news menu leftnews menu right

Nejnovější

Z mlýna je „nemlyn" s překvapením. Hostům tam teče pod nohama voda

Kravaře. O existenci starého kravařského mlýna, se majitel stavební firmy DK1 Daniel Kozel dozvěděl náhodou. Když ho uviděl, věděl, že ho musí koupit. Skoro čty....

Všichni čekají, co vymyslí FURTISAMI. Pomáhá a baví se celá obec

Velké Hoštice. Každým rokem jiné překvapení. Dětské dny ve Velkých Hošticích na Hlučínsku, se díky skupině nadšenců staly magnetem, nejen pro místní. Loni se....

Svatý Martin přijede na perníkovém koni

Bohuslavice. Ti, kdo si chtějí zažít atmosféru začínajícího adventu určitě už dnes zamíří do Bohuslavic. Po tři dny budou v místním kulturním domě místní p....

Studentky navrhly unikátní betlém. Dřevo napustí olejem Svatého Kříže

Opava. Návrh betlému tří studentek opavské Střední školy průmyslové a umělecké, zvítězil v soutěži vyhlášené opavským magistrátem a ozdobí letošní v....

Příběh ze záhrobí se prodává sám

Dolní Benešov. Nedávno vyšla dolnobenešovské spisovatelce Anně Malchárkové nová knížka Záhada kamenného svědka. Autorka se v ní vrací ke krvavé vraždě b....

Bio zahrádka přinesla úrodu. Patnáct obřích dýní

Chuchelná. Žádný pěstěný trávník, ani módní štěrkové záhony s okrasnými travami. Zahrádka před domem Antonína Pavlíčka v Chuchelné, vypadá jako ....

Kravaře mají nejlepší trafiku

Kravaře. Absolutním vítězem soutěže První novinové společnosti (PNS) o Trafiku roku 2015 se stala Magda Lišková z Kravař. Získala ji v kategorii „okénk....

Byla jsem přitom

Praha. „Zavřít hranice. Soudit se o kvóty. Jinak nové volby.“  To bylo ústřední přání asi šesti tisíc lidí, kteří se v sobotu sešli na Hradčanském ná....

Chceš stavět? Zaplať silnici a daruj městu

Kravaře. Majitelům stavebních pozemků v Kravařích, které nejsou napojeny na veřejné sítě, ani komunikace, věnovali zastupitelé novoroční dárek. Jsou to zás....

Kravařský odpust vydělal milion, Kutský ani korunu

Kravaře. Po dlouhých letech se Kravařští dozvěděli, kolik město vydělalo na největší akci celého roku, Kravařském odpustu. Na pronájmu pozemků a veřejného pro....

Počítadlo návštěv:
Camino mířilo do cikánského tábora
(1 Hodnoceno, průměr 5.00 z 5)
Napsal uživatel Liana Melecká   
Čtvrtek, 15 Září 2011 09:39

Pouť Liany Melecké do Santiaga de Compostela trvala pětadvacet dnů a celkem ušla 578 kilometrů. Začala v přístavu Santander a trasa, kterou si vybrala je značena jako Camino del Norte. Vede podél pobřeží Cantabrijského moře. Co každý den zažila, najdete vždy ve čtvrtek v Prajzských novinách.

 Polo de Sierra. Oviedo.  Po včerejších útrapách mi zbývajících šestnáct kilometrů do Ovieda připadá jako procházka. Taky palec se po pravidelném mazání začal konečně hojit. Díky mapce, kterou mi věnoval Antonio v albergues, se cesta obešla bez problémů. Až na jeden nepříjemný zážitek. Camino zabočuje do malého lesíka za městečkem a najednou jsme v cikánském táboře. Pár cikánů něco kutí na dodávce stojící před několika barabiznami s plechovou střechou. V kopě odpadků a nasbíraného harampádí se prohrabuje stařík a mohutná snědá matrona obklopená dětmi si mě nedůvěřivě měří. Raději zrychlím krok a pak mi bleskne hlavou, že bych tu scénu mohla nafotit. Když se ale ohlédnu, rychle od toho upouštím. Madam stojí na haldě odpadků, ruce v bok a upřeně mě  pozoruje. Raději neriskuji a rychle mizím z dohledu.

Španělský palác mě moc nenadchl

Zastavuji se až před historickým palácem Palacio de Meres, kde přebývala místní šlechta. Odpočívám v přítmí zlatem zdobeného kostela, stojícího hned vedle. Zřejmě tam nedávno probíhal svatební obřad, protože židle jsou potaženy bílým plátnem. „Buenos dias,“ zdravím paní, která přichází na úklid. Otevřený je také palác a nikdo mě nezastavuje. Takže nakukuji i do interiérů. Bydlet bych v tom kamenném domě ale nechtěla. Působí strašně studeným, velmi neosobním dojmem.

Poslední úsek z Colloto sice opět vede podél rušné výpadovky, ale proti včerejšku je to idylka. Konečně tabule Oviedo. I v této metropoli Asturie s více jak dvěstě tisíci obyvateli mě zaujme známý obrázek. Pod volební tabulí se klidně pase býk.

Ochotná důchodkyně mi ukazuje cestu k albergues, takže už o půl druhé stojím před dveřmi. Mám štěstí. Právě tam nějaká paní uklízí, takže si tam nechávám batoh a jen nalehko vyrážím do města. Obcházím historické centrum a odpočívám v lavici gotické katedrály svatého Salvátora. Procházím krásně udržovaným parkem s křiklavými pávy a ochotný kolemjdoucí mě fotí u sochy místního známého novináře Manuela Fernandeze Avello.

V baru zazněla čeština

Během siesty se usadím v pěkné kavárně a pozoruji lidi v ulicích. No ne, slečna přes výlohu vypadá jako dvojnice Penelope Cruz.Docela se těším na večer. Mám totiž schůzku s českými studentkami, které studují na místní univerzitě. Sympatická Lenka přichází právě, když jsem ubytovaná, takže vyrážím do ulic  s průvodkyní a nemůžu se nabažit toho, že opět s někým můžu mluvit česky.  Povídáme si u sklenice červeného vína a podle španělského zvyku dostáváme gratis i pár kousků čerstvé pizzy. Víno je neuvěřitelně levné.

Pozor, albergues v deset zamykají

Půl litru Riochy přijde na 1, 8 euro. Bar se postupně začíná plnit a když kolem sedmé odcházíme, není volné ani místečko. Pizzu už jsme ochutnaly, tak vyrážíme do restaurace, kde vaří. Dáváme si restaurační menu a jako předkrm dostáváme smaženici s hlívou a k tomu vepřové nudličky s bramborem a stolní víno. Za jedno jídlo platím deset euro, tomu předchozímu vínu se ale nevyrovná. Přichází ještě lenčina kamarádka a zapovídáme se natolik, že když odcházíme, je venku už tma. Ještěže v dolním pokoji spí ochotný pán, který mi otevírá vstupní dveře do albergues. V církevní ubytovně je totiž přísný řád a v deset se zamyká. Spím v pokoji s pěti ženami. Tři z nich chrápou hůř než můj manžel.     

 


Valid XHTML and CSS.