news menu leftnews menu right

Nejnovější

Z mlýna je „nemlyn" s překvapením. Hostům tam teče pod nohama voda

Kravaře. O existenci starého kravařského mlýna, se majitel stavební firmy DK1 Daniel Kozel dozvěděl náhodou. Když ho uviděl, věděl, že ho musí koupit. Skoro čty....

Všichni čekají, co vymyslí FURTISAMI. Pomáhá a baví se celá obec

Velké Hoštice. Každým rokem jiné překvapení. Dětské dny ve Velkých Hošticích na Hlučínsku, se díky skupině nadšenců staly magnetem, nejen pro místní. Loni se....

Svatý Martin přijede na perníkovém koni

Bohuslavice. Ti, kdo si chtějí zažít atmosféru začínajícího adventu určitě už dnes zamíří do Bohuslavic. Po tři dny budou v místním kulturním domě místní p....

Studentky navrhly unikátní betlém. Dřevo napustí olejem Svatého Kříže

Opava. Návrh betlému tří studentek opavské Střední školy průmyslové a umělecké, zvítězil v soutěži vyhlášené opavským magistrátem a ozdobí letošní v....

Příběh ze záhrobí se prodává sám

Dolní Benešov. Nedávno vyšla dolnobenešovské spisovatelce Anně Malchárkové nová knížka Záhada kamenného svědka. Autorka se v ní vrací ke krvavé vraždě b....

Bio zahrádka přinesla úrodu. Patnáct obřích dýní

Chuchelná. Žádný pěstěný trávník, ani módní štěrkové záhony s okrasnými travami. Zahrádka před domem Antonína Pavlíčka v Chuchelné, vypadá jako ....

Kravaře mají nejlepší trafiku

Kravaře. Absolutním vítězem soutěže První novinové společnosti (PNS) o Trafiku roku 2015 se stala Magda Lišková z Kravař. Získala ji v kategorii „okénk....

Byla jsem přitom

Praha. „Zavřít hranice. Soudit se o kvóty. Jinak nové volby.“  To bylo ústřední přání asi šesti tisíc lidí, kteří se v sobotu sešli na Hradčanském ná....

Chceš stavět? Zaplať silnici a daruj městu

Kravaře. Majitelům stavebních pozemků v Kravařích, které nejsou napojeny na veřejné sítě, ani komunikace, věnovali zastupitelé novoroční dárek. Jsou to zás....

Kravařský odpust vydělal milion, Kutský ani korunu

Kravaře. Po dlouhých letech se Kravařští dozvěděli, kolik město vydělalo na největší akci celého roku, Kravařském odpustu. Na pronájmu pozemků a veřejného pro....

Počítadlo návštěv:
Deštivý den zakončila oslava narozenin
(0 Hodnoceno, průměr 0 z 5)
Napsal uživatel Liana Melecká   
Pátek, 02 Prosinec 2011 12:44

Pouť Liany Melecké do Santiaga de Compostela trvala pětadvacet dnů a celkem ušla 578 kilometrů. Začala v přístavu Santander a trasa, kterou si vybrala je značena jako Camino del Norte. Vede podél pobřeží Cantabrijského moře. Co každý den zažila, najdete vždy ve čtvrtek v Prajzských novinách. Všechna pokračování pak v rubrice zajímaví lidé.

Villanova de Laurenzá. Gontán. Vstáváme ještě do tmy. Venku je zataženo a už zase hustě prší. Ládujeme se s Martou horkým čajem a nabízím i Josefovi. Ten nás posílá napřed. Ještě pořád ho trápí puchýře. Balím se do posledního celistvého kusu fólie a odtržené zbytky soukám do bot. Hned za albergues camino ostře stoupá do lesa a po pár metrech máme boty obalené bahnem. Naštěstí není taková zima jako včera, ale z lesů se kouří a kolem se valí hustá mlha. Brrr. Jako na skotských blatech na pozemcích Baskervilů.

Za půl hodiny mám zepředu úplně mokré kalhoty, ale pak mi to přestalo vadit. Dýchám vhký vzduch a snažím se vysvětlit Martě, že mlha je nejlepší na pleť. Cestou míjíme dvě starší ženy v pláštěnkách „Bueno camino,“ snažíme se jim dodat energii. Pak doháníme mladou španělskou dvojici, dvacetiletou dívku a jejího přítele. Upozornili na sebe už v albergues. Večer šli spát už v osm a ráno štrachali na pokoji už v šest, aby v sedm vyrazili. I když ostatní ještě nevstali, mladá „končita“ si na před odchodem ještě rozsvítila, jestli něco nezapomněla.

Španělé déšť podcenili

Když jsem sledovala, jak čvachtá v blátě a vodě, jako malé dítě a kapuci pláštěnky má frajersky na zádech, takže jí vody tekla po hlavě, pomyslela jsem si v duchu. „No děvče, ty to odstonáš a ještě budeš mít pěkné puchýře.“ Její amigo se nechoval rozumněji. Až když měl úplně promočené triko, oblékl si na něj bundu a i jemu vesele pršelo na hlavu.

Blátivý chodník se nám pod nohama změnil v potok. Po pár metrech pochopím proč. Zprava  totiž přitéká vodopád. Podél cesty míjíme kamenné galicijské kříže. Když scházíme do historického městečka Mondoněda, dřívějšího sídelního města biskupů, prší pořád stejně hustě. Když dojdeme na katedrální náměstí, první kroky vedou do místního baru, abychom se trochu zahřály. Já si hřeju ruce o hrnek s horkou kávou, Marta dává přednost multivitamínu. Majitel nám nabízí razítko do credenciálu. Když si ho prohlédnu, pochopím proč. Cafe bar se jmenuje El Peregrino.

Katedrála je nádherná, ale zdržíme se jen krátce. Máme před sebou ještě dvacet kilometrů a nevíme, co nás ještě čeká. Po dvou hodinách mi déšť přestává vadit a když cítím, jak mi z toho chladu tuhnou nohy, dávám se opět do zpěvu. Notuji si svou oblíbenou do pochodu „Okolo Frýdku cestička“ a když pořád leje a leje a kolem se valí mlhy, přidávám ze zoufalství i „Nemelem, nemelem“.

Kdo přišel pozdě, nejedl

Posledních pět kilometrů jdeme už raději po hlavní silnici. Albergues je nová, uprostřed náměstí. Když platím za nocleh, přivítá mě správce českým „Ahoj“. Bohužel  to je všechno, co umí, ale stejně mě to potěšilo.

Je ještě čas podávání obědů, takže s Martou vyrážíme do vedlejší restaurace. Je tam teplo a útulně. Šenkýřka nám nabízí meníčko. Hustá čočková polévka a smažený sýr s hranolkami přijde po takovém dni opravdu vhod. Opět listuji ve svém obrázkovém slovníčku a ptám se Marty, jestli nemají nějakou místní pálenku. Když vidím, jak zapíná svůj ipad a listuje na internetu, uvědomím si, jaký je mezi námi generační rozdíl. „Uno orucho, por favor,“ objednává pak zkušeně u šenkýřky. Ta bere z pultu karafu s průhlednou pálenkou a nalévá nám bez měření vrchovatou skleničku. “Salud,“ popřejeme si na zdraví a obrátím skleničku do sebe. Je to docela síla. Něco jako naše slivovice.

Když se po kávě vracíme do albergues, právě se rozjíždí večírek. Žena jednoho španělského páru má narozeniny. Každý střídavě odchází do vedlejšího obchůdku a na parapetu se množí sklenice s vínem. Taky tři dokoupím a cestou pro oslavenkyni trhám kytici jasmínu. Docela ji to potěšilo. Jejího otylého manžela to nenapadlo. Marco ještě organizuje večeři ve stejkové restauraci. Když tam ale v osm dorazíme, dozvídáme se, že kuchař dorazí až za hodinu. Při představě, že kolem jedenácti budu do sebe soukat půlkilový biftek, to vzdávám a vracím se do albergues. Cestou ještě potkávám hladové Němky, hledající restauraci, kde by pojedly.  Mají smůlu. Ta, kde jsme obědvaly, už je zavřená. 

 


Valid XHTML and CSS.