news menu leftnews menu right

Nejnovější

Z mlýna je „nemlyn" s překvapením. Hostům tam teče pod nohama voda

Kravaře. O existenci starého kravařského mlýna, se majitel stavební firmy DK1 Daniel Kozel dozvěděl náhodou. Když ho uviděl, věděl, že ho musí koupit. Skoro čty....

Všichni čekají, co vymyslí FURTISAMI. Pomáhá a baví se celá obec

Velké Hoštice. Každým rokem jiné překvapení. Dětské dny ve Velkých Hošticích na Hlučínsku, se díky skupině nadšenců staly magnetem, nejen pro místní. Loni se....

Svatý Martin přijede na perníkovém koni

Bohuslavice. Ti, kdo si chtějí zažít atmosféru začínajícího adventu určitě už dnes zamíří do Bohuslavic. Po tři dny budou v místním kulturním domě místní p....

Studentky navrhly unikátní betlém. Dřevo napustí olejem Svatého Kříže

Opava. Návrh betlému tří studentek opavské Střední školy průmyslové a umělecké, zvítězil v soutěži vyhlášené opavským magistrátem a ozdobí letošní v....

Příběh ze záhrobí se prodává sám

Dolní Benešov. Nedávno vyšla dolnobenešovské spisovatelce Anně Malchárkové nová knížka Záhada kamenného svědka. Autorka se v ní vrací ke krvavé vraždě b....

Bio zahrádka přinesla úrodu. Patnáct obřích dýní

Chuchelná. Žádný pěstěný trávník, ani módní štěrkové záhony s okrasnými travami. Zahrádka před domem Antonína Pavlíčka v Chuchelné, vypadá jako ....

Kravaře mají nejlepší trafiku

Kravaře. Absolutním vítězem soutěže První novinové společnosti (PNS) o Trafiku roku 2015 se stala Magda Lišková z Kravař. Získala ji v kategorii „okénk....

Byla jsem přitom

Praha. „Zavřít hranice. Soudit se o kvóty. Jinak nové volby.“  To bylo ústřední přání asi šesti tisíc lidí, kteří se v sobotu sešli na Hradčanském ná....

Chceš stavět? Zaplať silnici a daruj městu

Kravaře. Majitelům stavebních pozemků v Kravařích, které nejsou napojeny na veřejné sítě, ani komunikace, věnovali zastupitelé novoroční dárek. Jsou to zás....

Kravařský odpust vydělal milion, Kutský ani korunu

Kravaře. Po dlouhých letech se Kravařští dozvěděli, kolik město vydělalo na největší akci celého roku, Kravařském odpustu. Na pronájmu pozemků a veřejného pro....

Počítadlo návštěv:
Jak se dožít stovky? Hlavně s humorem
(3 Hodnoceno, průměr 3.33 z 5)
Napsal uživatel Liana Melecká   
Úterý, 10 Leden 2012 11:32

Jaký asi bude rozhovor s někým, kdo se narodil před sty lety? Vířilo mi v hlavě, když jsem, mířila k domu nedávné oslavenkyně Anastázie Krokrové z Ludgeřovic. Vítala mě usměvavá vitální dáma s pečlivě upraveným účesem, oblečená do tmavých šatů. Živě reagovala na každou otázku a zavzpomínala, jak se žilo na Prajzské ještě za Německa. Česky i v nářečí.

Narodila jste se ve stejný den, jako Ježíšek. Nebylo vám líto, že dostáváte dárky jen jednou za rok?
Ani ne, bylo to dobré, dostala jsem dva razy tolik
Před sto lety bylo zvykem zakládat početné rodiny. Kolik vás bylo doma?
Celkem patnáct, ale nakonec nás přežilo deset. Pět synku a pět dževuch. Já byla čtvrtá nejstarší a za mnou ještě celá republika. (směje se ).


Jak dokázal otec uživit tolik dětí?
Pracoval na šachtě v Petřkovicích, ale na povrchu. Maminka se starala o domácnost. Pak ale onemocněla a zemřela. Bylo jí jen osmatřicet a mi patnáct let. Než se tatínek podruhé oženil, musela jsem se o všechno postarat sama.
Pro patnáctiletou dívku to muselo být těžké. Zvládla jste to?
Tenkrát se žilo jinak jak dneska. Vodu jsem musela napřed napumpovat ze studny, v kyblu nanosit do kuchyně a nalet do hrnca. Vařila jsem na velkym pecu v kuchyni. Topilo se uhlim a dřevem. Když jsem nevěděla, jak co uvařit, běžela jsem do susedky. Lednice nebyly a když se muselo zabít prase v létě, tak jsme uzené maso pověsili nad vodu do studně. Branili sme se jak to šlo. Dokaď nebyl chleba zamknuty, tak to šlo.
Nejtěžší asi muselo být vyprat prádlo, ne?
Žadne pračky něbyly. Machalo se na rumplu. Ešče dneska mam ruky same pukle.  
Byla jste mladá, měla jste vůbec čas se jít se bavit ? Co se tenkrát nosilo?
Chodili jsme tančit do hospody ku Pekárkům a do Holečka. To jsme se samozřejmě vystrojily. Nosily jsme světle halenky, ale zapnute až ku krku, aby nas něpomluvili. Ni včil, jak ty mlade chodi napoly nahe. Sukně byly uzke, nebo skladane a pod kolena. Ku temu hrube pančuchy, take ty řadkovane, raz hladce a raz obratce na štrumbandle.
Co mládenci, nezakoukal se do vás některý?     
Padli jsme si do oka s Reinhardem. Znali jsme se ještě od školy, ale vzali jsme se, až se otec podruhé oženil. Reinhard robil tež na šachtě a po svatbě jsme se nastěhovali do domku k tetě Sofii. Byla svobodná, takže nám uvolnila jeden pokoj.

Kdo je Anastázie Krokrová?
Narodila se 24. prosince 1911 v Ludgeřovicích v rodině Tvrdých. Ze čtrnácti sourozenců přežilo deset dětí. Anastázie Krokrová je jediná žijící. V patnácti jí zemřela maminka a ve dvaceti se provdala za Reinharda Krokra. Měla čtyři děti, z nichž dnes žije pouze syn. Má šest vnoučat, devět pravnoučat a jedno prapravnouče je „na cestě“. Sleduje dění v novinách, poslouchá rádio, podívá se na televizi. Když je pěkně, projde se do zahrady i do polí. Léta lidé obdivovali její skalku se spoustou květin.

Jaké máte vzpomínky na svatbu?
Na tu vzpomínám nerada. I když už byla maminka pět let po smrti, rodinná rada rozhodla, že jako nevěsta nesmím jít v bílém a musím držet smutek. K oltařu jsem šla v černých hedvábných šatech, ani závoj jsem neměla. Jela jsem do kostela v kočáru a celou cestu jsem plakala. Ani fotit jsem se nechtěla, takže nemám žádnou svatební fotografii. Když se pak nedlouho po mně vdávala sestra, vyčetla jsem jí, že ona mohla aspoň v šedých šatech.
Po svatbě jste se pustili do stavby domu, jenže pak začala válka. Nemusel manžel narukovat do wehrmachtu?
Musel, jako všichni chlopi. Zůstala jsem se čtyřmi dětmi sama. Nejhorší to bylo jak přišla fronta. Schovávali jsme se v našem sklepě. Byli tam i susedi, spali jsme na zemi. Jak na nas střilali, spadnul komin. Všeci sme byli od sazi a utikali jsme okenkem ven. Ja s tym najmladšim na rukach. Cely dum rozstřilali. Ani se mi vzpominač něchce.
Přece jenom jste po válce zažila jednu radostnou událost?
Tata Kroker byl sedlák, ale koně mu odvedli Rusové. Nejvíc měl rád kobylku Anču. Po nějaké době jsme venku slyšeli hlasité řičení. Vyběhli jsme ven a tam stála Anča. Všichni jsme křičeli: Anča přišla, Anča přišla a plakali jsme štěstím.
Kde jste s dětmi bydlela a z čeho jste žili?
Bydleli jsme různě u příbuzných a známých. Naštěstí nám zůstaly dvě kozy. Ta jedna, boraska, měla prostřelenu hlavu. Ucho jí višelo na stranu, ale přežila to. Chovali jsem slepice a kusek pole tež byl. Hodně nám pomohla obec. Dostávali jsme lístky na jídlo a přivezli nám i postele. Peřiny jsem polatala a bylo. Pak jsem začala opravovat dům.
To jste ho stavěla sama?
Zedník zdil a já míchala maltu. Všecko ručně. Byla jsem tak vysilena, že jsem upadla. Byly to hrozné časy. Ja, baba bez chlopa, jak chalupa bez plota.
Kdy se vrátil manžel domů?
Skončil ve francouzském zajetí a přijel až rok po vojně. To už byly dvě hlavy na starošči a bylo dobře.
Koncem minulého roku jste s rodinou oslavila sté narozeniny. Máte nějaký recept na dlouhověkost?
Ráno si dám nalačno štamprli becherovky. Jím všechno, kromě hřebíků, ale skromně a nepřejídám se. Kobzole muši byč v pivnici, koza v chlivku, zelí v bečce a bravek v komině. (směje se )
V manželství jste se řídila svým slibem, v dobrém i zlém až do smrti. Co byste poradila dnešním mladým kteří se po první hádce rozvádějí?
Tež to u nas, sem tam, zahřmělo. Mladí by měli mít více trpělivosti a hlavně si navzájem odpouštět.

 


Valid XHTML and CSS.