news menu leftnews menu right

Nejnovější

Z mlýna je „nemlyn" s překvapením. Hostům tam teče pod nohama voda

Kravaře. O existenci starého kravařského mlýna, se majitel stavební firmy DK1 Daniel Kozel dozvěděl náhodou. Když ho uviděl, věděl, že ho musí koupit. Skoro čty....

Všichni čekají, co vymyslí FURTISAMI. Pomáhá a baví se celá obec

Velké Hoštice. Každým rokem jiné překvapení. Dětské dny ve Velkých Hošticích na Hlučínsku, se díky skupině nadšenců staly magnetem, nejen pro místní. Loni se....

Svatý Martin přijede na perníkovém koni

Bohuslavice. Ti, kdo si chtějí zažít atmosféru začínajícího adventu určitě už dnes zamíří do Bohuslavic. Po tři dny budou v místním kulturním domě místní p....

Studentky navrhly unikátní betlém. Dřevo napustí olejem Svatého Kříže

Opava. Návrh betlému tří studentek opavské Střední školy průmyslové a umělecké, zvítězil v soutěži vyhlášené opavským magistrátem a ozdobí letošní v....

Příběh ze záhrobí se prodává sám

Dolní Benešov. Nedávno vyšla dolnobenešovské spisovatelce Anně Malchárkové nová knížka Záhada kamenného svědka. Autorka se v ní vrací ke krvavé vraždě b....

Bio zahrádka přinesla úrodu. Patnáct obřích dýní

Chuchelná. Žádný pěstěný trávník, ani módní štěrkové záhony s okrasnými travami. Zahrádka před domem Antonína Pavlíčka v Chuchelné, vypadá jako ....

Kravaře mají nejlepší trafiku

Kravaře. Absolutním vítězem soutěže První novinové společnosti (PNS) o Trafiku roku 2015 se stala Magda Lišková z Kravař. Získala ji v kategorii „okénk....

Byla jsem přitom

Praha. „Zavřít hranice. Soudit se o kvóty. Jinak nové volby.“  To bylo ústřední přání asi šesti tisíc lidí, kteří se v sobotu sešli na Hradčanském ná....

Chceš stavět? Zaplať silnici a daruj městu

Kravaře. Majitelům stavebních pozemků v Kravařích, které nejsou napojeny na veřejné sítě, ani komunikace, věnovali zastupitelé novoroční dárek. Jsou to zás....

Kravařský odpust vydělal milion, Kutský ani korunu

Kravaře. Po dlouhých letech se Kravařští dozvěděli, kolik město vydělalo na největší akci celého roku, Kravařském odpustu. Na pronájmu pozemků a veřejného pro....

Počítadlo návštěv:
Strašidelný klášter v zádech, do cíle zbývá čtyřiadvacet kilometrů
(0 Hodnoceno, průměr 0 z 5)
Napsal uživatel Liana Melecká   
Čtvrtek, 12 Leden 2012 12:33

Pouť Liany Melecké do Santiaga de Compostela trvala pětadvacet dnů a celkem ušla 578 kilometrů. Začala v přístavu Santander a trasa, kterou si vybrala je značena jako Camino del Norte. Vede podél pobřeží Cantabrijského moře. Co každý den zažila, najdete vždy ve čtvrtek v Prajzských novinách. Všechna pokračování pak v rubrice zajímaví lidé.

Sobrado dos Monxes. Santa Irene. Do předposledního dne svého putování se budím časně. Všude je ještě tma, když už první nedočkavci začnou štrachat s baterkami. „Vždyť je teprve šest!“ zoufám si v duchu a snažím se ještě usnout. Marně. Potichu se vydávám přes zešeřelý klášterní dvůr do umývárny. Prima. Na dámské umývárně se rochní otylý manžel nerozlučné španělské čtveřice. Čekám až odejde a vychutnávám si chvilky soukromí. Než se vzbudí ostatní, beru si fotoaparát a vydávám se na průzkum kláštera.

Moje kroky se rozléhají v pustém a temném kostele. Malými okny proudí jen minimum světla, až na jednoduchý kamenný obětní stůl je kostel bez jakýchkoliv ozdob a maleb. Mám velmi nepříjemný pocit, úplně cítím na těle husí kůži. Fotím si katafalk v temné kapli a jdu dál do tmavé místnosti. Skoro sebou trhnu, když se ze tmy vynoří bílé postavy. „Uch“, oddechnu si s úlevou. Je to jen malba na stěně. Mniši v bílých kápích při nějakém podivném obřadu. Nastavím si blesk a vyfotím ji. Pak už spěchám pryč.

Ranní káva musí být

V baru na náměstí už mají otevřeno od osmi, ale dívka za barem vypadá, jako by ještě spala. Dávám si kávu a čerstvý donátek a pak už vyrážím na camino. Naposledy zamávám Martě a mladým Španělům, ke kterým se přidala. Zítra chci dojít do Santiaga, takže volím jinou trasu. Většina pokračuje směrem na Arzúu, já chci dojít až do Santa Irene a tak se naše cesty v Boimorto rozdělují. Stejný nápad mají také tři Španělé, se kterými se až do odpoledne míjíme. Slunce docela připaluje a camino vede po místních asfaltových cestách. Většinou lesem a ve stínu, ale odpoledne už jdu přímo proti pálícímu slunci.

Pomohla voda z pramene i pivo

U pramene u malého kostelíka doplňuji vodu a u městečka Salceda se cesty opět spojují. Konečně zase v civilizaci. Úplně vyprahlá a zpocená vejdu do malého baru. Oba stoly jsou obsazeny místními štamgasty, kteří se před televizí o něco hlasitě přou. Žuchnu s batohem do kouta a objednávám si „Grande cerveza, por favor,“ (velké pivo, prosím). Žena za pultem energicky cosi zakřičí na místní štamgasty a vyprovodí je ze dveří. Pak si už v klidu vychutnávám studený nápoj.
Poslední kilometry camino kopíruje docela frekventovanou silnici. Přibývá nejen poutníků, ale také reklam na různé hotelíky, penziony a albergues.

Penzion nezklamal

Hledám malý penzion, který doporučuje můj průvodce a nezklame mě. Nocleh sice stojí 13 euro, ale dostávám čisté ručníky a po dlouhé době spím v čistě povlečené posteli. Za deset euro nám majitelka s rodinou chystá i večeři. Chutnou rybu zapíjím vínem a na závěr i sladkým zákuskem s kávou.

Kdyby v noci nechrápal otylý Němec na vedlejší posteli, byla bych i po náročné šestatřicet kilometrů dlouhé etapě na výsost spokojená. Zítra už to bude hračka. Do Santiaga je to jen čtyřiadvacet kilometrů.       

 


Valid XHTML and CSS.