik město vydělalo na největší akci celého roku, Kravařském odpustu. Na pronájmu pozemků a veřejného pro....

Počítadlo návštěv:
Nechci být součástí stáda
(0 Hodnoceno, průměr 0 z 5)
Napsal uživatel Kateřina Havlásková   
Pondělí, 20 Červen 2011 07:05

Ve čtvrtek byla stávka. Lidé této země se rozdělili na dva tábory. Jedni stávkovali, druzí na ně dost nadávalali. Vzájemně si vyhrožovali. Když jsem to tak sledovala, dostala jsem strach, kam nás toto vzájemné osočování může zavést.
Kolik zloby tu bylo. I já jsem ve čtvrtek přišla o zajímavou pracovní schůzku,která se díky stávce zrušila. Všichni z nás museli nějak reagovat.                                                                                                                                                                                                                     Nejsem si jistá, jak zní přesně to přísloví "dva se hádají, třetí se z toho raduje", vybavujete si jej? Vím jistě, že zní jinak, jen ta pointa je důležitá a trefná. A tak se vzájemně osočujeme, hádáme, závidíme "nos mezi očima". A třetí? Se vesele baví a dělá si to své, protože na to má klid. Opět jsme se zabalili sami. Neumím to napsat filozoficky, odborně, politicky, světově. Jsem máma a žena a tak většinou hovořím tak, jak to cítím.
   Když to tak vřelo proběhl na ČT 1 dokument "Reportéři". Hovořilo se o převodu majetku českého státu na německý stát. Historicky nevyčíslitelný palác, kde sídlí německá ambasáda se převádí za pozemek v Berlíně, kde budeme moci postavit naši ambasádu, protoža ta stávající je nevyhovující. Hovořili odborníci, opatrně, zděšeně. Politici razantně, rozumně a důležitě :-). Kdo to z nás ví, že se opět kus naší historie převede jinam. Jak bylo řečeno, to se přeci neprodává, to je výhodný převod. Jen mi v ten okamžik nebylo jasné pro koho. Já vím ,když bychom to věděli, co bychom s tím mohli udělat, jak to ovlivnit, jak to zastavit, či změnit. Ostatně každý z nás má kupu svých starostí, tak co "nějaký historicky nevyčíslitelný palác", že. A tak se staráme. O koho, o co.
    I já se starám. Dostudují mé děti a budou na to mít? Seženou si brigádu a pak i práci? A budou ji mít zaplacenou. Budou mít kde a za co bydlet? Budou mít za co slušně žít? Bojím se, jaký život budou mít šanci vést, co jim přenechávám. Mám je ráda, moc, ty své vlastní děti, jako každá máma se bojím. Mám ráda i ty pracovní děti, jen nějak jinak. Starám se o sebe, o ty které mám ráda a na ostatní se mi nedostává síly, odvahy, chuti, odhodlání.......A proč taky, přeci to nemá smysl, je to zbytečné, marné. Stejně jsem na to malá, nikdo mě neslyší, nikdo mě neposlouchá, všem je to jedno. Realita je přeci naprosto jiná, než jak já odpovídám pracovním "dětem" lidem, zatím v malém těle.
    Snažím se odpovídat, žij na plno, tady a teď, žij slušně, buď si vědom toho, že tvá svoboda končí, kde začíná svoboda toho druhého, že když někoho pustíš sednou v trolejbuse přijdeš jen o to své místo k sezení, že je potřeba převzít zodpovědnost za svá slova a to co uděláš. Že máš právo na chybu, jen se ji příště pokus vyvarovat. Přijmi její poselství, využij ji pro svůj růst a jdi
dál. Že má smysl žít a ne jen přežívat. Že má smyls slyšet - protože uslyšíš zpěv ptáků, bzukot včel. Zároveň volání o pomoc a pláč dítěte. Že má smysl citit, protože ucítíš vůni šeříku, čerstvě posečené trávy. Zároveň zápach odpadků.
   Ucítíš pohlazení,hebkost kůže a obejmutí, lásku a radost. Zároveň kopnutí, zlobu, smutek, žal, bolest, utrpení. Že más mysl vidět - protože uvidíš krásu, tu nádheru, které se říká svět, život, zrození. Zároveň nemoc, stáří, bolest, smrt. Že je to všechno naprosto nádherné, krásné a bolavé zároveň. Že pokud toto všechno umíš, máš nádherný dar i odpovědnost, co s tím vším uděláš, jak s tím naložíš. Je to tvé svaté právo se rozhodnout jak s tím vším velkým darem, který jsme každý dostali naložíš. Jestli budeš mít odvahu žít, či jen přežívat. Jak krásně se přitom cítím, když to píši. Jakou to má sílu. Jen kde ji stále brát. Při té vší realitě.
I já se bojím, i já se stávám součástí "stáda". Někdy mi dají cukr, jindy šlehnou bičem a já jdu. Kam? S kým? Čeho jsem to součásti? I já jsem figurkou na šachovnici. Kdo ji postavil ,kdo s ní tahá. Zoufalství? Rezignace? Odevzdanost?
Osud ? Snad, možná.
   Jenže to by jste tu nesměli být. Spousty dalších "figurek". Já vám říkám lidé. Mé dvě děti - ikdyž nejsou můj majetek. Kupa naprosto cizích lidí, kamarádů, známých. Kupa mamin, tátů, mraky dětí, tet a strejdů, babiček a dedečků. Sousedů a sousedek.
Každý z vás se umí usmát. Pomyslně utřít moji kapku slzy. Každý z vás žije na plné pecky a dělá víc než dobře svoji práci, která pohladí tělo i duši. Stále to ještě má smysl, protože tu jste. Jeden si ve chvíli zoufalství myslí, že ne. Pak vás potká cestou životem a víra je tu opět zpět. Vlastně se neztratila, to jen chvíli jsem přestala vidět cíl. Důstojný život, krásný svět.
   A tak si znovu říkám je krásné vidět, cítit, slyšet a žít. Se vším všudy, co to přináší. Protože ať se to někomu líbí, či ne, jsme tou realitou samotní. Tvoříme ji. Jsem "jen" člověk, žena, máma. Mluvím "jen" tak, jak to cítím a umím. A tak nechci být stádem, nýbrž součástí všech těch, kteří cítí, vidí, slyší a žijí. Proto dávám svůj kousek díla do toho velkého, co dáváte každý z vás, proto jsem vaší součástí, tak jako vy jste tou mojí. Oni se skládá z já a ty.


Kateřina Havlásková
 

 

 


Valid XHTML and CSS.