news menu leftnews menu right

Nejnovější

Z mlýna je „nemlyn" s překvapením. Hostům tam teče pod nohama voda

Kravaře. O existenci starého kravařského mlýna, se majitel stavební firmy DK1 Daniel Kozel dozvěděl náhodou. Když ho uviděl, věděl, že ho musí koupit. Skoro čty....

Všichni čekají, co vymyslí FURTISAMI. Pomáhá a baví se celá obec

Velké Hoštice. Každým rokem jiné překvapení. Dětské dny ve Velkých Hošticích na Hlučínsku, se díky skupině nadšenců staly magnetem, nejen pro místní. Loni se....

Svatý Martin přijede na perníkovém koni

Bohuslavice. Ti, kdo si chtějí zažít atmosféru začínajícího adventu určitě už dnes zamíří do Bohuslavic. Po tři dny budou v místním kulturním domě místní p....

Studentky navrhly unikátní betlém. Dřevo napustí olejem Svatého Kříže

Opava. Návrh betlému tří studentek opavské Střední školy průmyslové a umělecké, zvítězil v soutěži vyhlášené opavským magistrátem a ozdobí letošní v....

Příběh ze záhrobí se prodává sám

Dolní Benešov. Nedávno vyšla dolnobenešovské spisovatelce Anně Malchárkové nová knížka Záhada kamenného svědka. Autorka se v ní vrací ke krvavé vraždě b....

Bio zahrádka přinesla úrodu. Patnáct obřích dýní

Chuchelná. Žádný pěstěný trávník, ani módní štěrkové záhony s okrasnými travami. Zahrádka před domem Antonína Pavlíčka v Chuchelné, vypadá jako ....

Kravaře mají nejlepší trafiku

Kravaře. Absolutním vítězem soutěže První novinové společnosti (PNS) o Trafiku roku 2015 se stala Magda Lišková z Kravař. Získala ji v kategorii „okénk....

Byla jsem přitom

Praha. „Zavřít hranice. Soudit se o kvóty. Jinak nové volby.“  To bylo ústřední přání asi šesti tisíc lidí, kteří se v sobotu sešli na Hradčanském ná....

Chceš stavět? Zaplať silnici a daruj městu

Kravaře. Majitelům stavebních pozemků v Kravařích, které nejsou napojeny na veřejné sítě, ani komunikace, věnovali zastupitelé novoroční dárek. Jsou to zás....

Kravařský odpust vydělal milion, Kutský ani korunu

Kravaře. Po dlouhých letech se Kravařští dozvěděli, kolik město vydělalo na největší akci celého roku, Kravařském odpustu. Na pronájmu pozemků a veřejného pro....

Počítadlo návštěv:
Souboj s poštovním úředníkem skončil potřepáním ruky
(1 Hodnoceno, průměr 5.00 z 5)
Napsal uživatel Liana Melecká   
Úterý, 20 Září 2011 16:05

Pouť Liany Melecké do Santiaga de Compostela trvala pětadvacet dnů a celkem ušla 578 kilometrů. Začala v přístavu Santander a trasa, kterou si vybrala je značena jako Camino del Norte. Vede podél pobřeží Cantabrijského moře. Co každý den zažila, najdete vždy ve čtvrtek v Prajzských novinách. Všechna pokračování pak v rubrice zajímaví lidé.

Oviedo. Palec ještě není úplně v pořádku, takže si v Oviedu dávám ještě den volna. Ráno mám nutnou povinnost. Odeslat v balíku domů špinavé oblečení. To čisté jsem totiž prozřetelně poslala už před odjezdem na Lenčinu adresu a teď jsem do stejné krabice nabalila to použité. Poutníci v albergues se ráno zrovna nehoní. Poslední odcházejí až v devět hodin. V klidu snídám a pak s balíkem pod paží mířím k poště. Vejdu dovnitř a chvíli sleduji, jak to tam funguje. Pořadí určuje automat s čísly. Chvíli váhám, které tlačítko zmáčknout, protože tak dalece má španělština nestačí. Pak zmáčknu to nejohmatanější tlačítko a čekám, kam mě světelná tabule pošle.

Pomohl úsměv a konverzace

Mé číslo bliká u přepážky s jediným mužem. Jinak jsou všude samé ženy. Strčím zabalený a převázaný balík na pult a odříkávám naučenou větu podle příručky: „Quisiera certificar esta paquete a Chequia,“ (chtěla bych poslat tento balík do Česka). Úředník na mně vychrlí něco španělsky a když vidí jak na něj nechápavě zírám, volá kolegyni.

Ta se mně ptá jestli umím anglicky. Když odpovím, že jen německy, pokrčí rameny a zmizí v zákulisí. „Soy peregrina checa, hablar espaňol, por favor,“ (jsem poutnice z Česka, mluvte španělsky, prosím) říkám muži v poštovní uniformě a sladce se na něj usmívám přes přepážku. Pak už přichází na řadu mimika. Ukazuji na váhu. Když balík zváží, na displeji se objeví 2, 20 kilogramů. Píšu mu na lísteček ????euro. Chvíli na to zírá, než pochopí, že chci vědět cenu. Pár minut hledá v počítači českou republiku a pak napíše 30 euro.

Od české pošťačky už vím, že musím dostat váhu pod dvě kila, aby bylo porto levnější. Sáhnu přes pult pro balík a začnu ho rozbalovat. Sundám provázek a papír a znovu ho vracím. Pořád přes dvě kila.

Úředník se na mně tázavě podívá a když odlepuji pásku a vytáhnu první košili, kterou nahmátnu, začne mi fandit. Konečně !! displej ukazuje 1,92 kilo a cena se snižuje na 22 euro. To už se na sebe radostně culíme oba a pošťák nadšeně přelepuje balík erární páskou. Jenže pak přijde další problém. K lístku s adresátem mi podává ještě jeden a opět něco drmolí ve španělštině.

Teď ocením předvídavost autora španělské obrázkové konverzace. Strkám mu ji pod nos a on radostně ukazuje na dvě věty: Qué contiene? Qué valor tiene? (Jaký je obsah a jakou má cenu?). Konečně hotovo.  „Ok?“ ptám se muže, když zaplatím porto. „Si“ odpoví mi a pak si oba s úlevou potřeseme přes přepážku rukou. Když se pak ještě vracím pro košili, která zůstala na poličce, je přepážka zavřená. Vysílený úředník asi předčasně zahájil siestu.

Zajímavosti: sochy a katedrála

Pak už se jen toulám ulicemi Ovieda. Nakukuji do stánků prodejců ryb a mořských potvor v tržnici a od jedné ochutnávám empanadu. Jakýsi slaný koláč plněný chobotnicí. Zaujme mě výloha plná choriza. V ulicích jsou stále vidět čistící vozy i zametači. Však také Oviedo patří k nejčistějším městům ve Španělsku. Ještě něčím je zajímavé. Všude v ulicích je spousta soch. Známých osobností i obyčejných lidí. Třeba venkovanky s oslíkem, jak jde na trh.  

Setkání s Annou a Michelem 

Od slečny v informacích se dozvídám, jak se zítra vymotám z města a dostávám mapu s trasou do Avillés. Čeká mě třicet kilometrů, takže jsem na ubytovně poměrně brzy. Už je tam docela plno a stále chodí další. „Liana“ najednou na mně někdo volá. „Á, Bonjour Anna,“

Vítám se s dvojicí Pařížanů, se kterými jsem přespávala hned druhý den své pouti. Radostně se vítáme a zvou mě, jestli s nimi nechci zajít na večeři. Vedu je na ulici plnou restaurací, kde jsme byli včera se studentkami. Na Španěly je ještě brzo, takže jsme v jedné z hospůdek skoro sami. Vyprávíme si vzájemně své příhody a vyměňujeme si mejlové adresy. „Až pojedete do Prahy, určitě se ozvěte, budu vám dělat průvodce,“ slibuji. Naše cesty se opět dělí. Oni už mají jen dva dny dovolené, takže si pospí a pokračují na cestě po Camino primitivo, zatímco mě čeká více jak třicetikilometrový pochod do Avillés, zpátky na Camino del Norte. Tichým „Bueno camino“ se s nimi ráno loučím.        

 


Valid XHTML and CSS.