news menu leftnews menu right

Nejnovější

Z mlýna je „nemlyn" s překvapením. Hostům tam teče pod nohama voda

Kravaře. O existenci starého kravařského mlýna, se majitel stavební firmy DK1 Daniel Kozel dozvěděl náhodou. Když ho uviděl, věděl, že ho musí koupit. Skoro čty....

Všichni čekají, co vymyslí FURTISAMI. Pomáhá a baví se celá obec

Velké Hoštice. Každým rokem jiné překvapení. Dětské dny ve Velkých Hošticích na Hlučínsku, se díky skupině nadšenců staly magnetem, nejen pro místní. Loni se....

Svatý Martin přijede na perníkovém koni

Bohuslavice. Ti, kdo si chtějí zažít atmosféru začínajícího adventu určitě už dnes zamíří do Bohuslavic. Po tři dny budou v místním kulturním domě místní p....

Studentky navrhly unikátní betlém. Dřevo napustí olejem Svatého Kříže

Opava. Návrh betlému tří studentek opavské Střední školy průmyslové a umělecké, zvítězil v soutěži vyhlášené opavským magistrátem a ozdobí letošní v....

Příběh ze záhrobí se prodává sám

Dolní Benešov. Nedávno vyšla dolnobenešovské spisovatelce Anně Malchárkové nová knížka Záhada kamenného svědka. Autorka se v ní vrací ke krvavé vraždě b....

Bio zahrádka přinesla úrodu. Patnáct obřích dýní

Chuchelná. Žádný pěstěný trávník, ani módní štěrkové záhony s okrasnými travami. Zahrádka před domem Antonína Pavlíčka v Chuchelné, vypadá jako ....

Kravaře mají nejlepší trafiku

Kravaře. Absolutním vítězem soutěže První novinové společnosti (PNS) o Trafiku roku 2015 se stala Magda Lišková z Kravař. Získala ji v kategorii „okénk....

Byla jsem přitom

Praha. „Zavřít hranice. Soudit se o kvóty. Jinak nové volby.“  To bylo ústřední přání asi šesti tisíc lidí, kteří se v sobotu sešli na Hradčanském ná....

Chceš stavět? Zaplať silnici a daruj městu

Kravaře. Majitelům stavebních pozemků v Kravařích, které nejsou napojeny na veřejné sítě, ani komunikace, věnovali zastupitelé novoroční dárek. Jsou to zás....

Kravařský odpust vydělal milion, Kutský ani korunu

Kravaře. Po dlouhých letech se Kravařští dozvěděli, kolik město vydělalo na největší akci celého roku, Kravařském odpustu. Na pronájmu pozemků a veřejného pro....

Počítadlo návštěv:
Vidět Luarcu a zemřít
(1 Hodnoceno, průměr 5.00 z 5)
Napsal uživatel Liana Melecká   
Čtvrtek, 27 Říjen 2011 09:12

   Pouť Liany Melecké do Santiaga de Compostela trvala pětadvacet dnů a celkem ušla 578 kilometrů. Začala v přístavu Santander a trasa, kterou si vybrala je značena jako Camino del Norte. Vede podél pobřeží Cantabrijského moře. Co každý den zažila, najdete vždy ve čtvrtek v Prajzských novinách. Všechna pokračování pak v rubrice zajímaví lidé.

 

Santa Marina. Almuňa. Předpověď domácí z penzionu se potvrdila. Na nebi ani mráčku a v restauraci už nás čeká snídaně. Za kávu, čaj a bagetu s marmeládou a máslem chtějí tři eura. S plným žaludkem a dorůžova vyspaní se vydáváme po místní silničce do lesa. Je neděle, takže provoz téměř žádný a k tomu sluníčko. Co si přát více.

Oba Klausové nasadili větší tempo, takže nám zmizeli z očí. Já se přizpůsobuji krokům pětašedesátiletého Josefa, abychom si mohli povídat. „Jak ses vlastně naučil španělsky?“ zjišťuji. „Od své tchyně a taky z různých dovolených. Hodně jsme jezdili na Kanárské ostrovy,“ prozrazuje Josef. Cesta je příjemná. Většinou klesáme podél potoka, pěkně ve stínu stromů.

 

Albergues je malá ale čistá

Klausové nás už čekají v malém baru u silnice, plném svátečně oblečených mužů. Dáváme si vaječnou omeletu a k tomu místní pivo. Němci se uculují, když ho číšník načepuje do třetinky a po chvíli si dávají další.

                                                                                                        Poutníci na pochodu. 3 x FOTO LIANA MELECKÁ

Osmadvacet kilometrů jsme zvládli v pohodovém tempu a před třetí už stojíme u albergues. Je to nově omítnutý domeček mimo centrum. Před zamčenými dveřmi už stojí dva poutníci. Jak se dozvídáme, tak jsou to Maďaři. Josef využije svou španělštinu a volá mobilem na číslo, napsané na dveřích. „Říká, že klíč je ve schránce,“ směje se Josef a odemyká vstup.                                    

Vzduch je sice poněkud cítit zatuchlinou, ale postele jsou čisté a ve sprše teče horká voda. Malý Klaus vytahuje z batohu malý plynový vařič, takže si na balkoně dopřáváme siestu a kontrolujeme, co udělal dnešní pochod na asfaltu s našimi chodidly.

Nohy dostaly zabrat

Palec Malého Klause vypadá skoro jako ten můj před týdnem, takže mu nabízím svůj antibakteriální krém a když vidím obrovský puchýř na Josefově noze, vyděsím se.

„Buenos Diaz, peregrinos,“ volají dvě ženy, které mají tuto obecní albergues na starost.

Už víme, že poplatek za pobyt je dobrovolný, takže jim přidáváme do pokladny každý tři eura. To už je docela pozdní odpoledne a my zjišťujeme, že nemáme nic k jídlu. Ptáme se místních, kde je nejbližší restaurace. „Musíte po silnici do Luarky. Je to kousek, tak čtvrt hodiny chůze,“ říká nám kolemjdoucí. Po čtvrthodině jsme unaveni víc, než po celodenním pochodu. Silnice je úzká, bez chodníku a je víkend, takže Španělé vyrazili do ulic. Nestačíme uskakovat před jejich auty. Obdivuji Josefa, že to s tím puchýřem zvládá.

Pohled na přístav stál za námahu

Luarka je historické městečko s pěkným náměstíčkem. Konečně objevujeme první restauraci. Jenže podle místního zvyku, kuchař nastupuje do kuchyně až v devět a je teprve půl osmé.

Míříme proto do přístavu. Před námi se otevře nádherný pohled, jako z romantických filmů Rosamunde Pilcher. Jenže žaludek se ozývá tak hlasitě, že si to nedokážu vychutnat. A nohy už taky melou z posledního.

Konečně jedna restaurace, kde vaří. Chlapi si dávají chobotnici, já dávám přednost ověřenému chorizu. Dostávám obrovský talíř se třemi druhy teplých klobásek, doplněný bramborem a zeleninou. Je toho tolik, že si jednu balím sebou na další den.

Zapíjíme to sidrou, takže se bavíme, jak to nalívání číšník prožívá. Když vyjdeme ven, je už skoro deset. Josef už nemůže na patu ani našlápnout, proto se shodujeme, že zpátky pojedeme raději taxíkem. Dva Maďaři už spí a venku se ještě tlumeně baví skupinka mladých cyklistů, kteří dorazili později. Usínám, ani nevím jak.

 

 

 


Valid XHTML and CSS.