news menu leftnews menu right

Nejnovější

Z mlýna je „nemlyn" s překvapením. Hostům tam teče pod nohama voda

Kravaře. O existenci starého kravařského mlýna, se majitel stavební firmy DK1 Daniel Kozel dozvěděl náhodou. Když ho uviděl, věděl, že ho musí koupit. Skoro čty....

Všichni čekají, co vymyslí FURTISAMI. Pomáhá a baví se celá obec

Velké Hoštice. Každým rokem jiné překvapení. Dětské dny ve Velkých Hošticích na Hlučínsku, se díky skupině nadšenců staly magnetem, nejen pro místní. Loni se....

Svatý Martin přijede na perníkovém koni

Bohuslavice. Ti, kdo si chtějí zažít atmosféru začínajícího adventu určitě už dnes zamíří do Bohuslavic. Po tři dny budou v místním kulturním domě místní p....

Studentky navrhly unikátní betlém. Dřevo napustí olejem Svatého Kříže

Opava. Návrh betlému tří studentek opavské Střední školy průmyslové a umělecké, zvítězil v soutěži vyhlášené opavským magistrátem a ozdobí letošní v....

Příběh ze záhrobí se prodává sám

Dolní Benešov. Nedávno vyšla dolnobenešovské spisovatelce Anně Malchárkové nová knížka Záhada kamenného svědka. Autorka se v ní vrací ke krvavé vraždě b....

Bio zahrádka přinesla úrodu. Patnáct obřích dýní

Chuchelná. Žádný pěstěný trávník, ani módní štěrkové záhony s okrasnými travami. Zahrádka před domem Antonína Pavlíčka v Chuchelné, vypadá jako ....

Kravaře mají nejlepší trafiku

Kravaře. Absolutním vítězem soutěže První novinové společnosti (PNS) o Trafiku roku 2015 se stala Magda Lišková z Kravař. Získala ji v kategorii „okénk....

Byla jsem přitom

Praha. „Zavřít hranice. Soudit se o kvóty. Jinak nové volby.“  To bylo ústřední přání asi šesti tisíc lidí, kteří se v sobotu sešli na Hradčanském ná....

Chceš stavět? Zaplať silnici a daruj městu

Kravaře. Majitelům stavebních pozemků v Kravařích, které nejsou napojeny na veřejné sítě, ani komunikace, věnovali zastupitelé novoroční dárek. Jsou to zás....

Kravařský odpust vydělal milion, Kutský ani korunu

Kravaře. Po dlouhých letech se Kravařští dozvěděli, kolik město vydělalo na největší akci celého roku, Kravařském odpustu. Na pronájmu pozemků a veřejného pro....

Počítadlo návštěv:
S Martou držíme rychlé tempo
(1 Hodnoceno, průměr 5.00 z 5)
Napsal uživatel Liana Melecká   
Čtvrtek, 03 Listopad 2011 19:37

Pouť Liany Melecké do Santiaga de Compostela trvala pětadvacet dnů a celkem ušla 578 kilometrů. Začala v přístavu Santander a trasa, kterou si vybrala je značena jako Camino del Norte. Vede podél pobřeží Cantabrijského moře. Co každý den zažila, najdete vždy ve čtvrtek v Prajzských novinách. Všechna pokračování pak v rubrice zajímaví lidé.

 

Almuňa. La Caridad. Vycházíme z albergues až v osm. Josef s bolavou nohou moc nenaspal a oba Klausové nás opouštějí. Vracejí se několik kilometrů nazpět na nejbližší nádraží. „Máme už málo času do odletu, takže pojedeme vlakem do Ribadea a pak budeme pokračovat zase pěšky,“ vysvětloval malý Klaus, který také silně kulhal.

Scházíme tedy sami dva s Josefem opět do Luarky. Po zkušenostech s včerejším pochodem po frekventované silnici, necháme se raději vést žlutými mušlemi camina. Je krásný den a pod sebou vidíme celý přístav jako na dlani. Do města tentokrát vcházíme z opačné strany po schodech.

Správná pouť musí bolet

Je vidět, že pata Josefa bolí. Jde čím dál tím pomaleji. V baru před náměstím si dáváme snídani a Josef si v lékárně kupuje nové náplasti. „Správná pouť musí bolet. Klidně jdi dál sama, já půjdu svým tempem a třeba se ještě potkáme,“ říká statečně. Naplánovala jsem si jednatřicetikilometrovou trasu do La Caridadu a tak se za městem rozloučíme.

Po pár kilometrech dohoním mladou dívku, která v noci dorazila do naší albergues a vyšla ještě před námi. Jde docela svižně, ale stačím s ní držet krok. Před kostelem odpočíváme a nabízíme si navzájem svačinku. Dostávám kus jablka a dávám jí pár vitamínových bonbónů. S pomocí své obrázkové konverzace a mimiky se seznamujeme.

Como se llama? Marta

„Me llamo Liana. Soy checa. Como se llama?“ (Jmenuji se Liana. Jsem češka. Jak se jmenujete vy?). Dozvídám se, že přiletěla v noci z Tenerife a jmenuje se Marta. Je jí dvaatřicet a pracuje jako vychovatelka v dětském domově. Ukazuji na plyšovou hračku, která se jí houpá na batohu a dozvídám se, že je od její malé neteře. Pokaždé, když vidí cestou něco zajímavého, posadí plyšáka před objektiv a fotku pošle mobilem malé neteři. Hezké.

Camino je dobře značené, takže jdeme poměrně svižně lesem. Ona umí anglicky, já zase německy, takže naše dorozumívací řečí se stává španělština. Střídavě listujeme mým slovníčkem a jedna se směje té druhé za výslovnost. Já se učím španělská slovíčka a ona česká. Nejlíp umí vyslovit slovo pes.

Najednou chodník kříží potok. Marta skáče po kluzkých kamenech, já si raději sundávám boty a brodím ve vodě. Když si utírám nohy, usadí se mi na ruce nádherně blankytná vážka.

Jdeme bočními silničkami širokým údolím. Vpravo je vidět pobřeží a v dálce před námi se na kopci točí tři větrné elektrárny. „Tak tam někde je naše albergues,“ říkám Martě a dáváme se na pochod. Je horko, takže u prvního pramene doplňujeme vodu a míříme do kopce. Staví tam novou silnici. Mistr, který právě něco vyměřuje moc nadšeně nevypadá, že nás vidí. Když se ho Marta ptá na cestu, vrtí hlavou, že neví, kde vede camino. Naštěstí značky najdeme i bez něj.

Albergues najdeme podle kříže

Camino kříží frekventovaná čtyřproudovka, ale naštěstí po ní jdeme jen kousek. Pak opět odbočíme mimo do vesnice. U malého kamenného mostku stojí červeně natřený Jakubův kříž. Jdeme dobře. Tři větráky zůstaly na kopci za námi. Další kříž nás přivede přímo k albergues. Vejdeme dovnitř. Je úplně nová a čistá. Blaženě ze sebe smývám prach a pot pod horkou sprchou a peru, co se dá. Venku svítí slunce a ještě fouká, takže vše rychle schne. Sluníme se na trávě před albergues a ošetřujeme nohy krémem. 

K večeru se vypravím do obchodu a kupuji si plechovku tuňáka a láhev červeného. Kvalitní Riocha stojí 1,49 euro. Neuvěřitelné. Podělím se s Martou a povídáme si s ostatními nocležníky. Upovídaný Španěl nám mezi řečí prozrazuje, že zapůsobil na správkyni a ta ho pozvala na večeři.

Kromě nás je tam ještě postarší Francouz. Moc sympatický není. Chválí se, že se zná s Václavem Havlem a tvrdí, že s Poláky, Rusy a Čechy jsou problémy, protože neumí žádnou cizí řeč. Protestuji, přestávám s komunikací a věnuji se vínu. Spím jako dudek

 


Valid XHTML and CSS.