news menu leftnews menu right

Nejnovější

Z mlýna je „nemlyn" s překvapením. Hostům tam teče pod nohama voda

Kravaře. O existenci starého kravařského mlýna, se majitel stavební firmy DK1 Daniel Kozel dozvěděl náhodou. Když ho uviděl, věděl, že ho musí koupit. Skoro čty....

Všichni čekají, co vymyslí FURTISAMI. Pomáhá a baví se celá obec

Velké Hoštice. Každým rokem jiné překvapení. Dětské dny ve Velkých Hošticích na Hlučínsku, se díky skupině nadšenců staly magnetem, nejen pro místní. Loni se....

Svatý Martin přijede na perníkovém koni

Bohuslavice. Ti, kdo si chtějí zažít atmosféru začínajícího adventu určitě už dnes zamíří do Bohuslavic. Po tři dny budou v místním kulturním domě místní p....

Studentky navrhly unikátní betlém. Dřevo napustí olejem Svatého Kříže

Opava. Návrh betlému tří studentek opavské Střední školy průmyslové a umělecké, zvítězil v soutěži vyhlášené opavským magistrátem a ozdobí letošní v....

Příběh ze záhrobí se prodává sám

Dolní Benešov. Nedávno vyšla dolnobenešovské spisovatelce Anně Malchárkové nová knížka Záhada kamenného svědka. Autorka se v ní vrací ke krvavé vraždě b....

Bio zahrádka přinesla úrodu. Patnáct obřích dýní

Chuchelná. Žádný pěstěný trávník, ani módní štěrkové záhony s okrasnými travami. Zahrádka před domem Antonína Pavlíčka v Chuchelné, vypadá jako ....

Kravaře mají nejlepší trafiku

Kravaře. Absolutním vítězem soutěže První novinové společnosti (PNS) o Trafiku roku 2015 se stala Magda Lišková z Kravař. Získala ji v kategorii „okénk....

Byla jsem přitom

Praha. „Zavřít hranice. Soudit se o kvóty. Jinak nové volby.“  To bylo ústřední přání asi šesti tisíc lidí, kteří se v sobotu sešli na Hradčanském ná....

Chceš stavět? Zaplať silnici a daruj městu

Kravaře. Majitelům stavebních pozemků v Kravařích, které nejsou napojeny na veřejné sítě, ani komunikace, věnovali zastupitelé novoroční dárek. Jsou to zás....

Kravařský odpust vydělal milion, Kutský ani korunu

Kravaře. Po dlouhých letech se Kravařští dozvěděli, kolik město vydělalo na největší akci celého roku, Kravařském odpustu. Na pronájmu pozemků a veřejného pro....

Počítadlo návštěv:
Poutníci, v Galicii pozor. Mušle mění směr
(3 Hodnoceno, průměr 3.67 z 5)
Napsal uživatel Liana Melecká   
Čtvrtek, 17 Listopad 2011 19:07

Pouť Liany Melecké do Santiaga de Compostela trvala pětadvacet dnů a celkem ušla 578 kilometrů. Začala v přístavu Santander a trasa, kterou si vybrala je značena jako Camino del Norte. Vede podél pobřeží Cantabrijského moře. Co každý den zažila, najdete vždy ve čtvrtek v Prajzských novinách. Všechna pokračování pak v rubrice zajímaví lidé.

Tapia de Casariego. Ribadeo. Budíme se až v půl osmé. Dnešní etapu jsme naplánovali jen krátkou, takže nemusíme spěchat. Čeká nás jen třináct kilometrů do Ribadea. Posledního města u moře. Pak už půjdeme dolů do vnitrozemí  Galicie.

Venku je opět zataženo, takže si vaříme horký čaj a snídáme ze zásob. Mám sebou sýr, který zajídám sucharem. Puchýř na Josefově patě už moc nebolí a nemusíme spěchat, takže vycházíme ve třech. Víděňák Josef, já a Marta z Tenerife. „Josefe, brýle máš?“ ptám se ho než vyjdeme z albergues na ulici. „Mám, ty se o mně staráš jako moje žena,“ žertuje Josef a to už míříme znovu k náměstí s kostelem.

Liana, kde máš hůlky?

Marta se pro jistotu ptá jedné ženy na cestu a pak už se držíme žlutých šipek. Jsme skoro venku z města, když mně Marta upozorní. „Liana, kde máš hůlky?“ Spěchám zpátky do albergues. Cestou přemýšlím, co když už budou všichni pryč a bude zamčeno. Přidám do kroku a když už jsme těsně u vchodu, oddechnu si. Španěl, co s námi přenocoval, právě zavírá dveře a v ruce má moje hole. „Muchas gracias, seńor,“ děkuji mu a spěchám zase zpátky tam, kde jsme se rozloučili.

Marta i Josef jsou tam, kde jsem je před půlhodinou opustila. Díky zdržení prostudovali průvodce a přišli na o, že nás značení vede špatným směrem. Podle mapy jsme měli jít podél moře, ale camino míří jinam. Chvíli se dohadujeme, jestli se vrátit, nebo pokračovat dál po šipkách. „Máme čas, půjdeme dál a uvidíme,“ shodneme se nakonec.

Vracíme se k pobřeží

Cesta je docela příjemná, ale když nás zavede k hlavní silnici, poznáváme, že jsme si zašli.

U jednoho domku se ptáme na cestu k pobřeží. Místní nás posílají na Playa de Serates. Pláž je nádherná. Procházíme po mokrém písku, kolem hučí moře, které sem tam přehluší skřehotání racků. Škoda, že je taková zima.

Když míříme z pláže na silnici dává se opět do deště. Vytahujeme obaly do deště a chráníme si batohy. Naštěstí neprší moc, takže stačí jen bundy. U Santa Godia je další pláž. Chvíli sledujeme, jak se vlny tříští o skály pod námi a pak už nás camino vede k dálnici. „To jsem e zvědavá, jak přejdeme ten most, když tam vede dálnice,“ říkám Josefovi. Chvíli se přeme, jestli jít po nájezdu doleva, nebo doprava. Já jsem pro dát se doprava a mám pravdu. Je to nedokončený úsek silnice, po kterém se dá dojít až k mostu. Vedle dálnice je tam pro poutníky a cyklisty nechaný úzký průchod. Od rušné dálnice nás dělí jen drátěný plot.

Tak, a jsme v Galicii

Vstupujeme na most. Už zase svítí slunce a velká tabule nás upozorňuje, že jsme v provincii Galicia. Pro poutníky to znamená velkou změnu. Zatím jim směr ukazovala užší část žluté mušle. Teď je to naopak. Scházíme z mostu a hned u vody vidím malou budovu. „To bude asi albergues,“ říkám si v duchu a nemýlím se. Moc místa tam není, jen dvanáct lůžek. Spí se jen v jedné místnosti a už ve dvě hodiny jsou lůžka z poloviny obsazená. Josef se chce trochu natáhnout, my s Martou vyrážíme do města.

Je siesta, takže ulice jsou liduprázdné. Hledáme restauraci, kde vaří polední menu a chvíli trvá, než ji Marta najde. Naviguje ji přes mobil nějaký její přítel. Konečně jsme uvnitř. Restaurace je moc pěkná. Dáváme si čočkovou polévku a jako hlavní chod řízek a hranolky. Zapíjíme to místním galicijským pivem. Podle místního zvyku ho čepují do dvoudecových skleniček, ale je docela dobré.

Počasí se umoudřilo, takže se procházíme po městě a před informačním centrem trefíme na Josefa. Marta má schůzku s nějakým známým, my s Josefem sedáme do baru na náměstí. Josef ještě neobědval, takže si objednává rýži s mořskými plody jako předkrm a k tomu rybu v těstíčku a hranolky.

V albergues se dá i vařit

Nakoukneme do kostela. Otevřená je jen boční kaple a přes zasklené okno je vidět i do kostela. Je tmavý s obrovským zlaceným oltářem. Zpátky jdeme přes přístav a objevíme výtah. Sjedeme přímo k molu. Zajímavé. Ještě nakoupíme zásoby na zítra. Josef kupuje víno, já něco slaného k tomu, šunku a sýry. Když hledám pečivo objevuji nakrájený kus normálního chleba. To je pochoutka. Po dvou „bagetových“ týdnech je přímo pochoutka.

Marta v albergues uvařila polévku, která stačí pro všechny tři. Popíjíme víno a naposledy koukáme na Kantábrijské moře.

 


Valid XHTML and CSS.