news menu leftnews menu right

Nejnovější

Z mlýna je „nemlyn" s překvapením. Hostům tam teče pod nohama voda

Kravaře. O existenci starého kravařského mlýna, se majitel stavební firmy DK1 Daniel Kozel dozvěděl náhodou. Když ho uviděl, věděl, že ho musí koupit. Skoro čty....

Všichni čekají, co vymyslí FURTISAMI. Pomáhá a baví se celá obec

Velké Hoštice. Každým rokem jiné překvapení. Dětské dny ve Velkých Hošticích na Hlučínsku, se díky skupině nadšenců staly magnetem, nejen pro místní. Loni se....

Svatý Martin přijede na perníkovém koni

Bohuslavice. Ti, kdo si chtějí zažít atmosféru začínajícího adventu určitě už dnes zamíří do Bohuslavic. Po tři dny budou v místním kulturním domě místní p....

Studentky navrhly unikátní betlém. Dřevo napustí olejem Svatého Kříže

Opava. Návrh betlému tří studentek opavské Střední školy průmyslové a umělecké, zvítězil v soutěži vyhlášené opavským magistrátem a ozdobí letošní v....

Příběh ze záhrobí se prodává sám

Dolní Benešov. Nedávno vyšla dolnobenešovské spisovatelce Anně Malchárkové nová knížka Záhada kamenného svědka. Autorka se v ní vrací ke krvavé vraždě b....

Bio zahrádka přinesla úrodu. Patnáct obřích dýní

Chuchelná. Žádný pěstěný trávník, ani módní štěrkové záhony s okrasnými travami. Zahrádka před domem Antonína Pavlíčka v Chuchelné, vypadá jako ....

Kravaře mají nejlepší trafiku

Kravaře. Absolutním vítězem soutěže První novinové společnosti (PNS) o Trafiku roku 2015 se stala Magda Lišková z Kravař. Získala ji v kategorii „okénk....

Byla jsem přitom

Praha. „Zavřít hranice. Soudit se o kvóty. Jinak nové volby.“  To bylo ústřední přání asi šesti tisíc lidí, kteří se v sobotu sešli na Hradčanském ná....

Chceš stavět? Zaplať silnici a daruj městu

Kravaře. Majitelům stavebních pozemků v Kravařích, které nejsou napojeny na veřejné sítě, ani komunikace, věnovali zastupitelé novoroční dárek. Jsou to zás....

Kravařský odpust vydělal milion, Kutský ani korunu

Kravaře. Po dlouhých letech se Kravařští dozvěděli, kolik město vydělalo na největší akci celého roku, Kravařském odpustu. Na pronájmu pozemků a veřejného pro....

Počítadlo návštěv:
„Á, peregrina checa“ vítal mě Mistr
(4 Hodnoceno, průměr 5.00 z 5)
Napsal uživatel Liana Melecká   
Čtvrtek, 15 Prosinec 2011 20:33

Pouť Liany Melecké do Santiaga de Compostela trvala pětadvacet dnů a celkem ušla 578 kilometrů. Začala v přístavu Santander a trasa, kterou si vybrala je značena jako Camino del Norte. Vede podél pobřeží Cantabrijského moře. Co každý den zažila, najdete vždy ve čtvrtek v Prajzských novinách. Všechna pokračování pak v rubrice zajímaví lidé.

Vilalba. Baamonte. Je neděle a nádherný slunečný den. Vycházíme s Martou a Sebastianem. Camino je krásně značené a lidé, které míjíme jsou hrozně milí. Mává nám i sedlák, který nás míjí v traktoru. Máme dnes před sebou jen 22 kilometrů. Marta se přidala k partě Španělů a mají si co povídat. Po několika kilometrech jí volá dívka mladíka se zraněným kolenem.

  „Jsou u doktora a je to meniskus. Nemůže s tím chodit, takže pojedou autobusem,“ říká Marta. Mám hlučné španělské společnosti po včerejšku dost, takže je nechávám vpředu a vychutnávám si krásný den o samotě. Sleduji kroužící čápy a zaujmou mě kamenné zídky z naskládaných kamenů, které tady oddělují jednotlivá pole i zahrady. Taky psi vypadají spokojeně a nesnaží se jako v Asturii urvat řetěz, jakmile někdo přijde na dohled.  dohlad. 

Konečně slunce a opalování

V albergues jsem i tak poměrně brzo. Využívám slunečného počasí a peru veškeré prádlo. Za chvíli jsou šňůry v zahradě plné vlajících kalhot, triček i kalhotek. Pak sebou plácnu na trávu a vystavuji slunci i to, co cestou zůstalo zakryto. Prostě siesta jak má být.

Když mě to přestane bavit, vydávám se na průzkum vesnice. Podle průvodce, tu má být ve dřevě vyřezaná madona místního řezbáře. Odbočím ale o ulici dříve a dojdu k zajímavé zahradě plné kamenných a dřevěných soch.

Vejdu dovnitř a na cestičce trefím na staršího šedovlasého muže. V prvním okamžiku si myslím, že je to nějaký vrátný a bude po mně chtít vstupné. Ptá se mně: „¿De donde es ustet?“ (odkud jste?) Když mu odpovím: „Soy peregrina checa,“  obřadně mi políbí ruku a pobídne mě, ať si všechno prohlédnu, že jsou to jeho díla.

Sochy od pomníku, až po miniatury

Sochy jsou hodně zajímavé, ženská těla se střídají s náboženskou tématikou. Kámen střídá dřevo. Když vidí, že mě to zajímá, zve mě přímo do svého ateliéru. Ukazuje mi svou dílnu i výstavku svých nejzajímavějších děl. Zaujme mě vyřezávaná miniatura ne větší jako nehet malíčku. Nadšeně opakuji „Bueno, si, bueno,“ Více mi mé chabé znalosti španělštiny nedovolují.

Polichocený mistr mi zapózuje s nářadím v dílně, to ostatní ale fotit nesmím. Pak mi dojde proč. Nakonec mi nabízí knihu o sobě, kde jsou všechny jeho díla zobrazena. Z vycházky odcházím s autogramem od známého španělského sochaře Victora Corrala.

Když dorazím do albergues, nadšeně o tom vykládám Josefovi a Sebastianovi. „Jé, zaveď nás tam taky,“ prosí mě a tak jdu s nimi znovu k zahradě plné soch. Oni mě na oplátku zavedou k obrovskému stromu rostoucího před středověkým kostelíkem. V jeho dutině stromu vyřezal mistr Corral madonu s růžencem. Do zahrady už znovu nejdu, ale usadím se u stolečku v restauraci před vchodem a u výborné kávy si užívám slunce.

Majitel jako z románu

Překvapení v Baamonte ale ještě není konec. Večer jdeme s Josefem a jeho dvěmi německými společnicemi na večeři do nedaleké restaurace. Je krásná stylová a vypadá to, jako bychom večeřeli u známých v obývacím pokoji. Když chceme platit, přichází ke stolu starý muž s bílými vlasy a dlouhým plnovousem. V obličeji je tak bledý, že vypadá jako abé Faria z románu Monte Christo. Dáváme se s ním do řeči a dozvídáme se, že je to bratr mistra sochaře, a na rozdíl od něj, píše básně.     

 


Valid XHTML and CSS.