news menu leftnews menu right

Nejnovější

Všichni čekají, co vymyslí FURTISAMI. Pomáhá a baví se celá obec

Velké Hoštice. Každým rokem jiné překvapení. Dětské dny ve Velkých Hošticích na Hlučínsku, se díky skupině nadšenců staly magnetem, nejen pro místní. Loni se....

Svatý Martin přijede na perníkovém koni

Bohuslavice. Ti, kdo si chtějí zažít atmosféru začínajícího adventu určitě už dnes zamíří do Bohuslavic. Po tři dny budou v místním kulturním domě místní p....

Studentky navrhly unikátní betlém. Dřevo napustí olejem Svatého Kříže

Opava. Návrh betlému tří studentek opavské Střední školy průmyslové a umělecké, zvítězil v soutěži vyhlášené opavským magistrátem a ozdobí letošní v....

Příběh ze záhrobí se prodává sám

Dolní Benešov. Nedávno vyšla dolnobenešovské spisovatelce Anně Malchárkové nová knížka Záhada kamenného svědka. Autorka se v ní vrací ke krvavé vraždě b....

Bio zahrádka přinesla úrodu. Patnáct obřích dýní

Chuchelná. Žádný pěstěný trávník, ani módní štěrkové záhony s okrasnými travami. Zahrádka před domem Antonína Pavlíčka v Chuchelné, vypadá jako ....

Kravaře mají nejlepší trafiku

Kravaře. Absolutním vítězem soutěže První novinové společnosti (PNS) o Trafiku roku 2015 se stala Magda Lišková z Kravař. Získala ji v kategorii „okénk....

Byla jsem přitom

Praha. „Zavřít hranice. Soudit se o kvóty. Jinak nové volby.“  To bylo ústřední přání asi šesti tisíc lidí, kteří se v sobotu sešli na Hradčanském ná....

Chceš stavět? Zaplať silnici a daruj městu

Kravaře. Majitelům stavebních pozemků v Kravařích, které nejsou napojeny na veřejné sítě, ani komunikace, věnovali zastupitelé novoroční dárek. Jsou to zás....

Kravařský odpust vydělal milion, Kutský ani korunu

Kravaře. Po dlouhých letech se Kravařští dozvěděli, kolik město vydělalo na největší akci celého roku, Kravařském odpustu. Na pronájmu pozemků a veřejného pro....

Zručné ruce si poradily s perníkovým mořem

Bohuslavice. Zdá se, že bohuslavické perníkářky každým rokem zvedají laťku svých dovedností. Letos se rozhodly vytvořit z perníku přímo moře. „Do Boh....

Počítadlo návštěv:
Všichni čekají, co vymyslí FURTISAMI. Pomáhá a baví se celá obec
Napsal uživatel Liana Melecká   
Úterý, 27 Červen 2017 07:54

Velké Hoštice. Každým rokem jiné překvapení. Dětské dny ve Velkých Hošticích na Hlučínsku, se díky skupině nadšenců staly magnetem, nejen pro místní. Loni se děti přenesly do středověku a zlý drak na ně dštil oblaka dýmu. Letos lidé na vlastní oči sledovali zákulisní intriky kardinála Richelieu.

Přijel král(Libor Daněk)! Kardinál (Roman Kaluža) už v duchu kuje pikle.  FOTO Pavel Straub

„Máme to prakticky rozdělené. Zatímco my, představitelky jemného pohlaví, vymyslíme období a děj celého odpoledne, kutilové z řad manželů, se zavřou v dílně a navrhují a vyrábí rekvizity,“ prozradila Pavla Dvořáková, předsedkyně spolku Furtisami, režisérka a scénáristka v jedné osobě.

K nadšencům se přidali další

Na začátku byla skupina několika rodin, které chtěly pro své děti uspořádat nezvyklou oslavu. A jak vznikl neobvyklý název? Když se lidé ptali, kdo to pořádá, někdo z účinkujících pohotově odpověděl: „No, přece furt ti samí“  .

Na organizaci letošního svátku dětí se podílela stovka dospělých, včetně jejich potomků. Občerstvení nadšeně chystali příslušníci dalších spolků. „Kdysi si spolky konkurovaly. Na akci hasičů chodily jen rodiny hasičů, a na sportovní akce zase naopak. Teď nám ženy upekly langoše, seniorky koláče, chovatelé spotřebovali celou dětskou vaničku těsta na bramborové placky, zástupce myslivců uvařil guláš a hasiči stavěli stany,“ doplnila další z týmu organizátorů Silva Schaffartziková.

Muži a synové stříleli a šermovali

Kdo je FURTISAMI ?
První akci, před více jak devíti lety, má na svědomí parta asi pěti maminek, které se scházely při procházkách s kočárkem. Tehdy působily pod hlavičkou Červeného Kříže, nebo obce. Spolek s názvem FURTISAMI oficiálně zapsali do obchodního rejstříku v prosinci 2013. Organizátoři mají za sebou již tyto akce: první 2. roky Pohádky, 3. rok Řemesla, 4. rok Cesta kolem světa, 5. rok Piráti, 6. rok Pravěk – Flinstones, 7. rok Antika - Asterix a Obelix,  8.rok Hoštický hravý středověk, 9 rok. Baroko - Zahradní slavnost Ludvíka XIV

Její manžel Radim se kvalifikoval na výrobcem děl. Ta spustila salvu, při příjezdu Ludvíka XIV. Nechyběly ani souboje na kordy mezi gardisty kardinála a královskými mušketýry. Kulisy hradu, který loni překvapil i komisi vybírající Vesnici roku, zase použili jako rekvizitu při plnění úkolů pro dětské účastníky. Ty jsou v režii každé rodiny a do termínu akce jsou tajné. Letos si královské vzkazy s úkoly, vyzvedlo více jak sedm set dětí.

„Největší problém je vždycky rozdělit jednotlivé role. Všichni pánové totiž chtějí být v centru dění a tak musím zapojit ženskou psychologii, aby byli spokojeni a roli věrohodně zahráli,“ usmívá se režisérka. Vybruslila z toho nakonec na výbornou. Intrikářského kardinála přesvědčivě zahrál Roman  Kaluža, který se, podle místních zdrojů, v postavách církevních hodnostářů vyžívá. Role dvorního konferenciéra se se ctí zhostil manžel režisérky Roman Dvořák a  krále Ludvíka Libor Daněk.

Přijíždí snoubenka Ludvíka XIV Kardinálovi se nelíbí a tak ji unáší na loď U všeho jsou samozřejmě gardisté

Ten také spolu s Romanem Winklerem vytvořili realizační tým a vyrobili opravdovou loď. Ta, tažena kardinálovými gardisty vyplula na hladinu místní strouhy a na čas zmizela se snoubenkou na palubě v nedalekém lese. Ostatní muži, mládenci i chlapci se dokonale realizovali v rolích gardistů a mušketýrů. Kabátce měli kromě barev stejné, zato kordy: každý originál, vyrobený hrdým majitelem.  

Ženy se krášlily

S ženami to bylo jednodušší. Ať snoubenka krále, či dvorní dámy, všechny byly prostě dokonalé. Jak prozradily, tak zdrojem nádherných rób jsou obvykle „sekáče“ v okolí. Ty pak podle doby, ve které se slavnost odehrává, upravuje dvorní švadlena Alžběta Daňková. „Neobešly bychom se ani bez své královské kadeřnice a zároveň vizážistky Petry Ostrákové. Před akcí, nás česaly a líčily celkem tři. Začaly v půl sedmé a poslední byla hotová v poledne. Úspěšná byla i tajná výprava na pštrosí farmu. Každý účes zdobilo pravé pštrosí péro,“ usmívá se facebooková mluvčí a místní nástěnkářka pro starší generaci Lucie Vitásková.

Dámy ohromily róbami i účesy. Všechny byly dokonalé
Na své si přišly hlavně děti

Půl roku příprav a úspěch se dostavil

Celá akce se připravovala už půl roku dopředu a byla to už devátou akcí tohoto spolku se zvláštním . Večery a noci vybírala režisérka vhodnou hudbu a sestavovala příběh, který před diváky odehrají. Nechyběla ani generálka den předem. "Když se jelo "na ostro", režisérka mává na zvukaře, Martina Zbytovského, ať pustí poc hod. A pořád nic. Fleška totiž ležela v kabelce," prozradila mluvčí. 

Letošní akce z doby Ludvíka XIV byla jejich už devátou akcí a režisérka už nosí v hlavě obrysy příští akce. Co připravují, ale  neprozradí „Jsme sehraná parta a i když debaty jsou bouřlivé, vždycky se nakonec domluvíme. Finančně nás podporují sponzoři, obec i návštěvníci z dobrovolného vstupného. Hlavně nás to ohromně baví,“ zakončila Dvořáková.

 
Profesionální mažoretka? Čeká ji dřina a cestování po světě
(6 Hodnoceno, průměr 4.50 z 5)
Napsal uživatel Liana Melecká   
Úterý, 25 Březen 2014 16:37

Ludgeřovice. Poprvé držela Karin Wronová v ruce hůlku mažoretky, když jí bylo sedm. Dnes jí je šestnáct, a se svými kolegyněmi z ostravského klubu Elite patří mezi světovou elitu v mažoretkovém sportu. Loni skončily v celosvětové konkurenci na čtvrtém místě.      

 

Dostat se mezi soutěžící o titul Mistra světa asi není jen tak. Jak se vám to podařilo?

Před čtyřmi lety jsem začala soutěžit za kategorii starších juniorek. Ten rok byl pro mě nejen skok v kategorii, ale také pro mne znamenal přestup do ostravského klubu Elité. Najednou jsem byla mezi profesionály a musela si zvyknout na tvrdé tréninky, většinou třikrát týdně. O víkendech jsem byla na soustředění, nebo na soutěži. Veškerý čas jsem věnovala jen škole a mažoretkám.

Jak dlouho vám trvalo, než jste se vypracovaly mezi elitu?

V roce 2012 jsme s holkama z Finále Mistrovství České republiky postoupily až na Mistrovství Evropy, kde jsme skončily mezi deseti nejlepšími kluby Evropy. To nás ''nakoplo'' a makaly jsem ještě více. Chtěly jsme postoupit na Mistrovství světa 2013 a povedlo se nám to.

Karin Wronová (první zleva a její vítězné družstvo v semifinále Mistrovství ČR 2013

Loni jste sbíraly titul za titulem, ne?

Vlastně jo. Staly jsme se Vicemistryněmi kvalifikace, Vicemistryněmi semifinále ve formacích, Vicemistryněmi České republiky v malých formacích a II. Vicemistryněmi České republiky v kategorii defilé velkých formací.

Tím jste si vybojovaly přímý postup na Mistrovství světa?

Ano, to se konalo na konci srpna v Praze. A nebyly jsme samy. Soutěžily taky naše mladší holky do jedenácti let z Elité Babies. My jsme byly nakonec čtvrté a ostatní naše formace se všechny umístily do pátého místa, takže jsme měly co oslavovat. Jenže čas na oslavy všech titulů a medailí nebyl moc dlouhý.

Proč? To vám to trenéři nedovolili?

Už od září jsme musely začít trénovat další nové choreografie, abychom se nahoře udržely. Takže znovu stejný kolotoč: tréninky, soustředění, taneční a baletní průprava, práce s hůlkou, kondiční příprava a další tréninky s tím spojené.

Připadá mi, že to ani nemůžete stihnout? Jak vypadá váš denní program?

Chce to přímo logistické plánování. Například úterý mám náročný program: v půl šesté budíček, zopakovat si učivo do školy, pokud píšeme písemku a vyučování mi končí obvykle o půl třetí. Zajdu na oběd do školní jídelny a jdu za mamkou do práce. Tam vyměním školní batoh za ''mažoretkový''. Hlavně nesmím zapomenout na hůlku (baton) a pádím na autobus do Ostravy.

 

Porada před startem na Mistrovství Evropy

Tam už vás čeká trénink sestavy?                                                    

Ještě ne. Hodinu a čtvrt dohlížím na svou malou sólistku Mišku. Trénujeme spolu její sestavu a pilujeme poslední detaily. Míša totiž taky letos pojede na Mistrovství ČR. Přiznávám, že jako trenér jsem asi dost přísná a někdy se divím, že to moje sólistka zvládá. Kromě práce s hůlkou se jí snažím předat i zkušenosti z tance, které jsem nabrala v klubu Katlen, do kterého jsem chodila. Musím říct, že jsem na ni moc pyšná. Teprve pak mi začíná trénink ve skupině a trvá do sedmi hodin večer. Domů mě vozí mamka, takže doma jsem kolem půl osmé. Mám čas se akorát naučit do školy, chvíli na počítači a spát.

Když člověk sleduje vystoupení mažoretek, jak všechny jednotně vyhazují hůlky, vypadá to jednoduše. Nacvičit to, ale asi žádná sranda není ?

To fakt ne. Někdy nám to padá jako hrušky. V sestavě nás je třiadvacet a všechny hůlky se musí naprosto přesně zastavit v jedné výšce. A než je chytíme, musíme udělat dvě nebo tři otočky. Teď už to celkem zvládám, ale když jsem byla hodně malá, byl to problém.

Říkáte hodně malá. Kdy jste s tím začala?

Jako malý prvňáček jsem sedávala na zahradě a přes plot sledovala, jak Hanka od sousedů trénuje s kamarádkami sestavu s hůlkou. Když viděly, že jsem z nich nezpustila oči, přeskočily plot a začaly mě to učit. Hanka mi pak vymyslela první sólo a já se na základce přihlásila do kroužku mažoretek.

Kdo je Karin Wronová?
Je rodačka z části Ludgeřovic Vrablovce, studuje hlučínské Gymnázium Josefa Kainara. Kromě mažoretkového sportu se věnuje tanci, baletu a gymnastice. Tančit začala už v mateřské škole. Jako mažoretka soutěží za ostravský klub Elite.

Co na to říkají rodiče? Fandí vám?

Jasně. Na první trénink si vzpomínám doteď. Šel tam se mnou táta. Poprvé jsem vstoupila do nového světa a pomalu zjišťovala, že dělat mažoretku není nic jednoduchého. Po roce tréninků jsem šla na první soutěž a nedopadla zrovna nejlépe. Tam jsem si pořádně uvědomila, že musím začít ohromně makat, abych něčeho dosáhla.

A mamka?  Určitě je na vás pyšná, ne?

Nejvíc si cením toho, že se mnou jezdí na každou soutěž. Společně se pak díváme na videa, hledáme chyby a bavíme se o tom, co a jak, by šlo změnit. Protože většinou každý rok mám i sólové vystoupení, pomáhá mi a radí.

Lidé mají obvykle spojenou představu pochodujících mažoretek v rytmu dechovky. Ale na mistrovství je asi třeba předvést něco jiného?

Dechovku dnes vystřídala moderní hudba současných interpretů. Je to o tanci, eleganci, ladnosti v kontrastu s ostrými pohyby. Snažíme se každým rokem  vyčnívat z řady, mít něco nového, originálního.

 

Velkou roli hraje i oblečení. Kdo vám je navrhuje a šije?

Máme švadlenu z Havířova, ale kromě ní nám kostýmky šije i naše trenérka Hana Švidrnochová, která je majitelkou klubu.

Vicemistryně České republiky, malá formace 2013

Kromě toho asi vymýšlí i choreografii?

Ano, a je to hlavní část tréninku. Letos máme sestavy připravené speciálně pro start na Mistrovství ČR, Mistrovství Evropy a Mistrovství světa.

Kolik vás je v klubu celkem?

Je nás stodvacet a jsme rozdělené do šesti kategorií. Mažoretky dělají holky od tří do dvaceti let, ale i ty dále pokračují, například jako trenérky mladších dětí.

Takže přesuny na soutěže se asi auty nekonají?

Obvykle jezdíme dvěmi autobusy. Trenérky mají opravdu hodně starostí s organizací tak velkého klubu. Ještěže jich máme osm.  

Co byste poradila dívkám, které chtějí s tímto sportem začít?

Holky se odmala naučí nejen disciplíně a zodpovědnému přístupu ke kolektivu, ale také získají dokonalou pohybovou průpravu. Není důležitá kvantita tréninků, ale jejich kvalita. Raději ať si najdou profesionální klub, než jenom nějaký kroužek. Nemám ráda, když někdo dělá něco jen tak, aby nebyla nuda. Buď budou makat, nebo to nemá cenu.

 
Práce s parťákem je někdy velká ponorka, říká nejlepší hlučínská policistka
(3 Hodnoceno, průměr 3.33 z 5)
Napsal uživatel Liana Melecká   
Úterý, 02 Duben 2013 18:34

Hlučín. Ivana Bedravová Jedličková si vybrala, pro ženu, nepříliš obvyklé povolání. V policejní uniformě ji zpočátku potkávali lidé v centru Prahy a poslední čtyři roky je její domovská stanice v Hlučíně. Nedávno se stala nejlepší policistkou hlučínského obvodu za rok 2012.

Jak vzali vaše ocenění kolegové ? Poplácali vás po rameni a utrousili, jsi fakt dobrá, a nebo no, jo, vybrali ženskou, protože to žádá EU ?
Reakce kolegů jsou většinou pozitivní. Spíš to asi bylo pro většinu malé překvapení, protože na oddělení nesloužím tak dlouhou, jako většina mých kolegů. Já osobně jsem byla překvapená velmi. A proč si vybrali právě mně, tak to se musíte zeptat vedení našeho obvodu, kteří mně na toto ocenění navrhli.

Co vaše začátky u policie? Vzali vás kolegové mezi sebe?
Všechny začátky v novém kolektivu jsou těžké. Každý musí poznat, kdo vám pomůže a kdo ne. Spousta lidí si myslí: ženská u policie, no to snad ne. Podle mě je jedno, jestli je to žena nebo muž, důležité je to, že tu práci berete vážně, s respektem a hlavně s rozumem.

Jak jste začínala? Na policejní akademii, jako v onom oblíbeném americkém filmu?
Policejní akademii jsem nestudovala, to bych měla před svým jménem titul. Já jsem absolvovala jednoroční kurz, který jsem musela v závěru obhájit zkouškami. Jak praktickými, tak fyzickými. Až potom jsem mohla do služby.

Máte svého parťáka?
Když jsem ale začínala v Praze, sloužila jsem tři roky se dvěmi parťáky. Někdy je to lepší, protože už víte, jak kolega zareaguje. Někdy je to ale velká „ponorka“. V Hlučíně se ve stálých dvojicích neslouží. V něčem je to taky dobré, když sloužím, pokaždé s někým jiným, tak to aspoň není taková obehraná písnička.

Už jste někdy musela použít i zbraň?
Byly situace, kdy jsem musela vytasit zbraň, ale nikdy jsem z ní, kromě střelecké přípravy nevystřelila. Když vcházím do budovy, kde předpokládám, že tam může být nebezpečný pachatel, jde všechno stranou. Pak mám v hlavě jen to, abych jistila svého parťáka, který mi důvěřuje. Protože nikdy nevím, co mě může potkat, musím mít čistou hlavu. Život a zdraví je v této chvíli to nejdůležitější a bezpochybně nejcennější.

Kdo je Ivana Bedravová Jedličková?
Pochází ze Suchých Lazců a je jí jednatřicet let. U policie začínala před jedenácti lety v Praze. Napřed na Místním oddělení policie na Letné a později jí přeřadili na Oddělení hlídkové služby na Vinohradech. Na vlastní žádost ji přeložili zpět na severní Moravu a čtyři roky už slouží na Obvodní oddělení v Hlučíně. Koncem března byla vyhlášena nejlepší policistku hlučínského obvodního oddělení za minulý rok. Její nadřízení ocenili zejména její empatický přístup k obětem trestných činů, díky němu je schopna získat důležité informace. A také její podíl na objasňování trestné činnosti mládeže.

 

Stříleli někdy po vás?
Zatím ne, i když se k tomu párkrát schylovalo. Ovšem nadávky a vyhrožování, to je na denním pořádku.

Jak se vám daří skloubit dohromady služby u policie a rodinu?
Mám štěstí, že mně má rodina v mém výběru povolání podporovala. Tím, že  mám kolem sebe lidi, kteří respektují mou volbu zaměstnání, se mi to daří.

Podle toho, že používáte dvě příjmení, jste asi vdaná?
Ano, nechala jsem si jak příjmení po manželovi, tak i své příjmení za svobodna.

Nemáte s tím problémy?
Já to tak chtěla, a vůbec svého rozhodnutí nelituji. Naopak reakce některých lidí jsou docela legrační. Ty rozpaky, jak mě vlastně mají oslovit. Jestli paní Bedravová nebo Jedličková.

Změnil se přístup lidí při vyšetřování? Snaží se policistům pomoci, nebo jim stále nevěří?
Pořád jsou skupiny lidí, kteří selhání jedince, berou jako selhání celé policie. Takové myšlení mě docela mrzí a nezbývá než se nad to povznést. Bohužel v tom hrají velkou roli média a takové kauzy dlouho zůstanou lidem v paměti. To špatné, co udělal jeden člověk, pak hází na celý sbor.

Lidi nejvíce rozhodí, když se jim někdo vloupe do domu. Jak takové vyšetřování probíhá?

Napřed se musíme přesvědčit, jestli tam nejsou zranění, nebo přímo zloději. Přitom musíme dávat pozor, abychom nezničili důležité stopy, které zajistí kriminalistický technik. Vše pak většinou za pomocí kriminalistů a vyšetřovatelů  prošetříme a prověříme.

Takže je to spíš mravenčí práce a žádné vzrušující přestřelky a okamžité dopadení pachatele jako v televizních seriálech?
Bylo by krásné, kdyby tomu tak bylo. Všechny případy dle jejich metod a moderních pomůcek by byly vyřešeny a jejich pachatelé dopadeni. Bohužel, pokud se ve filmu přímo neuvádí, že je natočený podle skutečného příběhu, ať tomu lidé nevěří.

Spousta policistů odešla kvůli platu k soukromým firmám. Jak je to s vámi, chcete u policie zůstat?
Mě moje práce baví. Vždy jsem ji chtěla dělat a doufám, že u ní zůstanu ještě dlouho. Dokonce si troufnu říci, že do práce chodím ráda a že mě naplňuje.

 




Valid XHTML and CSS.