news menu leftnews menu right

Nejnovější

Z mlýna je „nemlyn" s překvapením. Hostům tam teče pod nohama voda

Kravaře. O existenci starého kravařského mlýna, se majitel stavební firmy DK1 Daniel Kozel dozvěděl náhodou. Když ho uviděl, věděl, že ho musí koupit. Skoro čty....

Všichni čekají, co vymyslí FURTISAMI. Pomáhá a baví se celá obec

Velké Hoštice. Každým rokem jiné překvapení. Dětské dny ve Velkých Hošticích na Hlučínsku, se díky skupině nadšenců staly magnetem, nejen pro místní. Loni se....

Svatý Martin přijede na perníkovém koni

Bohuslavice. Ti, kdo si chtějí zažít atmosféru začínajícího adventu určitě už dnes zamíří do Bohuslavic. Po tři dny budou v místním kulturním domě místní p....

Studentky navrhly unikátní betlém. Dřevo napustí olejem Svatého Kříže

Opava. Návrh betlému tří studentek opavské Střední školy průmyslové a umělecké, zvítězil v soutěži vyhlášené opavským magistrátem a ozdobí letošní v....

Příběh ze záhrobí se prodává sám

Dolní Benešov. Nedávno vyšla dolnobenešovské spisovatelce Anně Malchárkové nová knížka Záhada kamenného svědka. Autorka se v ní vrací ke krvavé vraždě b....

Bio zahrádka přinesla úrodu. Patnáct obřích dýní

Chuchelná. Žádný pěstěný trávník, ani módní štěrkové záhony s okrasnými travami. Zahrádka před domem Antonína Pavlíčka v Chuchelné, vypadá jako ....

Kravaře mají nejlepší trafiku

Kravaře. Absolutním vítězem soutěže První novinové společnosti (PNS) o Trafiku roku 2015 se stala Magda Lišková z Kravař. Získala ji v kategorii „okénk....

Byla jsem přitom

Praha. „Zavřít hranice. Soudit se o kvóty. Jinak nové volby.“  To bylo ústřední přání asi šesti tisíc lidí, kteří se v sobotu sešli na Hradčanském ná....

Chceš stavět? Zaplať silnici a daruj městu

Kravaře. Majitelům stavebních pozemků v Kravařích, které nejsou napojeny na veřejné sítě, ani komunikace, věnovali zastupitelé novoroční dárek. Jsou to zás....

Kravařský odpust vydělal milion, Kutský ani korunu

Kravaře. Po dlouhých letech se Kravařští dozvěděli, kolik město vydělalo na největší akci celého roku, Kravařském odpustu. Na pronájmu pozemků a veřejného pro....

Počítadlo návštěv:
Když nevíš, co je k jídlu, podívej se pod pokličku
(1 Hodnoceno, průměr 5.00 z 5)
Napsal uživatel Liana Melecká   
Čtvrtek, 06 Říjen 2011 14:17

Pouť Liany Melecké do Santiaga de Compostela trvala pětadvacet dnů a celkem ušla 578 kilometrů. Začala v přístavu Santander a trasa, kterou si vybrala je značena jako Camino del Norte. Vede podél pobřeží Cantabrijského moře. Co každý den zažila, najdete vždy ve čtvrtek v Prajzských novinách. Všechna pokračování pak v rubrice zajímaví lidé.

Oviedo. Avillés. Vstávám v sedm a snažím se dělat co nejmenší hluk, abych nevzbudila Annu s Michelem, dva Pařížany se kterými jsem se potkala hned první den své poutě. V místnostech bez dveří se však zvuky rozléhají, takže si ještě zamáváme a vyrážím.

Venku opět prší. Pak přímo lije, takže zabočím do prvního otevřeného baru. Je tam teplo a po chvilce mám před sebou velký hrnek silné kávy a čerstvou bagetu. Dovnitř vchází muž, kterého jsem si všimla, jak popíjí kávu u stolku venku a s úsměvem mě zdraví. „Bueno camino,“ odpovídám mu, a přivolávám číšníka, abych si dala ještě čaj. Cosi mi povídá španělsky a ukazuje na odcházejícího muže. Co mi říkal mi dojde až při placení. Onen neznámý za mně snídani zaplatil. V duchu si představuji, jak nějaký člověk v Praze vytahuje peněženku a platí cizímu poutníkovi s batohem na zádech snídani. Neuvěřitelné.

Jen lituji, že jsem to nepochopila dřív, a muži nepoděkovala. Tak mu alespoň věnuji dnešní modlitbičku.

Camino mě vede po asfaltovém chodníku nad město a kolem proběhne pár sportovců.  Když mě míjí běžkyně s růžovým deštníkem nad hlavou, úžasem zapomenu zavřít pusu.

Sadit jedině v dřevákách

Po chvíli se asfaltový chodník se mění v bahnitou stezku, takže znovu oceňuji svůj zlepšovací nápad s folií pro záchranáře v botách. Ponožky mám nejen suché, ale taky pěkně teplé. Po několika kilometrech vidím na poli ženu v zajímavých dřevácích. Gesty ji poprosím, jestli si je můžu vyfotit. Ochotně přijde až ke mně a jeden mi podává. Vypadají jako ty holandské, jen na podrážce mají tři zvláštní podpatky, takže se do mokré hlíny neboří. Nohy měla žena obuté do teplých filcových papučí. Prstem ukazuji na zatažené nebe, zašklebím se a ukazuji na mraky. „U nás v Asturi prší pořád,“ odpovídá. Ještě si zamáváme a vyrážím na cestičku klikatící se vesničkami.

Pak přijde šok. Camino mě zavede na rušnou výpadovku, kde sviští jedno auto za druhým. Někdy se mi chce skočit do příkopu, ale nutím se pokračovat. Nohy už jdou samy, takže zapadnu do nejbližšího baru u cesty, kde nabízí menu del dia (denní menu).

Ochotná  kuchařka mi ukazuje vstup do zadní jídelny. S úlevou sundávám batoh a zpocený klobouk a už je u mně číšník. Vychrlí na mně španělsky nabídku. Když vidí, jak listuji ve svém obrázkovém průvodci, kývne na mně, ať jdu s ním. V kuchyni začne z hrnců sundávat pokličky a ukazuje, co je uvnitř. Nadšeně ukazuji na čočkovou polévku a zapečenou rybu s bramborem. Vše zajídám ještě kusem zmrzliny a zapíjím silnou kávou. Od vedle mě nadšeně zdraví parta mladíků, ale bohužel oni neumí německy a já zase anglicky.

 

 

Zchátralé vily nejen na předměstí

Procházím ulicemi s krásnými historickými vilami. Bohužel vypadají, jako by tam právě prošla fronta. Také lidé, nevypadají zrovna majetně. Cesta do centra se nekonečně táhne. Polykám prach, výfukové plyny a místy i smrad z nějaké chemičky.

Konečně vcházím do brány albergues, kterou provozuje místní církev. Už špinavý dvorek napovídá, jak to asi vypadá uvnitř. Tmavá a zapáchající místnost s třiceti, ne právě čistými palandami a sprchy s neodtékajícím odpadem. „To bude noc,“ pomyslím si v duchu a vyrážím do města s představou, že si někde v klidu dám něco malého k jídlu a zapiju sklenkou vína.

Jenže osazenstvo místních barů mě odrazuje vstoupit. Město na mně působí ošuntěle a připomíná průmyslovou Ostravu v šedesátých letech. Bloudím ulicemi až najdu azyl v cukrárně. Je plná rodin s dětmi, takže si k večeři vybírám pár zákusků a popíjím dobrou kávu. Cestou zpátky mě přiláká světlo do místního kostela. V boční kapli probíhá večerní pobožnost a parta mladých u kytary zpívá španělské žalmy.

Pak už spěchám do albergues. Soukám se do spacáku a snažím se nedotýkat skvrnami pokrytého polštáře. Přesně v deset jeden ze svatých mužů zhasne a zamkne vchod do dvora. Bůh s těmi, kdo se opozdili.

 

 

 


Valid XHTML and CSS.