news menu leftnews menu right

Nejnovější

Z mlýna je „nemlyn" s překvapením. Hostům tam teče pod nohama voda

Kravaře. O existenci starého kravařského mlýna, se majitel stavební firmy DK1 Daniel Kozel dozvěděl náhodou. Když ho uviděl, věděl, že ho musí koupit. Skoro čty....

Všichni čekají, co vymyslí FURTISAMI. Pomáhá a baví se celá obec

Velké Hoštice. Každým rokem jiné překvapení. Dětské dny ve Velkých Hošticích na Hlučínsku, se díky skupině nadšenců staly magnetem, nejen pro místní. Loni se....

Svatý Martin přijede na perníkovém koni

Bohuslavice. Ti, kdo si chtějí zažít atmosféru začínajícího adventu určitě už dnes zamíří do Bohuslavic. Po tři dny budou v místním kulturním domě místní p....

Studentky navrhly unikátní betlém. Dřevo napustí olejem Svatého Kříže

Opava. Návrh betlému tří studentek opavské Střední školy průmyslové a umělecké, zvítězil v soutěži vyhlášené opavským magistrátem a ozdobí letošní v....

Příběh ze záhrobí se prodává sám

Dolní Benešov. Nedávno vyšla dolnobenešovské spisovatelce Anně Malchárkové nová knížka Záhada kamenného svědka. Autorka se v ní vrací ke krvavé vraždě b....

Bio zahrádka přinesla úrodu. Patnáct obřích dýní

Chuchelná. Žádný pěstěný trávník, ani módní štěrkové záhony s okrasnými travami. Zahrádka před domem Antonína Pavlíčka v Chuchelné, vypadá jako ....

Kravaře mají nejlepší trafiku

Kravaře. Absolutním vítězem soutěže První novinové společnosti (PNS) o Trafiku roku 2015 se stala Magda Lišková z Kravař. Získala ji v kategorii „okénk....

Byla jsem přitom

Praha. „Zavřít hranice. Soudit se o kvóty. Jinak nové volby.“  To bylo ústřední přání asi šesti tisíc lidí, kteří se v sobotu sešli na Hradčanském ná....

Chceš stavět? Zaplať silnici a daruj městu

Kravaře. Majitelům stavebních pozemků v Kravařích, které nejsou napojeny na veřejné sítě, ani komunikace, věnovali zastupitelé novoroční dárek. Jsou to zás....

Kravařský odpust vydělal milion, Kutský ani korunu

Kravaře. Po dlouhých letech se Kravařští dozvěděli, kolik město vydělalo na největší akci celého roku, Kravařském odpustu. Na pronájmu pozemků a veřejného pro....

Počítadlo návštěv:
Hlasujte pro příběh Jiřího Máry, cestovatele na vozíčku
(1 Hodnoceno, průměr 5.00 z 5)
Napsal uživatel Liana Melecká   
Pondělí, 24 Říjen 2011 11:46

Jiří Mára opustil úspěšnou kariéru v zaměstnání, aby mohl splnit životní sen svému nevyléčitelně nemocnému synovi. Přestože je dvacetiletý Jirka, už od deseti let upoután na invalidní vozík, procestovali spolu Nový Zéland, Jižní Ameriku, Japonsko, Dánsko, Faerské ostrovy, Island a Grónsko. Poutavé vyprávění z cest znají i lidé na Hlučínsku z různých besed. Letos Jirka svůj příběh přihlásil do celostátní soutěže na idnes a dostal se do semifinále.

O tom, aby postoupil do finále můžete rozhodnou i vy. Stačí kliknout na tento odkaz http://vice.idnes.cz/tvuj-pribeh-predstaveni.aspx přihlásit se jako nový uživatel a dát Jirkovi hlas. Další hlas mu můžete poslat také na Facebooku:

http://www.facebook.com/tvujpribeh?sk=app_162883643785772   Hlasovat můžete do 30 října 2011.

 

 

 

Od syna se učí usmívat

Tam, kde neprojel elektrický vozík, tlačil Jiří Mára svého syna na vozíku mechanickém. Kudy neprojel vozík, nesl ho na zádech. Aby vydělal na další cestu, stal se z bankovního úředníka, autorem dvou cestopisných knih a zručný fotograf. O svých cestách natočil naučné filmy a příhody z cest si můžete přečíst v jeho pěti knihách.

„Když jsem se poprvé dozvěděl neúprosnou diagnózu, že můj syn trpí nevyléčitelnou progresivní svalovou dystrofií a zůstane odkázaný na invalidní vozík, prožíval jsem nestrašnější okamžiky svého života. Teď nám, náš syn dává chuť do života, a my se od něj učíme žít i usmívat,“ přiznává pětačtyřicetiletý Jiří Mára.

Vše začalo, když se otec vydal na Nový Zéland, jako absolvent tříměsíčního jazykového kurzu angličtiny. „Po mém návratu Jirku hned všechno strašně zajímalo a taky známí se mě ptali, jaké to bylo. Napřed jsem založil webové stránky a pak jsem začal psát knihu, kterou jsem pod názvem Nový Zéland - země protinožců na vlastní náklady vydal,“ popisoval otec.

Za vydělané peníze pak Jirkovi koupil nákladný rehabilitační přístroj a s manželkou přemýšleli, co by dali synovi k patnáctinám. Dárkem byla cesta na Nový Zélend. Spolu s otcem a jeho kamarádem tam v roce 2006 prožili šest týdnů života a Jirkův spokojený úsměv má jeho otec ještě stále před očima.      

Nový Zéland projel na invalidním vozíku

Nový Zéland - návrat k protinožcům. Tak se jmenuje druhá kniha o Novém Zélandu. Tentokrát jel Jiří Mára ukázat tyto exotické ostrovy svému nevyléčitelně nemocnému synovi Jirkovi. Jako první Čech je projel na invalidním vozíku. Nevadilo mu nepohodlí, ani cestovní útrapy. Vše snášel trpělivě a s úsměvem. Když se ho otec zeptal, co by chtěl koupit na památku, odpověděl. „Nic. Jsem rád, že jsem tu byl.“

Když Jirka skončil základní školu, začal se věnovat počítačům. Teď pomáhá otci s úpravou fotografií a filmu, někdy jezdí s otcem i na přednášky po školách a knihovnách.

„Jirka je cestovatel tělem i duší. Najatou dodávkou jsme projeli Severní i Jižní ostrov a spousty zajímavostí bychom si vůbec nevšimli, kdyby nás na ně neupozornil. Lidé k nám byli velmi přátelští a všichni se nám snažili pomoci. Potkali jsme paní na vozíčku, která nás, úplně cizí chlapy pozvala k sobě na návštěvu,“ popisoval zážitky Mára.

Nový Zéland je atraktivní turistická země a ročně tam přijedou čtyři miliony turistů. V oblasti gastronomie ale Novozélanďané moc vynalézaví nejsou. Jedí hlavně grilovaná jídla a holdují rychlému občerstvení. Proto si cestovatelé během cesty vařili sami. Také původní obyvatelé Maoři dnes žijí naprosto civilizovaně.

Maorskou specialitu vaří v jámě

Jejich původní obydlí a jámu ve které se připravovala maorská specialita zvanou hangi už uvidí turisté jen v geotermálním parku pro turisty. „Do jámy napřed nakladli horké kameny. Na ně pak položili maso, brambory a zeleninu zabalenou do bylinných listů. Všechno zakryli horkými kameny a utěsnili hlínou. Po dvou až třech hodinách bylo jídlo hotovo,“ pokračoval otec. Také hrozivé válečné tance maorských bojovníků už zde cestovatelé zažili jen jako atrakci pro turisty. Stejně jako jízdu válečné kanoe zvané Ngatokiwatawhaorua, do níž se najednou vejde padesát bojovníků.

Co si však nenechá ujít žádný turista na Novém Zélandu, jsou gejzíry vřelé vody. Největším tahákem parku je gejzír Pohutu, který vystřikuje vodu do výše asi pětadvaceti metrů a je vidět z několika plošin. „Pracovník parku vsypal do kráteru, asi metr vysoké sopky mýdlo. Pak kousek odstoupil a po několika vteřinách z jejího nitra vytryskl asi patnáct metrů vysoký gejzír horké vody,“ vyprávěl Jiří Mára. Podrobnosti o dalších cestách lze najít na webu: http://www.jirkamara.cz

 

 


Valid XHTML and CSS.