news menu leftnews menu right

Nejnovější

Z mlýna je „nemlyn" s překvapením. Hostům tam teče pod nohama voda

Kravaře. O existenci starého kravařského mlýna, se majitel stavební firmy DK1 Daniel Kozel dozvěděl náhodou. Když ho uviděl, věděl, že ho musí koupit. Skoro čty....

Všichni čekají, co vymyslí FURTISAMI. Pomáhá a baví se celá obec

Velké Hoštice. Každým rokem jiné překvapení. Dětské dny ve Velkých Hošticích na Hlučínsku, se díky skupině nadšenců staly magnetem, nejen pro místní. Loni se....

Svatý Martin přijede na perníkovém koni

Bohuslavice. Ti, kdo si chtějí zažít atmosféru začínajícího adventu určitě už dnes zamíří do Bohuslavic. Po tři dny budou v místním kulturním domě místní p....

Studentky navrhly unikátní betlém. Dřevo napustí olejem Svatého Kříže

Opava. Návrh betlému tří studentek opavské Střední školy průmyslové a umělecké, zvítězil v soutěži vyhlášené opavským magistrátem a ozdobí letošní v....

Příběh ze záhrobí se prodává sám

Dolní Benešov. Nedávno vyšla dolnobenešovské spisovatelce Anně Malchárkové nová knížka Záhada kamenného svědka. Autorka se v ní vrací ke krvavé vraždě b....

Bio zahrádka přinesla úrodu. Patnáct obřích dýní

Chuchelná. Žádný pěstěný trávník, ani módní štěrkové záhony s okrasnými travami. Zahrádka před domem Antonína Pavlíčka v Chuchelné, vypadá jako ....

Kravaře mají nejlepší trafiku

Kravaře. Absolutním vítězem soutěže První novinové společnosti (PNS) o Trafiku roku 2015 se stala Magda Lišková z Kravař. Získala ji v kategorii „okénk....

Byla jsem přitom

Praha. „Zavřít hranice. Soudit se o kvóty. Jinak nové volby.“  To bylo ústřední přání asi šesti tisíc lidí, kteří se v sobotu sešli na Hradčanském ná....

Chceš stavět? Zaplať silnici a daruj městu

Kravaře. Majitelům stavebních pozemků v Kravařích, které nejsou napojeny na veřejné sítě, ani komunikace, věnovali zastupitelé novoroční dárek. Jsou to zás....

Kravařský odpust vydělal milion, Kutský ani korunu

Kravaře. Po dlouhých letech se Kravařští dozvěděli, kolik město vydělalo na největší akci celého roku, Kravařském odpustu. Na pronájmu pozemků a veřejného pro....

Počítadlo návštěv:
Dámy, s batohem čůrat nezkoušejte
(1 Hodnoceno, průměr 5.00 z 5)
Napsal uživatel Liana Melecká   
Pondělí, 11 Červenec 2011 14:02

Moje pouť do Santiaga de Compostela trvala pětadvacet dnů a celkem jsem ušla 578 kilometrů. Začala jsem v přístavu Santander a trasa, kterou jsem si vybrala je značena jako Camino del Norte. Vede podél pobřeží Cantabrijského moře. Co jsem za ten měsíc zažila, najdete postupně na tomto webu Prajzské noviny a každou sobotu v Opavském  a Hlučínském Deníku.

 

Cóbreces – San Vicente de la Barquera. Ráno vstávám se ztuhlýma nohama a třeštící hlavou. Podlahu v ubytovně totiž někdo vydesinfikoval chlorem tak důkladně, že se dalo spát pouze u otevřených oken. A zvon na věži poctivě odbíjel každou čtvrthodinu. Snídám horkou instantní polévku, abych se zahřála. Venku je šero a mrholí. Jsem právě uprostřed lesa, když začne pršet docela hustě. Naštěstí déšť zadržují stromy. Takže zkouším, co vydrží klobouk, patřící do výstroje australských vojáků a bunda. Když vyjdu na silnici, už ale leje jako z konve a navíc fouká. Schovávám se na zastávce autobusu a přemýšlím, jak nejlíp improvizovat. Jediné, co mě má ochránit před deštěm, je totiž fólie do autolékárničky, kterou jsem si vzala pro strýčka příhodu. Svou pláštěnku jsem zřejmě zapomněla v Santanderu.

Fólie jako pláštěnka

Napadlo mě vystřihnout uprostřed dvoumetrové folie otvor na hlavu. Na provizorní pončo nahazuji batoh a vyrážím do deště. Fólii mám sice až po kotníky, jenže se ve větru trhá a nepříjemně šustí. V městečka La Iglesia déšť ustává, takže si fotím historickou radnici a mířím po silnici do kopce. „Buenos dias, seňor,“ zdravím dědu, který v dešti něco kutí na zahrádce. Odpoví na pozdrav a volá „No camino, seňora“ a spustí vodopád španělských slov. Pochopím, že u radnice jsem měla odbočit doprava, takže se vracím zpátky do městečka. Opět vytahuji fólii. Tentokrát se do ní jednoduše zabalím a v pase stáhnu popruhy batohu. Je mi v ní teplo a neteče za krk. Super! Jenže pak na mně přijde nutná potřeba. Co teď?  Všude domy, kamenné zdi a ploty. Konečně ulička, kam chodí krávy na pastvu. Tyčky opírám o plot a spěchám mezi keře. V duchu si říkám. „Pozor ať nešlápneš do kravince.“ A už jsem v něm! Dochází mi, že to budu muset zvládnout s batohem na zádech. V hustém dešti a pod šustící fólií omotanou kolem pasu se snažím dostat ke kalhotám. Poprvé v životě lituji, že nejsem chlap. Stihám to bez nehody, na poslední chvíli.

 

 

Dobrota zvaná churros

Když vylezu celá zablácená z lesa, přichází odměna. Přede mnou se otevíránádherný pohled na moře a přestává pršet. Schovávám fólii a vychutnávám si procházku podél pláže a uličkami městečka Comillas. Ulice už se plní místními lidmi i turisty. V útulné kavárně si objednávám velkou kávu a porci churros. Tyto horké, smažené „krucánky“ z palačinkového těsta, posypané cukrem, by měl ochutnat každý, kdo zavítá do Španělska. Mně ten den, spolu s horkou kávou, téměř zachránily život.

Propichuji první puchýře

Můj dnešní cíl je historické město San Vicente de la Barquera. Albergues je v klášteru, který se s katedrálou tyčí na kopci. Po mostě už mírně kulhám a při stoupání ke klášteru počítám minuty. Ujímá se mně Sofie. Ta se spolu s manželem stará o ubytovnu i jídlo. Zve mně na večeři a ráno slibuje i snídani. Po sprše kontroluji nohy. Díky mokrým botám si ošetřuji první puchýře. Pod malíčkem a mezi palcem. Řídím se radou kamarádky, která camino šla už loni. Puchýř propichuji jehlou s navlečenou nití tak, aby nit zůstala v kůži. Pak ho zalepím náplastí.

 

 

 


Valid XHTML and CSS.