news menu leftnews menu right

Nejnovější

Z mlýna je „nemlyn" s překvapením. Hostům tam teče pod nohama voda

Kravaře. O existenci starého kravařského mlýna, se majitel stavební firmy DK1 Daniel Kozel dozvěděl náhodou. Když ho uviděl, věděl, že ho musí koupit. Skoro čty....

Všichni čekají, co vymyslí FURTISAMI. Pomáhá a baví se celá obec

Velké Hoštice. Každým rokem jiné překvapení. Dětské dny ve Velkých Hošticích na Hlučínsku, se díky skupině nadšenců staly magnetem, nejen pro místní. Loni se....

Svatý Martin přijede na perníkovém koni

Bohuslavice. Ti, kdo si chtějí zažít atmosféru začínajícího adventu určitě už dnes zamíří do Bohuslavic. Po tři dny budou v místním kulturním domě místní p....

Studentky navrhly unikátní betlém. Dřevo napustí olejem Svatého Kříže

Opava. Návrh betlému tří studentek opavské Střední školy průmyslové a umělecké, zvítězil v soutěži vyhlášené opavským magistrátem a ozdobí letošní v....

Příběh ze záhrobí se prodává sám

Dolní Benešov. Nedávno vyšla dolnobenešovské spisovatelce Anně Malchárkové nová knížka Záhada kamenného svědka. Autorka se v ní vrací ke krvavé vraždě b....

Bio zahrádka přinesla úrodu. Patnáct obřích dýní

Chuchelná. Žádný pěstěný trávník, ani módní štěrkové záhony s okrasnými travami. Zahrádka před domem Antonína Pavlíčka v Chuchelné, vypadá jako ....

Kravaře mají nejlepší trafiku

Kravaře. Absolutním vítězem soutěže První novinové společnosti (PNS) o Trafiku roku 2015 se stala Magda Lišková z Kravař. Získala ji v kategorii „okénk....

Byla jsem přitom

Praha. „Zavřít hranice. Soudit se o kvóty. Jinak nové volby.“  To bylo ústřední přání asi šesti tisíc lidí, kteří se v sobotu sešli na Hradčanském ná....

Chceš stavět? Zaplať silnici a daruj městu

Kravaře. Majitelům stavebních pozemků v Kravařích, které nejsou napojeny na veřejné sítě, ani komunikace, věnovali zastupitelé novoroční dárek. Jsou to zás....

Kravařský odpust vydělal milion, Kutský ani korunu

Kravaře. Po dlouhých letech se Kravařští dozvěděli, kolik město vydělalo na největší akci celého roku, Kravařském odpustu. Na pronájmu pozemků a veřejného pro....

Počítadlo návštěv:
Žádná kniha křivdy neodčiní
(3 Hodnoceno, průměr 3.67 z 5)
Napsal uživatel Liana Melecká   
Neděle, 18 Září 2011 13:12

Dolní Benešov. Regionální spisovatelka Anna Malchárková vydává další knihu. Nazvala ji Grunt a popisuje v ní osudy sedláků, kteří hospodařili na Hlučínsku. V příběhu rodiny Rothů popisuje jejich každodenní dřinu na poli, jejich radosti i nezdary. Křest nové knížky bude v pátek 23. září v pět hodin odpoledne v Muzeu Hlučínska.

Jak vás napadlo psát o této tématice ?
Už dlouho mi vadí, jak si lidé přestávají vážit úrodné půdy a jak mizí před očima. Různí podnikatelé ji ničí kvůli honbě za majetkem, místo aby sloužila k obživě, jako za doby našich dědů. Proto jsme se rozhodla na tento problém upozornit ve své knize a popsat příběh jednoho rodu sedláků.

V každé knize používáte jako základ skutečné události. Bylo to i tentokrát?
Ano. Popsala jsem tam pravdivé příběhy několika rodin z Hlučínska. Napřed jsem se chtěla dozvědět, jak to před sto lety vlastně na takovém statku fungovalo. Co měl na starost hospodář, co jeho žena a jaké postavení měli čeledíni a děvečky. Navštívila jsem pamětníky a povzpomínala, co mi vyprávěli staří lidé, když jsem byla mladá.

Jak dlouho vám to trvalo?
Byl to rok a půl poctivé práce. Jako osnovu jsem si napřed sestavila rodokmen své románové rodiny a když jsem získala nějaká zajímavá fakta, hned jsem je napasovala do děje. Do této kostry jsem pak vmíchala příběh, který mohli prožívat.

Své příběhy tvoříte doma. Jak se vám daří skloubit práce kolem domu a psaní?
Moje nejplodnější doba je do oběda. Pak se ze spisovatelky stává kuchařka, zahradnice, hospodyně, případně i natěračka. Když mě u toho něco napadne, dělám si poznámky, které využiju příští den. Někdy moje představivost zapracuje natolik, že v duchu přemístím v čase do doby svých hrdinů.

Co jste během psaní nejvíce prožívala?
Když jsem slyšela vyprávět příběh o rodině, která odmítla vstoupit do JZD. Otce komunističtí funkcionáři poslali do vězení a odseděl si několik let na Borech mezi vrahy. Všechno co měli, rodině zabavili a jen s nejnutnějšími osobními věcmi je odvezli do Čech.

Když jste psala knihu o vraždě mladého učitele, děly se kolem vás různé nadpřirozené věci. Potkalo vás něco podobného i u této knihy?
Tentokrát se to naštěstí netýkalo mně osobně, ale jen mých románových hrdinů. Syn jedné z hrdinek přijde při nešťastné události o život a matka prokleje hospodáře i celý jeho rod. Kletba se nakonec vyplní. Celý rod nakonec vymře po meči.

Mluvila jste se starými hospodáři, jak vidí dnešní situaci oni ?
Staří sedláci varují, že pokud budeme ničit to, co nám zanechali předkové, může opět přijít hlad. Oni si ještě dobře pamatují, na doby, kdy matka chleba zamykala do skříně. Upozorňují, že na vybetonovaných plochách se obilí neurodí  a i na té půdě, kterou dnes obdělávají, už bez chemie skoro nic neuroste.

Kromě psaní ve volném čase vystupujete s bohuslavickým souborem Vlašanky. Zvládáte to časově ?
No, někdy je to dost náročné, protože vystoupení je obvykle každý týden o víkendu a někdy i mimo. Ale je to legrace. Zpíváme staré lidové písničky z Hlučínska a ty doplňuji humornými povídačkami v nářečí. Jejich čtení nechávám na těch, co umí dokonale vyslovit to správné, tvrdé „l“. Před týdnem jsme zpívaly v rehabilitačním ústavu v Hrabyni a tak jsem se bála, že nám nebudou rozumět, ale obecenstvo bylo nadšené, takže asi rozuměli.

Stala jste se poměrně známou regionální spisovatelkou. Co na to říkají lidé?
Ti, kteří mé knihy čtou, pochválí, a ti, kteří je nečtou, k tomu nemají co říci. A k nedostatkům, které se mohou v knize objevit, mám toto oblíbené rčení: chytry něřekne a hlupy něpozna.

Nemyslí si někteří závistivci, jak jste nezbohatla?
Každý si to může zkusit. Dělám to jen z jediného důvodu. Celou dobu se o lidech na Prajzské psát nesmělo, protože je soudruzi považovali za nespolehlivé. Žije tady spousta lidí se zajímavými osudy, kteří si zaslouží, aby se o nich psalo. Život není žádný film, který se dá vrátit.

 

Kdo je Anna Malchárková?

Žije a tvoří v Dolním Benešově. Svou prvotinu napsala před sedmi lety, když jí bylo čtyřiapadesát. Byla to sbírka třicet příběhů ze života v hlučínském nářečí, na pobavení známých, kterou nazvala Vidime to po našemu. Následovaly: Od všeckeho trošku, Poztrácené korálky (2006), Kamenný svědek (2007), Modrá barva duhy (2009). Letos k nim přibyl příběh selského rodu pod názvem Grunt.

 

Jako všude i na Prajzské žijí lidé obyčejní i výjimeční. Tím, že prožili stoosmdesát let v jiném státě (Prusku) jsou více rázovití. Postupně na těchto stránkách naleznete rozhovory s těmi, kteří jsou něčím výjimeční a něco v životě dokázali. Znáte i vy v okolí něčím zajímavou osobnost? Napište nám na e- mail: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript ., my o nich rádi napíšeme.

 

 

 


Valid XHTML and CSS.