news menu leftnews menu right

Nejnovější

Z mlýna je „nemlyn" s překvapením. Hostům tam teče pod nohama voda

Kravaře. O existenci starého kravařského mlýna, se majitel stavební firmy DK1 Daniel Kozel dozvěděl náhodou. Když ho uviděl, věděl, že ho musí koupit. Skoro čty....

Všichni čekají, co vymyslí FURTISAMI. Pomáhá a baví se celá obec

Velké Hoštice. Každým rokem jiné překvapení. Dětské dny ve Velkých Hošticích na Hlučínsku, se díky skupině nadšenců staly magnetem, nejen pro místní. Loni se....

Svatý Martin přijede na perníkovém koni

Bohuslavice. Ti, kdo si chtějí zažít atmosféru začínajícího adventu určitě už dnes zamíří do Bohuslavic. Po tři dny budou v místním kulturním domě místní p....

Studentky navrhly unikátní betlém. Dřevo napustí olejem Svatého Kříže

Opava. Návrh betlému tří studentek opavské Střední školy průmyslové a umělecké, zvítězil v soutěži vyhlášené opavským magistrátem a ozdobí letošní v....

Příběh ze záhrobí se prodává sám

Dolní Benešov. Nedávno vyšla dolnobenešovské spisovatelce Anně Malchárkové nová knížka Záhada kamenného svědka. Autorka se v ní vrací ke krvavé vraždě b....

Bio zahrádka přinesla úrodu. Patnáct obřích dýní

Chuchelná. Žádný pěstěný trávník, ani módní štěrkové záhony s okrasnými travami. Zahrádka před domem Antonína Pavlíčka v Chuchelné, vypadá jako ....

Kravaře mají nejlepší trafiku

Kravaře. Absolutním vítězem soutěže První novinové společnosti (PNS) o Trafiku roku 2015 se stala Magda Lišková z Kravař. Získala ji v kategorii „okénk....

Byla jsem přitom

Praha. „Zavřít hranice. Soudit se o kvóty. Jinak nové volby.“  To bylo ústřední přání asi šesti tisíc lidí, kteří se v sobotu sešli na Hradčanském ná....

Chceš stavět? Zaplať silnici a daruj městu

Kravaře. Majitelům stavebních pozemků v Kravařích, které nejsou napojeny na veřejné sítě, ani komunikace, věnovali zastupitelé novoroční dárek. Jsou to zás....

Kravařský odpust vydělal milion, Kutský ani korunu

Kravaře. Po dlouhých letech se Kravařští dozvěděli, kolik město vydělalo na největší akci celého roku, Kravařském odpustu. Na pronájmu pozemků a veřejného pro....

Počítadlo návštěv:
Martina Harasimová: jsem úplně normální holka, jen tak trochu nevidím
(6 Hodnoceno, průměr 5.00 z 5)
Napsal uživatel Liana Melecká   
Sobota, 30 Červenec 2011 10:17

Štěpánkovice. Když sedmnáctiletou Martinu Harasimovou lidé potkávají na ulici v jejích rodných Štěpánkovicích, jen ti zasvěcení poznají, že téměř nic nevidí. Se svou vrozenou nemocí, na níž je krátká i moderní medicína, tato dívka začala bojovat. Dnes lyžuje, běhá, hází koulí, hraje showdown (stolní tenis pro nevidomé) a plave tak dobře, že před rokem vybojovala zlatou medaili na mezinárodních hrách pro handicapované sportovce ve švédském Malmö.  

Jaké to bylo stát na stupních vítězů ?

Vůbec se to nedá popsat.  Stála jsem vedle kamarádky ze školy, která byla druhá. Hrála česká hymna a tleskalo nám osm set lidí. Byla to fantastická atmosféra.

Koho jste vlastně prezentovala ?

Soutěžili jsem za tým „ABAK – počítadlo“ z naší Střední školy prof. Z. Matějčka v Ostravě, kde teď studuji. Loni nás do Švédska jelo pět. My dvě s Dana Šiffnerovou jsme soutěžily v plavání a další tři holky v boccii. Oficiální název je: mezinárodní otevřené hry handicapovaných Malmö - Open 2010.

Jak dlouho už se závody konají?

První ročník byl v roce 1977 a startovalo pouhých pětadvacet sportovců. Loni už tam bylo přes dva tisíce závodníků z třiadvaceti zemí. 

To muselo být docela náročné na organizaci. Zvládli to pořadatelé?

No, bylo to pro nás hodně únavné a organizačně to moc nezvládali. Přijely jsme do Malmö ráno a hned ten den byl závod. Plavaly jsme ve čtyřech drahách a každý závodník měl svého měřiče. Já jsem soutěžila na padesát metrů volným způsobem a výsledný čas mi krátili o body, podle stupně postižení. Pak jsme musely v plavecké hale čekat až na vyhlášení.

Pořadatelé vám neřekli, kdy bude?

Ne, nikdo nám to nedokázal přesně říct, takže jsme nemohly odejít. V zaplněné hale, kde bylo pěkné horko, jsme čekaly od devíti ráno až do sedmi do večera, kdy bylo vyhlášení vítězů.

Jaké to bylo letos? Zopakovala jste loňský úspěch?

Letos mě pořadatelé zařadili do kategorie se samými zdravými sportovci, takže jsem moc šancí neměla. Dodnes jsem nepochopila, jejich systém bodování. I tak si myslím, že to špatné nebylo, když jsem ze dvaceti zdravých plavců skončila jako čtvrtá.

Zdraví lidé si tvé omezení nedokážou představit. Co vlastně vidíte ?

Dál než na dva metry už nevidím nic. Vůbec nerozeznám barvy, takže vše vidím jen v odstínech šedé. Problémy mi dělá i přímé slunce, takže mám speciální brýle, které samy ztmavnou, když vyjdu na slunce. Sama chodím jenom doma a tam, kde to dobře znám. Jinak musí někdo se mnou.

Kdy na to lékaři přišli a jak to zvládla rodina?

Objevili to, když mi bylo šest měsíců. Mamka si všimla, že mi pořád cukají oči. Až do tří let jsem se bez ostatních ani nehnula. Tam, kde mě mamka nebo ségra nechaly, tam jsem zůstala. Seděla jsem úplně bez hnutí a čekala, až pro mně někdo přijde.  

Teď plavete a dokonce i lyžujete. Jak jste to dokázala?

Naši pochopili, že když mě budou vodit, nikdy se neosamostatním. A tak mi prostě přestali pomáhat. Než jsem si zvykla, byla jsem samá modřina, jak jsem pořád do něčeho vrážela. Pak jsem si zvykla. Když mě učili plavat, vůbec se mi v bazénu nelíbilo. Byl tam pro mě moc velký křik. Pak mě prostě strčili do vody a já plavala.

A co začátky na lyžích, ty nejsou snadné ani pro zdravého.

Poprvé to byl docela šok. Svěřili mě trenérce, která už měla zkušenosti s handicapovanými. Jenže já jsem jí ujela a řítila se ze svahu na Vaňkově kopci. Jenom zázrakem jsem do nikoho nenarazila. Od té doby ten kopec nemám ráda. Nejlíp se mi jezdí na širokých sjezdovkách v Alpách. Vždycky se držím těsně za tátou, který mě vede.  

Když je někdo jiný, ostatní to obvykle moc nechápou. Máte stejně staré kamarády ?

Vlastně se kamarádím se spolužáky ze základky. Chodila jsem do speciální základní školy pro zrakově postižené. Mamka mě každý den vozila do Opavy a pak pro mě odpoledne jezdila. Moc se mi tam líbilo a našla jsem si tam spoustu kamarádů. I svého přítele. Taky učitelé byli super. Brali nás jako normální a nic nám nedarovali.

Do školky jste nechodila?

Na školku moc hezké vzpomínky nemám. Děcka se mi posmívala.

Kde jste se naučila hrát showdown a jak se to hraje?

Míček lítá pod dřevěnou překážkou a hráč se řídí jenom sluchem. Bod získá, když se trefí do soupeřovy branky. Na základce jsem to hrála často, ale teď nemám s kým, ani kde. Do Opavy už to nestíhám a v Ostravě bych musela zůstávat po škole a pak by byl problém, jak se dostat domů.  

Teď studujete střední školu, co plánujete potom?

Chtěla bych jít na vysokou studovat dětskou psychologii. Když to nepůjde, chtěla bych dělat asistentku postiženým dětem na základní škole.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Naše výprava v Malmö (Martina Harasimová vpravo nahoře).

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Martina je ve vodě jako doma, a nebojí se ani ve vzduchu. FOTO: ARCHIV MARTINY HARASIMOVÉ

 

Kdo je Martina Harasimová?  

Tato sedmnáctiletá dívka je od dětství postižena vrozenou nemocí zvanou nystagmus. Přestože téměř nevidí, vyzkoušela si tandem s padákem, jezdí na vodu, nejen plave, ale také se potápí, nebo si zajde s kamarády do lanového centra. Slušně hraje na klavír a nedávno v sobě objevila i básnický talent. 

 

 


Valid XHTML and CSS.