news menu leftnews menu right

Nejnovější

Z mlýna je „nemlyn" s překvapením. Hostům tam teče pod nohama voda

Kravaře. O existenci starého kravařského mlýna, se majitel stavební firmy DK1 Daniel Kozel dozvěděl náhodou. Když ho uviděl, věděl, že ho musí koupit. Skoro čty....

Všichni čekají, co vymyslí FURTISAMI. Pomáhá a baví se celá obec

Velké Hoštice. Každým rokem jiné překvapení. Dětské dny ve Velkých Hošticích na Hlučínsku, se díky skupině nadšenců staly magnetem, nejen pro místní. Loni se....

Svatý Martin přijede na perníkovém koni

Bohuslavice. Ti, kdo si chtějí zažít atmosféru začínajícího adventu určitě už dnes zamíří do Bohuslavic. Po tři dny budou v místním kulturním domě místní p....

Studentky navrhly unikátní betlém. Dřevo napustí olejem Svatého Kříže

Opava. Návrh betlému tří studentek opavské Střední školy průmyslové a umělecké, zvítězil v soutěži vyhlášené opavským magistrátem a ozdobí letošní v....

Příběh ze záhrobí se prodává sám

Dolní Benešov. Nedávno vyšla dolnobenešovské spisovatelce Anně Malchárkové nová knížka Záhada kamenného svědka. Autorka se v ní vrací ke krvavé vraždě b....

Bio zahrádka přinesla úrodu. Patnáct obřích dýní

Chuchelná. Žádný pěstěný trávník, ani módní štěrkové záhony s okrasnými travami. Zahrádka před domem Antonína Pavlíčka v Chuchelné, vypadá jako ....

Kravaře mají nejlepší trafiku

Kravaře. Absolutním vítězem soutěže První novinové společnosti (PNS) o Trafiku roku 2015 se stala Magda Lišková z Kravař. Získala ji v kategorii „okénk....

Byla jsem přitom

Praha. „Zavřít hranice. Soudit se o kvóty. Jinak nové volby.“  To bylo ústřední přání asi šesti tisíc lidí, kteří se v sobotu sešli na Hradčanském ná....

Chceš stavět? Zaplať silnici a daruj městu

Kravaře. Majitelům stavebních pozemků v Kravařích, které nejsou napojeny na veřejné sítě, ani komunikace, věnovali zastupitelé novoroční dárek. Jsou to zás....

Kravařský odpust vydělal milion, Kutský ani korunu

Kravaře. Po dlouhých letech se Kravařští dozvěděli, kolik město vydělalo na největší akci celého roku, Kravařském odpustu. Na pronájmu pozemků a veřejného pro....

Počítadlo návštěv:
Před lijákem nás zachránila benzinka
(1 Hodnoceno, průměr 5.00 z 5)
Napsal uživatel Liana Melecká   
Pátek, 21 Říjen 2011 09:34

Pouť Liany Melecké do Santiaga de Compostela trvala pětadvacet dnů a celkem ušla 578 kilometrů. Začala v přístavu Santander a trasa, kterou si vybrala je značena jako Camino del Norte. Vede podél pobřeží Cantabrijského moře. Co každý den zažila, najdete vždy ve čtvrtek v Prajzských novinách. Všechna pokračování pak v rubrice zajímaví lidé.

 

El Pitu. Santa Marina. Vstáváme do šera. Venku stále prší. V malém domku za hotelem je moderně vybavená kuchyňka, kde nám majitelka nechala i něco malého ke snídani. Vaříme si kakao a čaj. Mé jediné dlouhé kalhoty neuschly, takže mi nezbývá, než do mlhy a deště vyrazit v bermudách. „No co, aspoň si nezastříkám nohavice," říkám si statečně.

Poslední foto před útulným hotýlkem (zprava Malý Klaus a Josef) 3X FOTO LIANA MELECKÁ

Ve čtyřech vyrážíme zdolat další etapu naší pouti. Po pár metrech Josef zjistí, že v pokoji zapomněl brýle. Vrací se  a my pokračujeme dál ve třech po silnici do Cuddilera. Nespěcháme, aby nás Josef mohl dohonit. Z Cudillera nás camino vede podél potoka na místní silničku. Když křížíme frekventovanou „šestsettřicet dvojku“ už nemrholí, ale přímo leje. Halím se do své všestrané fólie a nad mapou se shodujeme, že budeme raději pokračovat po hlavní silnici. Camino totiž míří na blátivou stezku do lesa. Azyl nacházíme v restauraci u benzinové stanice a u silné kávy čekáme, až déšť alespoň trochu přestane. Přichází další dva promočení poutníci.

Pozor na staveniště

Nebe se přece jenom protrhává, takže pokračujeme dál podél rušné silnice, až na nový most nad údolím. Tam odbočíme do lesa a dostáváme se zpátky na camino. V jednom úseku značení přeruší stavba silnice. Brodíme se mazlavým bahnem přes staveniště a chvíli bloudíme v lese, než najdeme správný směr. Naštěstí se z mraků vyklube sluníčko a my procházíme zalesněným údolím až do pěkného městečka Soto De Luina.

Je kolem poledne, takže držím partu s německými společníky a dáváme si v baru pivko. „Musíme doplnit vitamín D," tvrdí Velký Klaus a já neodporuji.

                                                                                                   Prší tak hodně, že raději jdeme po silnici. 

Akurát výčepní ten nával v siestě nějak nezvládá a ještě chce za pár jednohubek celé euro. Pak si všímáme, že místním je dává k nápoji zdarma. Nu, zdá se, že i tady chtějí různí podnikavci na poutnících vydělat.

Santa Marina stála za to

Rozhodujeme se, že půjdeme dál, až do městečka Santa Marina. Líbí se mi jeho název a podle průvodce, tam má být i ubytování. Pár kilometrů před cílem odpočíváme na lavičce u zastávky a slyšíme volání. Dohání nás Josef, takže k útulné hospůdce u cesty docházíme opět ve čtyřech. Ochotná majitelka nám nabízí pokoj za třináct euro a i když je sobota, je ochotná nám uvařit i večeři.

Hotýlek je hned naproti přes cestu a všichni si dáváme do pořádku blátem zastříkanou garderobu. Za chvíli už jsou šňůry za hotelem plné vlajícího prádla. V pokoji je dost chladno, takže se při sledování správ o počasí balím do obou dek, které tam jsou.

Večeře je na španělské zvyklosti brzo, už v sedm. "Zítra bude slunce," prorokuje majitelka, když přináší jídlo. Je výborné. Pochutnávám si na silné slepičí polévce, a smaženém řízku s bramborem. Pudink je sice jen z kelímku, ale silná káva a čaj to spravuje. Vedle sedí i tři další poutnice. Zdravíme se a zjišťujeme, že jsou taky Němky. Úspěšný den. Do večera mi uschlo všechno prádlo         

 


Valid XHTML and CSS.